Giorgio Chiellini
Giorgio Chiellini (14. srpen 1984 Pisa, Itálie) je technický ředitel týmu LAFC a bývalý italský profesionální fotbalista, který hrál na pozici středního obránce. Mezi lety 2004 a 2022 odehrál také 117 utkání v dresu italské reprezentace, ve kterých vstřelil 8 branek. Od roku 2018 byl reprezentačním kapitánem.
S Juventusem, v jehož dresu strávil většinu své hráčské kariéry, nasbíral řadu trofejí včetně 9 mistrovských titulů v Serii A (neboli Scudetto).[p. 1] Ve dresu Juventusu dále dosáhl dvou finále Ligy mistrů UEFA, v obou případech ale odcházel jako stříbrný medailista.
Účastník Mistrovství světa 2010 v Jihoafrické republice a Mistrovství světa 2014 v Brazílii. Rovněž si zahrál na Mistrovství Evropy – roku 2008 v Rakousku a ve Švýcarsku, roku 2012 v Polsku a Ukrajině, roku 2016 ve Francii a roku 2021 na odloženém Mistrovství Evropy 2020 konaném v několika evropských zemích, kde s Itálií vybojoval zlato.
Osobní život
[editovat | editovat zdroj]V září 2017 podpořil iniciativu Common Goal Juana Manuela Maty, při které fotbalisté darují jedno procento ze svého platu na charitativní účely.[2]
V říjnu 2021 vyslovil podporu projektu Superligy, ke kterému se připojil mimo jiné i Juventus, a jehož cílem bylo vytvořit ligovou soutěž nejlepších evropských velkoklubů.[3]
Herní profil
[editovat | editovat zdroj]Atletický a fyzicky zdatný obránce Chiellini ve fotbale začínal jako levý krajní obránce neboli „bek“, než se přesunul na stopera.[4] Na začátku kariéry si osvojil jak hru ve tříčlenné obraně, tak ve čtyřčlenné.[5] Pro svůj fyzický až „surový“ a „rváčský“ přístup mívá soupeřův respekt.[6] Dominuje ve vzdušných soubojích.[4][7] Umí vyslat dobrou přihrávku.[7] Na hřišti bývá velmi soutěživý a temperamentní.[5][6] Trenér Walter Mazzarri vyzdvihl svého bývalého svěřence slovy, že je „univerzální hráč, kterého by chtěl v týmu každý trenér“. Dále ho označil za „sílu přírody“.[8]
Kariéra
[editovat | editovat zdroj]Klubová
[editovat | editovat zdroj]Livorno
[editovat | editovat zdroj]Během svých fotbalových začátků vystřídal několik postů od středního záložníka, křídla po krajního obránce.[9] S profesionálním fotbalem začínal v klubu AS Livorno. Roku 2002 získal část práv na hráče AS Řím, Chiellini však zůstával v Livornu. Roku 2004 vykoupil od Říma práva na hráče Juventus, od léta 2004 však působil jednu sezónu ve Fiorentině. Zde se prosadil a následující sezónu už se stal součástí turínského mužstva.[9]
Juventus
[editovat | editovat zdroj]Sezóna 2005/06
[editovat | editovat zdroj]Trenér Fabio Capello v něj vložil důvěru opomíjením zkušeného obránce Pessotty a Chiellini se z pozice krajního obránce podílel na dalším ligovém triumfu.[9][10]
Po sezóně se pozornost upírala nejen na mistrovství světa v Německu, ale také na propuknuvší skandál v italském fotbale, který se později dostal do povědomí veřejnosti jako Calciopoli. Juventusu byly odebrány některé poslední získané trofeje a následovalo přeřazení do druhé ligy, Serie B. Turínský klub opustili fotbalisté jako Zlatan Ibrahimović a Patrick Vieira a také obránci Fabio Cannavaro, Lilian Thuram, Gianluca Zambrotta. Chiellini v klubu zůstal.[9]
Sezóna 2006/07
[editovat | editovat zdroj]Na pomoc Juventusu přispěchal trenér a bývalý fotbalista Didier Deschamps, který zde v 90. letech jakožto hráč působil. Zůstaly opory Gianluigi Buffon, Alessandro Del Piero, David Trézéguet, Mauro Camoranesi a Pavel Nedvěd. Chiellini se z levého kraje obrany přesunul doprostřed, kde se jeho partnerem stal zkušený obránce Nicola Legrottaglie. V říjnu 2006 navíc prodloužil smlouvu s klubem do roku 2011.[11] Juventus vyhrál Serii B a vybojoval si prvoligovou účast, kvůli neshodám s vedením ovšem odešel Deschamps.[9]
Sezóna 2007/08
[editovat | editovat zdroj]Sezónu 2007/08 začali Bianconeri na domácí půdě proti Livornu a ve druhém utkání pak změřili síly venku s Cagliari. Sardinský celek měl za stavu 1:1 kopat už svou druhou penaltu, postranní rozhodčí však nakonec rozhodl, že Chielliniho zákrok byl v pořádku. Poté obě mužstva dala po jednom gólu, vítězství 3:2 pro Bianconeri v samotném závěru zařídil hlavou právě Chiellini.[12] Očekávaný střet v rámci Derby D'Italia proti Interu Milán se udál 5. října v Turíně a dopadl remízou 1:1. Chiellini s dalšími obránci využívali ofsajdové pasti,[13] sám Chiellini pak dokázal uhlídat hvězdu Interu Zlatana Ibrahimoviće, který předtím před sestupem působil právě v Juventusu. Frustrovaný Ibrahimović po utkání Chielliniho pohlavkoval, hráči obou týmů ale situaci zklidnili.[14] Proti Laziu Řím během 35. kola vstřelil rovnou dva góly a pomohl doma vyhrát 5:2 a i když Juventus v tomto kole přišel o možnost vyhrát Scudetto, zajistil si účast v Lize mistrů pro další sezónu konečným třetím místem.[15][16]
Sezóna 2010/11
[editovat | editovat zdroj]V létě roku 2010 posílil kádr tehdejšího trenéra Luigi Delneriho obránce Leonardo Bonucci, který se měl stát Chielliniovým kolegou v obraně. 12. prosince vstřelil Chiellini úvodní gól v utkání proti Laziu a přispěl k výhře 2:1, která dopomohla průběžnému druhému místu za AC Milán,[17] který nakonec vybojoval Scudetto.
