Izotopy xenonu

Verze k tisku již není podporovaná a může obsahovat chyby s vykreslováním. Aktualizujte si prosím záložky ve svém prohlížeči a použijte prosím zabudovanou funkci prohlížeče pro tisknutí.

Přírodní xenon (₅₄Xe) je tvořen osmi stabilními izotopy a jedním s velmi dlouhým poločasem přeměny (u ¹²⁴Xe, ¹²⁶Xe a ¹³⁴Xe se předpokládá dvojitá beta minus přeměna, ale nebyla pozorována, a tak jsou tyo izotopy považovány za stabilní). Nejběžnějším izotopem je ¹³²Xe (přirozený výskyt 26,4 %). Bylo také popsáno 32 umělých radioizotopů, s nukleonovými čísly 108 až 148, a několik jaderných izomerů tohoto prvku. Nejstabilnější umělé radioizotopy jsou ¹²⁷Xe (poločas přeměny 36,346 dne), ¹³³Xe (5,247 5 dne), ¹²²Xe (20,1 hodin) a ¹²⁵Xe (16,9 h). Všechny ostatní mají poločasy kratší než 10 hodin, většina pod 1 minutu. Radioizotopy s nukleonovým číslem 127 a nižším se většinou přeměňují beta plus přeměnou na izotopy jodu, zatímco u ¹³³Xe a těžších radioizotopů převažuje přeměna beta minus na cesium.^[1].

Xenon-133

Xenon-133 (prodávaný jako léčivo pod obchodním názvem Xeneisol) je radioizotop xenonu, který se vdechuje za účelem vyhodnocení funkce plic a k jejich zobrazení.^[2] Také se používá k zobrazení toku krve, například v mozku.^[3]

Xenon-135

Xenon-135 se získává jaderným štěpením uranu. Má poločas přeměny 9,14 hodiny a je nejsilnějším známým neutronovým jedem, má výrazný vliv na jaderný reaktor (způsobuje xenonovou otravu reaktoru.

