Kdysi jsem četla knihu, kde byl popsán příběh staršího páru. Otevřeli si stánek s pečenými žebírky se speciální marinádou. Brzy se jejich stánek stal hitem, tvořily se dlouhé fronty a manželé si mohli otevřít další stánky. Vypadá to jako obyčejný příběh, ale nyní se dostaneme k něčemu, co v dnešní době není moc obvyklé. Místo, aby manželé drželi své postupy a ingredience v tajnosti, za vidinou jedinečnosti a brandu, každému kdo o to stál, řekli svůj recept na marinádu a postup přípravy žebírek. A stalo se něco neuvěřitelného. Místo opadu zájmu se těšili z ještě větší návštěvnosti. A to i přes odhalení jejich jedinečného know-how.

Nechala jsem se inspirovat a pracuji na Škole betonování. Připravuji návody a postupy, aby si kdokoli mohl doma vyrobit své betonové kousky. Schválně používám jen materiál, který doma budete mít (formy), nebo si snadno koupíte (beton). A k tomu se váže i oslovení a následné vydání článku, které vyšlo v Blesk Bydlení.
Ahoj všichni, to jsem já, moje Ema a můj beton.

♡

Když jsem v minulém příspěvku psala, že jsme zrušili postýlku, nebylo by od věci ukázat i novou postel Pro Emu. Ti, kteří sledují můj Instagram už novou postel viděli. A pro vás ostatní mám její fotky právě dnes. Vlastně vše co se pořizuje už má nějaký půdní koncept, nosím v hlavě jasnou představu, jak bude její pokoj vypadat. Vše ostatní je provizorium. Jako spací koutek pro Emu.

Ale takhle to bude vypadat i na půdě, v jejím pokojíčku. Jen tam bude víc místa na ostatní vybavení, které je různě uložené po celém domě. Třeba tam bude mít svůj domeček pro panenky, který je v obýváku, obří krabici s lego duplo a vozík pro panenky a jejich příslušenství.
Zatím má Ema koutek u nás v ložnici. V posteli usíná, ale v průběhu noci se stejně přesune k nám. I za pár hodin samostatného spánku díky, tak to nehrotím a do její postýlky nad ránem ji necpu.

Pejsek od bráchy k Vánocům

Postel IKEA pro holčičku

Postel je IKEA, rozkládací až na délku klasické postele, ale šířka je 80 cm. Zatím perfektně vyhovuje složená na nejmenší délku 130 cm. Rozhodovala jsem se ještě nad jednou, ale tahle ve finále působí hrozně vzdušně, do prostoru krásně zapadne a na rámy lze namotat světýlka a jiné dekorace.



To je království naší malé princezny.
Pěkný den všem,
M.

ale super hrací koutek!




Protože naše malinká odmítá i spaní v postýlce, dokážu si představit její výraz, kdybych ji chtěla zavřít v pokoji. My třeba nemáme ani dveře do ložnice, tak má Emi dost velký rozlet pro své objevování. A až bude podkroví, stejně svůj pokoj mít nebude. Místo tří menších místností, budeme mít dvě velké. Jedna ložnice pro bráchu a jedna ložnice pro nás tři, kde plánuji udělat pro Emu její koutek. Zatím má koutek jen hrací a ráda v něm sedává. Ovšem černobílé a nyní moderní scandi nečekejte. Vybírám líbivé hračky, většinou dřevěné. S motivy, které mi připadají krásné a na které Emi prstíčkem ukazuje a říká pípí (jakože ptáček) nebo bambam (jakože haf haf). Komoda je super úlovek za 50 Kč a v košících si Ema dělá svůj systém. Většinou se objeví s kousky oblečení, které si vyskládá na sebe. Na ramena, na hlavu. Pak nevidí na cestu a loví zajíce.



Protože vím jak to dopadá, bráchovi táhne na 13, chci si ty úžasné dětské chvilky co nejvíc užít. A zavřít ji do pokoje, to bych si je moc neužila. Ema je na tom stejně a podle kopanců do žeber (mých) a prstíčky v očích, uších (zase mých) si je užívá taky. Já ji na oplátku v noci stále přikrývám a držím za ruku. Protože tak rychle roste a jednou z toho budou pouze vzpomínky...



A jestli jste dočetli až sem, mám pro vás tip na krásné papírové pytle pro všechny milovníky urban jungle. Jsem nadšená. Dnes jsem se objevila parádní kousky na Tchibo v kolekci úklidu. Hned je vidím jako super obaly na květináče. Takže beru rovnou dvoje. A taky kreativní sadu papírů, ze kterých si udělám obrazovou stěnu do obýváku s motivy pokojovek. To se ti povedlo, Tchibo.






Krásné úterý všem, M.

1 rok. Rok, který se s ohlédnutím zdá být jen chvilkou, 365 dnů uběhly rychleji než Usain Bolt 100 m. Ale jak je rok dlouhý, když jste teprve na startovní čáře. Když čekáte rok na Vánoce, rok na dovolenou, rok na narozeniny, rok na něco vážně vysněného. Zdá se to být vzdálené, snad nekonečné čekání.



Nekonečných bylo 9 měsíců, které Ema trávila pod mým srdcem. Odcházejíc první den od doktora s těhotenskou průkazkou bych dala cokoli, kdyby byla hned v mé náruči. Hotová a upečená. Vždyť je to tak dlouhá doba. Ale utekla stejně rychle, když se ohlédnu.

A když píšu tyhle řádky, byla už 7 minut na světě  (11:20) v příbramské porodnici. O 3 týdny dřív. Po 11 hodinách. Ale nepředstavujte si 11 hodin v urputných bolestech. Kdyby mi nepraskla voda, dám si doma ještě dlouhou chrupku a do porodnice jedeme snad na poslední chvíli. S ním. Který mě držel za ruku, nosil pití, masíroval záda a byl největší psychickou oporou. Poslouchali jsme zprávy (nic jiného na tv naladit nešlo), google spadnul.  Informace, kterou jsme slyšeli snad stokrát. Nuda, únava, nervozita, těšení, bolest, a to vše prošpikované zprávami o nefunkčnosti největšího vyhledávače. Maminko spěte, vyzývá mě porodní asistentka. No nevím jak vy, ale já rodící a spát na cizím místě neumím.



A jako kdyby někdo udělal bičem švih a prásk a máme tu Emu chodící (s držením), mluvící a s neskutečným apetitem a nevyčerpatelnou energií. Ema, která už se formuje v osobnost. Tak čistá, rafinovaná, uplakaná, smějící se, tulící se. Jako kočka, která přijde pro pohlazení, ale běda, když ji chcete hladit v nenáladě. Staví kroužky, bourá komín z kostek a miluje knížky. A kabely, baterky a vše co nesmí.

A já se dojímám nad fotkami uzlíčku, který nám změnil život k dokonalosti. Jak jsem si přála Emu sedící, chodící... Ještě bych prosím na chvilku pomazlilu Emu tříkilovou. Naše panenka, naše my. Všechno nejlepší, Em!