Sezóna 2011/12
[editovat | editovat zdroj]Před sezónou 2011/12 tým nově trénoval Antonio Conte, sám bývalý hráč „Staré dámy“. Ten po pár zápasech přešel na rozestavení 3–5–2 se třemi středními obránci, čímž do obrany zakomponoval jak Chielliniho s Bonuccim, tak v zimě příchozího Barzagliho.[9] Tato trojice časem obdržela přezdívku „BBC“ (Barzagli, Bonucci, Chiellini).[18] Obrana se stala páteří mužstva, které získalo hned v první Conteho sezóně titul. Juventus se stal mistrem Itálie po devíti letech a během ligového běhu navíc nebyl nikým poražen.[9]
Během sezóny zaznamenal dva góly, oba v lize. Ten první 12. prosince proti AS Řím (venkovní remíza 1:1),[19] ten druhý 18. února proti Catanii (domácí výhra 3:1).[20] Celkově odehrál 37 soutěžních zápasů, v závěru zápasu závěrečného 38. kola s Atalantou si však přivodil zranění stehenního svalu a přišel o pohárové finále v Coppa Italia.[21] V něm Juventus podlehl Neapoli. Naopak účast na turnaji Euro 2012 mu neunikla.
Sezóna 2012/13
[editovat | editovat zdroj]Svůj 250. zápas za Juventus odehrál proti Chievu 22. září 2012, který Juventus 2:0 vyhrál.[22] Na přelomu roku si zranil lýtko a chyběl zbytek prosince, v lednu a únoru a jako lídr v obraně „Staré dámě“ chyběl. Juventus bez něj vypadl v semifinále domácího poháru Coppa Italia 2012/13.[23] V lednu obdržel trest na jeden zápas za kritiku rozhodčího, kdy dokonce vešel na hřiště z tribuny, aby rozhodčímu domlouval.[24] Při návratu na trávníky 1. března hlavou otevřel v Neapoli skóre po 10 minutách. V souboji dvou aspirantů na titul se nakonec urodila remíza 1:1.[25] Na začátku dubna byl u prohry 0:2 ve čtvrtfinále Ligy mistrů s Bayernem Mnichov, při které Bavoři utnuli sérii 18 zápasů Juventusu na evropské scéně bez prohry.[26]
Sezóna 2013/14
[editovat | editovat zdroj]Před domácím publikem proti AC Milán 6. října 2013 dal gól při výhře 3:2.[27] Pojišťujícím gólem v závěru zápasu na hřišti Boloni 6. prosince pomohl vyhrát 2:0, čímž Juventus vyhrál posedmé za sebou bez obdrženého gólu.[28] Prosincová porážka v Istanbulu proti Galatasaray v závěru podzimní skupinové fáze Ligy mistrů přestěhovala tým do Evropské ligy, v níž měl Juventus motivaci navíc, finále této soutěže se totiž hrálo na jeho stadionu v Turíně.[29]
Proti AS Řím 5. ledna 2014 se představil ve 300. zápase za turínské mužstvo.[30] V průběhu února se potýkal s poraněným lýtkem a zkraje března byl k nelibosti klubu pozván na reprezentační duel proti Španělsku.[31] Proti Neapoli 30. března neodvrátil venkovní výsledek 0:2, při němž byla zlomena řada 22 ligových zápasů bez porážky. Soupeř při úvodním gólu využil Chielliniho nepřítomnosti, který byl po souboji nucen převléknout si krví potřísněný dres.[32]
Finále Evropské ligy UEFA se však obešlo bez účasti Chielliniho a i jeho spoluhráčů po venkovní semifinálové porážce 1:2 s Benfikou, po níž následovala bezgólová domácí odveta.[33] Juventus získal Scudetto potřetí v řadě, sám Chiellini v závěru sezóny chyběl tři zápasy kvůli disciplinárnímu trestu, když při výhře 1:0 nad pronásledovatelem AS Řím udeřil loktem soupeřova záložníka Miralema Pjaniće.[34] Navzdory jeho absenci vyhrál Juventus závěrečné ligové kolo proti Cagliari a jako první italský klub překonal hranici 100 bodů, získal jich totiž 102.[35]
Sezóna 2014/15
[editovat | editovat zdroj]Chiellini poprvé okusil ligové utkání 20. září 2014 proti AC Milán, které Juventus na venkovní půdě vyhrál 1:0 díky gólu Carlose Téveze.[36] Dne 22. prosince odehrál plných 120 minut prodlužovaného utkání o italský superpohár v Dauhá proti Neapoli a v penaltovém rozstřelu neproměnil tu svoji a Juventus neuspěl.[37][38]
V roli kapitána dovedl mužstvo k triumfu v italském poháru 20. května, ve kterém Juventus porazil Lazio. Už po deseti minutách činil stav 1:1 a byl to Chiellini, kdo vyrovnal a odpověděl tak na gól Ștefana Radua. Potvrdil tím svoji střeleckou formu proti tomuto římskému týmu, kterému v soutěžních zápasech vstřelil již pátý gól. Juventus vyhrál v prodloužení 2:1 a Chiellini patřil mezi jeho nejlepší hráče.[39] Ve finále Ligy mistrů proti Barceloně absentoval kvůli zranění a jeho spoluhráči bez něho prohráli 1:3.[40][41]
Sezóna 2015/16