Seznam izotopů

symbol nuklidu	Z(p)	N(n)	hmotnost izotopu (u)	poločas přeměny^[1]	způsob(y) přeměny^[1]	produkt(y) přeměny^[4]	jaderný spin^[1]	reprezentativní izotopové složení (molární zlomek)^[1]	rozmezí přirozeného výskytu (molární zlomek)
symbol nuklidu	excitační energie			poločas přeměny^[1]	způsob(y) přeměny^[1]	produkt(y) přeměny^[4]	jaderný spin^[1]	reprezentativní izotopové složení (molární zlomek)^[1]	rozmezí přirozeného výskytu (molární zlomek)
¹⁰⁸Xe	54	54					0
¹⁰⁹Xe	54	55		13(2) ms	α	¹¹⁸I	0
¹¹⁰Xe	54	56	109,944 28(14)	93(3) ms	β⁺	¹¹⁰I	0
¹¹⁰Xe	54	56	109,944 28(14)	93(3) ms	α	¹⁰⁶Te	0
¹¹¹Xe	54	57	110,941 60(33)	810(200) ms	β⁺ (90 %)	¹¹¹I	+7/2
¹¹¹Xe	54	57	110,941 60(33)	810(200) ms	α (10 %)	¹⁰⁷Te	+7/2
¹¹²Xe	54	58	111,935 62(11)	2,7(8) s	β⁺ (98,8 %)	¹¹²I	0
¹¹²Xe	54	58	111,935 62(11)	2,7(8) s	α (1,2 %)	¹⁰⁸Te	0
¹¹³Xe	54	59	112,933 34(9)	2,74(8) s	β⁺ (93 %)	¹¹³I	+5/2
					β⁺, p (7 %)	¹¹²Te
					α (0,01 %)	¹⁰⁹Te
					β⁺, α (0,007 %)	¹⁰⁹Sb
¹¹⁴Xe	54	60	113,927 980(12)	10,0(4) s	β⁺	¹¹⁴I	0
¹¹⁵Xe	54	61	114,262 94(13)	18(4) s	β⁺ (99,66 %)	¹¹⁵I	+5/2
					β⁺, p (0,34 %)	¹¹⁴Te
					β⁺, α (3×10⁻⁴ %)	¹¹¹Sb
¹¹⁶Xe	54	62	115,921 581(14)	59(2) s	β⁺	¹¹⁶I	0
¹¹⁷Xe	54	63	116,920 359(11)	61(2) s	β⁺ (99,997 1 %)	¹¹⁷I	+5/2
¹¹⁷Xe	54	63	116,920 359(11)	61(2) s	β⁺, p (0,002 9 %)	¹¹⁶Te	+5/2
¹¹⁸Xe	54	64	117,916 179(11)	3,8(9) min	β⁺	¹¹⁸I	0
¹¹⁹Xe	54	65	118,915 411(11)	5,8(3) min	β⁺	¹¹⁹I	+5/2
¹²⁰Xe	54	66	119,911 784(13)	40(1) min	β⁺	¹²⁰I	0
¹²¹Xe	54	67	120,911 462(12)	40,1(20) min	β⁺	¹²¹I	+5/2
¹²²Xe	54	68	121,908 368(12)	20,1(1) h	β⁺	¹²²I	0
¹²³Xe	54	69	122,908 482(10)	2,08(2) h	EC	¹²³I	+1/2
^123mXe	185,18(22) keV			5,49(26) µs			-7/2
¹²⁴Xe	54	70	123,905 893(2)	Pozorovatelně stabilní^[5]			0	9,52(3)×10⁻⁴
¹²⁵Xe	54	71	124,906 395 5(20)	16,9(2) h	β⁺	¹²⁵I	+1/2
^125m1Xe	252,6 keV^[1]			57(1) s	IC	¹²⁵Xe	-9/2
^125m2Xe	295,86(15) keV			0,14(3) µs			+7/2
¹²⁶Xe	54	72	125,904 274(7)	Pozorovatelně stabilní^[6]			0	8,90(2)×10⁻⁴
¹²⁷Xe	54	73	126,905 184(4)	36,346(3) d	EC	¹²⁷I	+1/2
^127mXe	297,1 keV^[1]			69,2(9) s	IC	¹²⁷Xe	-9/2
¹²⁸Xe	54	74	127,903 531 3(15)	Stabilní			0	0,019 102(8)
¹²⁹Xe	54	75	128,904 779 4(8)	Stabilní			+1/2	0,264 006(82)
^129mXe	236,1 keV^[1]			8,88(2) d	IC	¹²⁹Xe	-11/2
¹³⁰Xe	54	76	129,903 508 0(8)	Stabilní			0	0,040 710(13)
¹³¹Xe	54	77	130,905 082 4(10)	Stabilní			+3/2	0,212 32(30)
^131mXe	163,9 keV^[1]			11,84(4) d	IC	¹³¹Xe	-11/2
¹³²Xe	54	78	131,904 153 5(10)	Stabilní			0	0,269 086(33)
^132mXe	2 752,2 keV^[1]			8,39(11) ms	IC	¹³²Xe	+10
¹³³Xe^[7]	54	79	132.9059107(26)	5,247 5(5) d	β⁻	¹³³Cs	+3/2
^133mXe	233,2 keV^[1]			2,198(13) d	IC	¹³³Xe	-11/2
¹³⁴Xe	54	80	133,905 394 5(9)	Pozorovatelně stabilní^[8]			0	0,104 357(21)
^134m1Xe	1 965,5 keV^[1]			290(17) ms	IC	¹³⁴Xe	-7
^134m2Xe	3 025,2(15) keV			5(1) µs			+10
¹³⁵Xe^[9]	54	81	134,907 227(5)	9,14(2) h	β⁻	¹³⁵Cs	+3/2
^135mXe	526,6 keV^[1]			15,29(5) min	IC (>99,4 %)	¹³⁵Xe	-11/2
^135mXe	526,6 keV^[1]			15,29(5) min	β⁻ (<0,6 %)	¹³⁵Cs	-11/2
¹³⁶Xe	54	82	135,907 219(8)	>2,4×10²¹ r	2β⁻	¹³⁶Ba	0	0,088 573(44)
^136mXe	1 891,703(14) keV			2,95(9) µs			+6
¹³⁷Xe	54	83	136,911 562(8)	3,818(13) min	β⁻	¹³⁷Cs	-7/2
¹³⁸Xe	54	84	137,913 95(5)	14,08(8) min	β⁻	¹³⁸Cs	0
¹³⁹Xe	54	85	138,918 793(22)	39,68(14) s	β⁻	¹³⁹Cs	-3/2
¹⁴⁰Xe	54	86	139,921 64(7)	13,60(10) s	β⁻	¹⁴⁰Cs	0
¹⁴¹Xe	54	87	140,926 65(10)	1,73(1) s	β⁻ (99,96 %)	¹⁴¹Cs	-5/2
¹⁴¹Xe	54	87	140,926 65(10)	1,73(1) s	β⁻, n (0,04 %)	¹⁴⁰Cs	-5/2
¹⁴²Xe	54	88	141,929 71(11)	1,23(2) s	β⁻ (99,79 %)	¹⁴²Cs	0
¹⁴²Xe	54	88	141,929 71(11)	1,23(2) s	β⁻, n (0,21 %)	¹⁴¹Cs	0
¹⁴³Xe	54	89	142,935 11(21)	1,23(2) s	β⁻ (99 %)	¹⁴³Cs	0
¹⁴³Xe	54	89	142,935 11(21)	1,23(2) s	β⁻, n (1 %)	¹⁴²Cs	0
¹⁴⁴Xe	54	90	143,938 51(32)	388(7) ms	β⁻	¹⁴⁴Cs	0
¹⁴⁴Xe	54	90	143,938 51(32)	388(7) ms	β⁻, n	¹⁴³Cs	0
¹⁴⁵Xe	54	91	144,944 07(32)	188(4) ms	β⁻ (95 %)	¹⁴⁵Cs
¹⁴⁵Xe	54	91	144,944 07(32)	188(4) ms	β⁻, n (5 %)	¹⁴⁴Cs
¹⁴⁶Xe	54	92	143,938 51(32)	146(6) ms	β⁻ (93,1 %)	¹⁴⁶Cs	0
¹⁴⁶Xe	54	92	143,938 51(32)	146(6) ms	β⁻, n (6,9 %)	¹⁴⁵Cs	0
¹⁴⁷Xe	54	93	146,953 56(43)	125(75) ms	β⁻ (>92 %)	¹⁴⁷Cs	-3/2
¹⁴⁷Xe	54	93	146,953 56(43)	125(75) ms	β⁻, n (<8 %)	¹⁴⁶Cs	-3/2
¹⁴⁸Xe	54	94	146,953 56(43)	>408 ns	β⁻	¹⁴⁷Cs	0