[editovat | editovat zdroj]Chiellini se zranil v červenci na začátku sezóny 2015/16 během vítězného přátelského duelu (2:1) proti polskému klubu Lechia Gdańsk. On i další stoper Barzagli tak absentovali v srpnovém zápase o italský superpohár proti Laziu Řím.[42] Chiellini byl kouči Allegrimu k dispozici pro úvodní domácí ligové utkání Serie A s Udinese, turínský klub však musel skousnout prohru 0:1,[43] přesto však Chiellini s Bonuccim a Barzaglim patřili k tomu lepšímu z týmu.[44] Chiellini otevřel skóre venkovního zářijového utkání proti Manchesteru City v Lize mistrů, poté co dal v 57. minutě hlavou vlastní gól. Juventus otočil skóre po trefách Mandžukiće a Moraty a úvodní skupinové klání vyhrál 2:1.[45] Na konci října v 10. kole proti Sassuolu vydržel na hřišti 39 minut, než byl po druhé žluté kartě rozhodčím vyloučen. Juventus prohrál již čtvrté ligové utkání, tentokráte 0:1.[46]
Sezóna 2016/17
[editovat | editovat zdroj]V domácím zápase Serie A dne 26. října 2016 vpravil dva góly do sítě Sampdorie Janov a přispěl k výhře 4:1.[47] 23. prosince nastoupil do zápasu o italský superpohár a otevřel skóre, hráči AC Milán však srovnali na 1:1 a v penaltovém rozstřelu vyhráli 4:3.[48]
Proti Atalantě v remízovém zápase 28. dubna 2017 absolvoval 300. zápas v italské lize.[49] Ve finále Ligy mistrů proti obhajujícímu Realu Madrid 3. června byl mezi poraženými finalisty, Juventus totiž na soupeře po výsledku 1:4 nestačil a prohrál své druhé finálové vystoupení v Lize mistrů za tři roky.[50]
Sezóna 2017/18
[editovat | editovat zdroj]V lednu 2018 se jeho Chielliniho jméno objevilo ve vyhlášené Nejlepší jedenáctce roku 2017 podle UEFA. Proti Tottenhamu v Lize mistrů 13. února 2018 nastoupil ke 460. soutěžnímu utkání za Juventus, překonal Giampieru Bonipertiho a stanul na sedmé příčce v klubové historii.[51] Juventus hrál doma nerozhodně 2:2, ovšem venku 2:1 zvítězil a postoupil.[52][53] Na jaře 2018 odehrál své 350. utkání v italské lize, v polovině března z toho ale byla jen remíza 0:0 se S.P.A.L., která ale stačila na udržení se na čele tabulky.[54] Dokázal překonat zranění a 31. března byl u výhry 3:1 proti AC Milán v základní sestavě. Ve čtvrtfinále se pokusil oplatit finálovou porážku Realu Madrid, na budoucího obhájce si ale Juventus nakonec nepřišel.[55] Poslední ligová kola strávil na lavičce náhradníků, mohl se ale těšit z dalšího titulu mistra ligy.
Sezóna 2018/19
[editovat | editovat zdroj]Brankář a kapitán Gianluigi Buffon mužstvo opustil a kapitánská role připadla Chiellinimu, jehož novým spoluhráčem se stal mimo jiné Cristiano Ronaldo.[56] Na hřišti Manchesteru United 23. října 2018 nedovolil soupeři skórovat a pomohl vyhrát 1:0. Trenér United José Mourinho vyzdvihl stoperskou dvojici Bonucci–Chielini a prohlásil, že by oba „mohli přednášet obranu na Harvardu“. Juventus ve třetím skupinovém zápase Ligy mistrů potřetí vyhrál a disponoval devíti body.[57]
Dne 16. ledna 2019 mohl po výhře 1:0 nad AC Milán pozvednout superpohárovou trofej Supercoppa italiana, a to poprvé jako kapitán.[58] Mezi březnem a dubnem sehrál Juventus v osmifinále Ligy mistrů dvojzápas s Atlétikem Madrid a dohnal prvotní manko 0:2 z venkovního zápasu domácí výhrou 3:0. Odveta hraná 12. března byla pro Chielliniho speciální, neboť odehrál svůj 500. zápas ve dresu Juventusu.[59] Ačkoliv Juventus následně vypadl ve čtvrtfinále proti Ajaxu, na domácí scéně získal osmý titul po sobě.[60]
Sezóna 2019/20
[editovat | editovat zdroj]Na úvod ligové sezóny 2019/20 proti Parmě pod novým trenérem Mauriziem Sarrim se Chiellini, kapitán týmu, zasadil o jednogólové vítězství 1:0, poté co se prosadil hlavou po centru obránce Alexe Sandra.[61] Pár dní nato na konci srpna 2019 si na tréninku zranil kotník.[62] Do zápasu se vrátil v polovině února po šesti měsících jako střídající hráč proti Brescii, když v 77. minutě vystřídal Leonarda Bonucciho za potlesku diváků.[63] Vedle Bonucciho a Chielliniho se o místo ve středu obrany hlásili také talentovaní mladí stopeři Matthijs de Ligt nebo Merih Demiral.[64] Juventus se s Chiellinim dohodl na prodloužení smlouvy 29. června 2020, další spolupráce měla trvat do června 2021.[65]
Sezóna 2020/21
[editovat | editovat zdroj]Proti Neapoli 13. února 2021 odehrál Chiellini svůj 400. zápas v italské nejvyšší ligové soutěži. Juventus ale prohrál 0:1.[66]
Sezóna 2021/22
[editovat | editovat zdroj]Zpočátku sezóny se nedařilo ani hráči ani klubu – Chiellini několik podzimních zápasů vynechal kvůli zranění, Juventus prožil pomalý start a vyhrál až páté ligové kolo se Spezií.[67] Chiellini byl u vítězství 1:0 nad AS Řím v rámci 8. kola před domácím publikem dne 17. října, byl ovšem u jedné ze dvou situací, již mohl rozhodčí odpískat jako penaltu.[68]
V květnu 2022 Chiellini potvrdil, že po sezoně odejde z Juventusu, se kterým získal devět titulů.[69] V Juventusu působil od roku 2004 a celkem za něj odehrál 561 zápasů. Víc mají na kontě jen Alessandro Del Piero (705) a Gianluigi Buffon (685).[69]
Dne 12. prosince 2023 Chiellini oznámil, že končí hráčskou kariéru.
Reprezentační
[editovat | editovat zdroj]Itálii Giorgio Chiellini reprezentoval již v mládežnických reprezentacích od kategorie U15. Na Letní olympiádě v roce 2004 v Řecku získal s italským týmem do 23 let bronzovou medaili.[70]
V A-mužstvu Itálie debutoval 17. 11. 2004 v přátelském utkání proti Finsku (výhra 1:0).[71]
Zúčastnil se MS 2010 v Jihoafrické republice[72], MS 2014 v Brazílii, EURA 2008 ve Švýcarsku a Rakousku[73], EURA 2012 v Polsku a na Ukrajině[74], Konfederačního poháru FIFA 2009 v Jihoafrické republice a Konfederačního poháru FIFA 2013 v Brazílii.[71]
Kuriózní zápas absolvoval 10. října 2014 v kvalifikaci na EURO 2016 proti Ázerbájdžánu (výhra 2:1), kde nejprve vstřelil vedoucí branku svého mužstva, poté si v 77. minutě dal vlastní gól a nakonec v 82. minutě vsítil vítězný gól.[75]
EURO 2008
[editovat | editovat zdroj]Při tréninku italské reprezentace, trénované Robertem Donadonim, zranil jiného stopera, kapitána Fabia Cannavara, který tímto přišel o celé Mistrovství Evropy.[76] Chiellini 9. června zprvu přihlížel úvodní prohře 0:3 s Nizozemskem.[77] Takzvaná „skupina smrti“ pro Itálii pokračovala 13. června střetnutím s Rumunskem, ve kterém Chiellini nastoupil na stoperu po boku Christiana Panucciho, kterému pomohl k vyrovnávacímu gólu na konečných 1:1, když k němu odhlavičkoval balón při rohovém kopu.[78] Uhájením čistého konta 17. června proti Francii i s jejím útočníkem Thierrym Henrym a tedy po výhře 2:0 se Itálie kvalifikovala do čtvrtfinále.[79] Ve vyřazovacím souboji se Španělskem 22. června odehrál 120 minut, během kterých gól nepadl a ke slovu přišel penaltový rozstřel. V něm uspělo Španělsko poměrem 4:2.[80] Na turnaji patřil k nejlepším italským hráčům a vynikl obzvlášť proti Španělsku.[81]
Mistrovství světa 2010
[editovat | editovat zdroj]Trenér Marcello Lippi jej nominoval na Mistrovství světa, které v roce 2010 pořádala Jihoafrická republika. Chiellini se včas zotavil z potíží s lýtky a po boku Fabia Cannavara sehrál 14. června úvodní skupinový zápas proti Paraguayi, ten skončil nerozhodně 1:1.[82][83] Itálie nezvítězila ani proti Novému Zélandu 20. června a jen 1:1 remizovala.[84] Chiellini nastoupil také ve třetím skupinovém zápase se Slovenskem 24. června. Klíčový střet Itálie nezvládla a prohrála 2:3, se dvěma body tak dále nepostoupila a skončila poslední, čtvrtá.[85]
EURO 2012
[editovat | editovat zdroj]Chiellini se zúčastnil Mistrovství Evropy ve fotbale 2012 a odehrál všech šest utkání Itálie na šampionátu při její cestě do finále. V základní skupině C to byly postupně zápasy se Španělskem (remíza 1:1)[86], Chorvatskem (rovněž 1:1)[87] a Irskem (výhra Itálie 2:0).[88] Ve čtvrtfinále absolvoval zápas s Anglií, který se musel rozhodnout až v penaltovém rozstřelu a skončil výsledkem 4:2 pro Italy.[89] V semifinále byl u výhry Itálie nad mírně favorizovaným Německem 2:1.[90] Ve finále musel se spoluhráči čelit nejlepšímu týmu turnaje Španělsku, které nakonec Itálii deklasovalo poměrem 4:0. Giorgio získal s národním týmem stříbro.[91]
Mistrovství světa 2014
[editovat | editovat zdroj]Byl zařazen do 23členné nominace na Mistrovství světa ve fotbale 2014 v Brazílii, jejíž složení oznámil trenér Cesare Prandelli 2. června.[92] Na šampionátu, kde Itálie vypadla již v základní skupině D odehrál všechny tři zápasy: utkání proti Anglii (výhra 2:1), proti Kostarice (prohra 0:1) i proti Uruguayi (prohra 0:1 a vyřazení).[93]
V zápase s Uruguayí, kde se rozhodovalo mezi těmito týmy o postup do osmifinále jej pokousal do ramene útočník soupeře Luis Suárez. Chiellini se stal v tomto směru po Nizozemci Otmanu Bakkalovi a Srbu Branislavu Ivanovićovi jeho třetí obětí. V zápase to však Suarézovi prošlo bez povšimnutí a nebyl vyloučen, ačkoli Chiellini vehementně protestoval u rozhodčího.[94][95] Suárez to dlouho zapíral, 30. června 2014 se nakonec na sociální síti Twitter přiznal a omluvil se Chiellinimu. Samotný Chiellini omluvu přijal a vyjádřil přání snížení trestu pro Suáreze (který dostal od FIFA).[96]
EURO 2020