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Isotopes of xenon na anglické Wikipedii.

↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g ^h ⁱ ^j ^k ^l ^m Archivovaná kopie. www.nndc.bnl.gov [online]. [cit. 2017-08-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-08-22.
↑ JONES, R. L.; SPROULE, B. J.; OVERTON, T. R. Measurement of regional ventilation and lung perfusion with Xe-133. Journal of nuclear medicine. 1978, s. 1187–1188. PMID 722337.
↑ HOSHI, H.; JINNOUCHI, S.; WATANABE, K.; ONISHI, T.; UWADA, O.; NAKANO, S.; KINOSHITA, K. Cerebral blood flow imaging in patients with brain tumor and arterio-venous malformation using Tc-99m hexamethylpropylene-amine oxime--a comparison with Xe-133 and IMP. Kaku Igaku. 1987, s. 1617–1623. PMID 3502279.
↑ Stabilní izotopy tučně
↑ Předpokládá se dvojitá β⁺ přeměna na ¹²⁴Te s poločasem přeměny nad 1,6×10¹⁴ let
↑ Předpokládá se dvojitá β⁺ přeměna na ¹²⁶Te.
↑ Používá se v nukleární medicíně.
↑ Předpokládá se dvojitá β⁻ přeměna na ¹³⁴Ba s poločasem nad 5,8×10²² let.
↑ Nejsilnější známý pohlcovač neutronů

[icn-1] ↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g ^h ⁱ ^j ^k ^l ^m Archivovaná kopie. www.nndc.bnl.gov [online]. [cit. 2017-08-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-08-22.

[2] JONES, R. L.; SPROULE, B. J.; OVERTON, T. R. Measurement of regional ventilation and lung perfusion with Xe-133. Journal of nuclear medicine. 1978, s. 1187–1188. PMID 722337.

[3] HOSHI, H.; JINNOUCHI, S.; WATANABE, K.; ONISHI, T.; UWADA, O.; NAKANO, S.; KINOSHITA, K. Cerebral blood flow imaging in patients with brain tumor and arterio-venous malformation using Tc-99m hexamethylpropylene-amine oxime--a comparison with Xe-133 and IMP. Kaku Igaku. 1987, s. 1617–1623. PMID 3502279.

[4] Stabilní izotopy tučně

[5] Předpokládá se dvojitá β⁺ přeměna na ¹²⁴Te s poločasem přeměny nad 1,6×10¹⁴ let

[6] Předpokládá se dvojitá β⁺ přeměna na ¹²⁶Te.

[7] Používá se v nukleární medicíně.

[8] Předpokládá se dvojitá β⁻ přeměna na ¹³⁴Ba s poločasem nad 5,8×10²² let.

[9] Nejsilnější známý pohlcovač neutronů

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]