[editovat | editovat zdroj]Ve italském výběru Roberta Manciniho pro Mistrovství Evropy 2020 – odloženém o rok kvůli pandemii covidu-19 – byl jedním ze šestice z předchozího mistrovství, navíc plnil roli kapitána.[97] Ve věku 36 let a 301 dní se 11. června při výhře 3:0 v úvodním skupinovém zápase s Tureckem stal nejstarším Italem na Mistrovství Evropy.[98] Italové ovládli druhý postup zaručující zápas se Švýcarskem 16. června rovněž poměrem 3:0, ale přišli o zraněného Chielliniho. Tomu byl mimo to neuznán gól kvůli hře rukou, později jej střídal Francesco Acerbi.[99] Pro čtvrtfinálový střet s Belgií 2. července byl již v pořádku,[100] Itálie vyhrála 2:1 a zamířila do semifinále, kde ji čekalo Španělsko.[101] To Chiellinimu a jeho spoluhráčům nezabránilo v postupu do finále s Anglií 11. července, ve kterém Italové stejně jako proti Španělům uspěli v penaltovém rozstřelu a stali se mistry Evropy.[102]
Finalissima 2022
[editovat | editovat zdroj]Dne 1. června 2022 odehrál Chiellini svůj poslední zápas v italské reprezentaci.[103] Reprezentační kariéru uzavřel porážkou 0:3 s Argentinou v premiérovém zápase Finalissima v Londýně na stadionu Wembley.[104]
Přestupy
[editovat | editovat zdroj]- Livorno – Fiorentina za 6 500 000 Euro
- Fiorentina – Juventus za 7 700 000 Euro
- Juventus – LAFC zadarmo
Statistika
[editovat | editovat zdroj]Klubová
[editovat | editovat zdroj]| Sezóna | Klub | Liga | Národní poháry | Kontinentální poháry | Celkem | |||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Soutěž | Zápasy | Góly | Soutěž | Zápasy | Góly | Soutěž | Zápasy | Góly | Zápasy | Góly | ||
| 2000/01 | Serie C1 | 3 | 0 | - | 0 | 0 | - | 0 | 0 | 3 | 0 | |
| 2001/02 | Serie C1 | 5 | 0 | IP | 3 | 0 | - | 0 | 0 | 8 | 0 | |
| 2002/03 | Serie B | 6 | 0 | IP | 1 | 0 | - | - | 0 | 7 | 0 | |
| 2003/04 | Serie B | 41 | 4 | IP | 1 | 0 | - | 0 | 0 | 42 | 4 | |
| Celkem za Livorno | 55 | 4 | - | 5 | 0 | - | 0 | 0 | 60 | 4 | ||
| 2004/05 | Serie A | 37 | 3 | IP | 5 | 0 | - | 0 | 0 | 42 | 3 | |
| 2005/06 | Serie A | 17 | 0 | IP+IS | 0+0 | 0 | LM | 6 | 0 | 23 | 0 | |
| 2006/07 | Serie B | 32 | 3 | IP | 3 | 1 | - | 0 | 0 | 35 | 4 | |
| 2007/08 | Serie A | 30 | 3 | IP | 2 | 0 | - | 0 | 0 | 32 | 3 | |
| 2008/09 | Serie A | 27 | 4 | IP | 1 | 0 | LM | 8[106] | 1 | 36 | 5 | |
| 2009/10 | Serie A | 32 | 4 | IP | 2 | 0 | LM+EL | 4+2 | 1+0 | 40 | 5 | |
| 2010/11 | Serie A | 32 | 2 | IP | 3 | 0 | EL | 9[106] | 2 | 43 | 4 | |
| 2011/12 | Serie A | 34 | 2 | IP | 3 | 0 | - | 0 | 0 | 37 | 2 | |
| 2012/13 | Serie A | 24 | 1 | IP+IS | 0+0 | 0 | LM | 8 | 0 | 32 | 1 | |
| 2013/14 | Serie A | 31 | 3 | IP+IS | 1+1 | 0+1 | LM+EL | 5+6 | 0 | 44 | 4 | |
| 2014/15 | Serie A | 28 | 0 | IP+IS | 4+1 | 1+0 | LM | 12 | 0 | 45 | 1 | |
| 2015/16 | Serie A | 24 | 1 | IP+IS | 4+0 | 0 | LM | 6 | 0 | 34 | 1 | |
| 2016/17 | Serie A | 21 | 2 | IP+IS | 2+1 | 0+1 | LM | 9 | 1 | 33 | 4 | |
| 2017/18 | Serie A | 26 | 0 | IP+IS | 4+1 | 0 | LM | 7 | 0 | 38 | 0 | |
| 2018/19 | Serie A | 25 | 1 | IP+IS | 2+1 | 0 | LM | 6 | 0 | 34 | 1 | |
| 2019/20 | Serie A | 4 | 1 | IP+IS | 0+0 | 0 | LM | 0 | 0 | 4 | 1 | |
| 2020/21 | Serie A | 17 | 0 | IP+IS | 4+1 | 0 | LM | 3 | 0 | 25 | 0 | |
| 2021/22 | Serie A | 21 | 0 | IP+IS | 3+1 | 0 | LM | 1 | 0 | 26 | 0 | |
| Celkem za Juventus | 425 | 27 | - | 42 | 4 | - | 92 | 5 | 561 | 36 | ||
| 2022 | MLS | 11+2[107] | 0 | - | 0 | 0 | - | 0 | 0 | 13 | 2 | |
| 2023 | MLS | 20+5[107] | 1+0 | - | 0 | 0 | LMC | 3 | 0 | 28 | 1 | |
| Celkem za LAFC | 38 | 1 | - | 0 | 0 | - | 3 | 0 | 41 | 1 | ||
| Celkově | 555 | 35 | - | 52 | 4 | - | 95 | 5 | 704 | 44 | ||
Reprezentační
[editovat | editovat zdroj]Statistika na velkých turnajích
[editovat | editovat zdroj]| Reprezentace | Rok | Zápasy | |||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Fáze turnaje | Datum | Soupeř | Odehraných minut | Vstřelené branky | Výsledek | ||
| OH 2004 |
Čtvrtfinále | 21. 8. | 1 | 0 | 1:0 v prodl.[108] | ||
| Zápas o 3. místo | 27. 8. | 5 | 0 | 1:0[109] | |||
| ME 2008 | 2 zápas ve skupině | 13. 6. | 90 | 0 | 1:1[110] | ||
| 3 zápas ve skupině | 17. 6. | 90 | 0 | 2:0[111] | |||
| Čtvrtfinále | 22. 6. | 120 | 0 | 0:0 (2:4 na (pen.)[112] | |||
| MS 2010 | 1 zápas ve skupině | 14. 6. | 90 | 0 | 1:1[113] | ||
| 2 zápas ve skupině | 20. 6. | 90 | 0 | 1:1[114] | |||
| 3 zápas ve skupině | 24. 6. | 90 | 0 | 2:3[115] | |||
| ME 2012 |
1 zápas ve skupině | 10. 6. | 90 | 0 | 1:1[116] | ||
| 2 zápas ve skupině | 14. 6. | 90 | 0 | 1:1[117] | |||
| 3 zápas ve skupině | 18. 6. | 57 | 0 | 2:0[118] | |||
| Semifinále | 28. 6. | 90 | 0 | 2:1[119] | |||
| Finále | 1. 7. | 21 | 0 | 0:4[120] | |||
| MS 2014 | 1 zápas ve skupině | 15. 6. | 90 | 0 | 2:1[121] | ||
| 2 zápas ve skupině | 20. 6. | 90 | 0 | 0:1[122] | |||
| 3 zápas ve skupině | 24. 6. | 90 | 0 | 0:1[123] | |||
| ME 2016 | 1 zápas ve skupině | 13. 6. | 90 | 0 | 2:0[124] | ||
| 2 zápas ve skupině | 17. 6. | 90 | 0 | 1:0[125] | |||
| Osmifinále | 27. 6. | 90 | 1 | 2:0[126] | |||
| Čtvrtfinále | 2. 7. | 120 | 0 | 1:1 (6:5 na pen.)[127] | |||
| ME 2020 |
1 zápas ve skupině | 11. 6. | 90 | 0 | 3:0[128] | ||
| 2 zápas ve skupině | 16. 6. | 24 | 0 | 3:0[129] | |||
| Čtvrtfinále | 2. 7. | 90 | 0 | 2:0[130] | |||
| Semifinále | 6. 7. | 120 | 0 | 1:1 (4:2 na pen.)[131] | |||
| Finále | 11. 7. | 120 | 0 | 1:1 (3:2 na pen.)[132] | |||
Reprezentační branky
[editovat | editovat zdroj]| Datum | Stadion | Soupeř | Skóre | Výsledek | Soutěž | |
|---|---|---|---|---|---|---|
| 1 | 21. 11. 2007 | Stadio Alberto Braglia, Modena, Itálie | Faerské ostrovy | 3:0 | Kvalifikace na ME 2008 | |
| 2 | 18. 11. 2009 | Stadio Dino Manuzzi, Cesena, Itálie | Švédsko | 1:0 | Přátelské utkání | |
| 3 | 22. 6. 2013 | Arena Fonte Nova, Salvador, Brazílie | Brazílie | 2:3 | Konfederační pohár FIFA 2013 - 1. kolo | |
| 4 | 10. 9. 2013 | Juventus Stadium, Turín, Itálie | Česká republika | 1:1 | Kvalifikace na MS 2014 | |
| 5 | 10. 10. 2014 | Stadio Renzo Barbera, Palermo, Itálie | Ázerbájdžán | 1:0 | Kvalifikace na ME 2016 | |
| 6 | 10. 10. 2014 | Stadio Renzo Barbera, Palermo, Itálie | Ázerbájdžán | 2:1 | Kvalifikace na ME 2016 | |
| 7 | 27. 6. 2016 | Stade de France, Saint-Denis, Francie | Španělsko | 1:0 | ME 2016 - osmifinále | |
| 8 | 6. 10. 2017 | Stadio Olimpico Grande Torino, Turín, Itálie | Severní Makedonie | 1:0 | Kvalifikace na MS 2018 |
Úspěchy
[editovat | editovat zdroj]Klubové
[editovat | editovat zdroj]Národní
[editovat | editovat zdroj]vítěz italské ligy (9x)
Juventus: 2011/12, 2012/13, 2013/14, 2014/15, 2015/16, 2016/17, 2017/18, 2018/19, 2019/20
vítěz americké ligy (1x)
LAFC: 2022
vítěz 2. italské ligy (1x)
Juventus: 2006/07
vítěz italského poháru (5x)
Juventus: 2014/15, 2015/16, 2016/17, 2017/18, 2020/21
vítěz italského superpoháru (5x)
Juventus: 2012, 2013, 2015, 2018, 2020
Reprezentační
[editovat | editovat zdroj]- 2× na MS (2010, 2014)
- 4× na ME (2008, 2012 - stříbro, 2016, 2020 - zlato)
- 2× na Konfederačním poháru (2009, 2013 - bronz)
- 1× na OH (2004 - bronz)
- 2× na ME U21 (2006, 2007)
- 1x ve finále Ligy národů UEFA (2020/21 - bronz)
- 1x Finalissima 2022
Individuální
[editovat | editovat zdroj]- 5x v týmu roku italské ligy (2013, 2015, 2016, 2018, 2020)
- 3x v nejlepší obránce italské ligy (2008, 2009, 2010)
- 3x All Stars Team ESM (2012/13, 2014/15, 2017/18)
- 2x All Stars Team LM (2014/15, 2017/18)
- 1x All Stars Team na ME U21 (2007)
Vyznamenání
[editovat | editovat zdroj] Řád zásluh o Italskou republiku (27. 9. 2004) z podnětu Prezidenta Itálie [133]
Řád zásluh o Italskou republiku (16. 7. 2021) z podnětu Prezidenta Itálie [134]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Poznámky
[editovat | editovat zdroj]- ↑ K říjnu 2021 má nejvíce titulů v Serii A Gianluigi Buffon (10) následovaný dvojicí Leonardo Bonucci (9) a právě Giorgiem Chiellinim.[1]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ DI MAGGIO, Roberto. Italy - Players With Four or More Serie A Titles [online]. Rec.Sport.Soccer Statistics Foundation (RSSSF), rev. 2021-05-27 [cit. 2021-11-10]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ KILPATRICK, James. Giorgio Chiellini becomes latest player to pledge 1% of salary to Juan Mata scheme. FourFourTwo.com [online]. 2017-09-29 [cit. 2021-07-31]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Chiellini podpořil superligu, v evropských soutěžích vidí budoucnost fotbalu. Sport.cz [online]. 2021-10-11 [cit. 2021-11-26]. Dostupné online.
- ↑ a b KUMAR, Pawan. World Cup Profile: Giorgio Chiellini – Italy. Goal.com [online]. 2010-05-01 [cit. 2022-01-23]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b PELLIZZARI, Tommaso. World Cup 2014: Italy profile – Giorgio Chiellini. The Guardian [online]. 2014-06-02 [cit. 2022-01-23]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b NICKY, Bandini. Giorgio Chiellini: ‘I have a strong temperament but off the pitch I am more serene’. The Guardian [online]. 2016-06-13 [cit. 2022-01-23]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Giorgio Chiellini (profil). WhoScored.com [online]. [cit. 2022-01-23]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Napoli, Mazzarri sul mercato: "La società sa cosa voglio". TUTTOmercatoWEB.com [online]. 2012-06-29 [cit. 2022-01-23]. Dostupné online. (italsky)
- ↑ a b c d e f g SHARP, Will. Giorgio Chiellini: for the love of defending. These Football Times [online]. 2018-03-19 [cit. 2020-08-01]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ PRATESI, Riccardo. Juve, dimostrazione di forza. Gazzetta [online]. 2005-11-19 [cit. 2020-08-01]. Dostupné online. (italsky)
- ↑ Chiellini renews contract. juventus.com [online]. 2006-10-12, rev. 2007-09-28 [cit. 2021-11-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky)
- ↑ MEADOWS, Mark. Juve snatch late victory at Cagliari, Roma win. Reuters [online]. 2007-09-02 [cit. 2020-08-03]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Juventus, Chiellini: "L'Inter è forte come noi due anni fa". tuttomercatoweb.com [online]. 2007-11-05 [cit. 2020-08-03]. Dostupné online. (italsky)
- ↑ BANDINI, Nicky. Juventus make their point in engrossing Derby D'Italia. The Guardian [online]. 2007-11-05 [cit. 2020-08-03]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Spitzentrio gab sich keine Blösse. Blick.ch [online]. 2008-04-27 [cit. 2020-08-11]. Dostupné online. (německy)
- ↑ FERRIGNO, Andrea. Italy 2007/08. Rec.Sport.Soccer Statistics Foundation (RSSSF) [online]. 2009-08-12 [cit. 2020-08-11]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Juventus porazil Lazio a je druhý za milánským AC. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2010-12-12 [cit. 2020-08-11]. Dostupné online.
- ↑ DIGBY, Adam. Andrea Barzagli: The Best €300,000 Juventus Ever Spent. Bleacher Report [online]. 2016-10-25 [cit. 2020-08-11]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ AS Roma 1:1 Juventus FC. Transfermarkt [online]. [cit. 2022-06-15]. Dostupné online.
- ↑ Juventus FC 3:1 Calcio Catania. Transfermarkt [online]. [cit. 2022-06-15]. Dostupné online.
- ↑ DOYLE, Mark. Chiellini: I wouldn't miss Euro 2012 for the world. Goal.com [online]. 2012-05-23 [cit. 2022-06-15]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Chiellini a quota 250. juvenewsradio.it [online]. 2012-09-23 [cit. 2021-11-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-20. (italsky)
- ↑ RZOUKI, Mina. Juventus knocked out of the Coppa Italia. ESPN [online]. 2013-01-29 [cit. 2021-11-07]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ LEE, Sam. Conte, Bonucci and Chiellini among Juventus staff banned over Genoa protestations. Goal.com [online]. 2013-01-28 [cit. 2021-11-07]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Strength and consistency is there in black and white. HeraldScotland.com [online]. 2013-03-05 [cit. 2021-11-07]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ JAMES, Andy. Chiellini concedes Juve 'lucky to be alive'. UEFA [online]. 2013-04-03 [cit. 2021-11-07]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Juve beat Milan to maintain unbeaten run. Eurosport.com [online]. 2013-10-06 [cit. 2021-11-06]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Juventus vyhrál sedmý zápas v řadě bez inkasované branky. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2013-12-06 [cit. 2021-11-06]. Dostupné online.
- ↑ KOYLU, Enis. Europa League final is Juventus' destiny – Chiellini. Goal.com [online]. 2014-02-19 [cit. 2021-11-06]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Chiellini: il numero 3 è nella storia della Juve. calciomercato.com [online]. 2014-01-14 [cit. 2021-11-06]. Dostupné online. (italsky)
- ↑ Chiellini returns for Juventus after month out. Eurosport [online]. 2014-03-08 [cit. 2022-06-17]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ DIMOND, Alex. Napoli vs. Juventus: Score, Grades and Post-Match Reaction. Bleacher Report [online]. 2014-03-30 [cit. 2022-06-17]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ MENICUCCI, Paolo; RADAELLI, Roberta. Chiellini laments Juventus's missed chance. UEFA [online]. 2014-05-02 [cit. 2021-11-06]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Juventus defender Chiellini banned for elbow. sportsnet.ca [online]. 2014-05-12 [cit. 2021-11-06]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Juventus smash Italian points record. CNN [online]. 2014-05-18 [cit. 2022-06-17]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Milan 0-1 Juventus. BBC [online]. 2014-09-20 [cit. 2020-08-14]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ DIMOND, Alex. Juventus vs. Napoli: Winners and Losers from Italian Super Cup. Bleacher Report [online]. 2014-12-23 [cit. 2020-08-14]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ FISHER, Alex. Allegri disappointed by wasteful Juve. myfootball.com.au [online]. 2014-12-22 [cit. 2020-08-14]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ CHIARI, Mike. Juventus vs. Lazio: Score, Grades and Reaction from Coppa Italia Final. Bleacher Report [online]. 2015-05-20 [cit. 2020-08-14]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ BANDINI, Nicky. Giorgio Chiellini injury can help Juventus do Italian job on Lionel Messi. The Guardian [online]. 2015-06-05 [cit. 2020-08-14]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Juventus 1-3 Barcelona. UEFA.com [online]. 2015-06-06 [cit. 2020-08-14]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ GLADWELL, Ben. Juventus defender Giorgio Chiellini out for three weeks as injury crisis deepens. ESPN [online]. 2015-07-31 [cit. 2020-08-18]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Juventus 0-1 Udinese. BBC [online]. 2015-08-23 [cit. 2020-08-18]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ ETERNO, Simone. Le pagelle di Juventus-Udinese 0-1. Eurosport.it [online]. 2015-08-23 [cit. 2020-08-18]. Dostupné online. (italsky)
- ↑ WALKER-ROBERTS, James. Manchester City 1-2 Juventus: Mario Mandzukic and Alvaro Morata score. Sky Sports [online]. 2015-09-16 [cit. 2020-08-18]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Sassuolo 1-0 Juventus: Paul Pogba and Co lose AGAIN as Giorgio Chiellini is sent off. Daily Mail [online]. 2015-10-29 [cit. 2020-08-18]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Juventus - Sampdoria 4:1 – Schick skóroval proti Juventusu! Obhájci titulu dal svůj první gól v Serii A. Sport.cz [online]. 2016-10-26 [cit. 2021-10-27]. Dostupné online.
- ↑ Milan win Supercoppa Italiana in shootout triumph over Juventus. The Guardian [online]. 2016-12-23 [cit. 2021-10-27]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ La storia dice Juventus contro il Monaco. UEFA [online]. 2017-04-26 [cit. 2021-10-27]. Dostupné online. (italsky)
- ↑ TAYLOR, Daniel. Real Madrid win Champions League as Cristiano Ronaldo double defeats Juve. The Guardian [online]. 2017-06-03 [cit. 2021-10-27]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Chiellini to beat Boniperti record. football-italia.net [online]. 2018-02-13 [cit. 2020-12-08]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Juventus 2-2 Tottenham. UEFA [online]. 2018-02-13 [cit. 2020-12-08]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Tottenham 1-2 Juventus. UEFA [online]. 2018-03-07 [cit. 2020-12-08]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Spal-Juve: Talking points. juventus.com [online]. 2018-03-18 [cit. 2020-12-08]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ HANLON, Tim. Chiellini: This year we are determined to do something big. Marca [online]. 2018-04-02 [cit. 2020-12-08]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Chiellini: ‘I learned from Buffon and Del Piero’. Juve FC [online]. 2018-09-24 [cit. 2021-10-30]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Mourinho drools over Juve centre-back duo: Chiellini & Bonucci could teach at Harvard University!. Goal.com [online]. 2018-10-24 [cit. 2021-10-30]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ BURNTON, Simon. Juventus 1–0 Milan: Supercoppa Italiana – as it happened. The Guardian [online]. 2019-01-16 [cit. 2021-10-30]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Ronaldo hat-trick fires Juve past Atletico into Champions League quarter-finals. France24 [online]. 2019-03-12 [cit. 2021-10-30]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Giorgio Chiellini: "Cristiano Ronaldo is a superior entity". AS [online]. 2019-05-24 [cit. 2021-10-30]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Soccer-Chiellini gives Juventus opening win at Parma. National Post (Canada) [online]. 2019-08-04 [cit. 2020-08-13]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Serious knee injury for Chiellini. football-italia.net [online]. 2019-08-30 [cit. 2020-08-13]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Chiellini: 'Worst part is over'. football-italia.net [online]. 2020-02-16 [cit. 2020-08-13]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ WILLIAMS, Tom. How Bad Has Matthijs de Ligt's 1st Season at Juventus Really Been?. Bleacher Report [online]. 2020-03-05 [cit. 2020-08-13]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Gigi and Chiello, 2021!. juventus.com [online]. 2020-06-29 [cit. 2020-08-13]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Bei Pleite in Neapel: Juve-Kapitän Chiellini absolviert sein 400. Spiel in der Serie A. Transfermarkt [online]. 2021-02-14 [cit. 2021-02-16]. Dostupné online. (německy)
- ↑ MORK, Martin. Chiellini: ‘Juve need time, but there’s no patience’. football-italia.net [online]. 2021-09-24 [cit. 2021-11-26]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ WALSH, Sean. Juventus 1-0 Roma: Player ratings as Allegri trumps Mourinho. 90min.com [online]. 2021-10-17 [cit. 2021-11-26]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Stoper Chiellini potvrdil, že po sezoně skončí v Juventusu. EuroFotbal.cz [online]. [cit. 2022-06-03]. Dostupné online.
- ↑ http://www.fifa.com/tournaments/archive/mensolympic/athens2004/matches/round=2000001147/match=37193/index.html
- ↑ a b Profil hráče, eu-football.info (anglicky)
- ↑ ITA - PAR 1:1, MS 2010, FIFA.com, citováno 2. 12. 2014 (anglicky)
- ↑ ESP - ITA 0:0, 4:2 PSO, EURO 2008, UEFA.com, citováno 15. 12. 2014 (anglicky)
- ↑ ESP - ITA 4:0, EURO 2012, UEFA.com, citováno 15. 12. 2014 (anglicky)
- ↑ http://eu-football.info/_match.php?id=1588
- ↑ Cannavaro vows to stay with squad. BBC Sport [online]. 2008-06-03 [cit. 2021-11-19]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ BANDINI, Nicky. Euro 2008: Holland v Italy - as it happened. The Guardian [online]. 2008-06-09 [cit. 2021-11-19]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ HARROLD, Michael. Buffon saves Italy with penalty stop. UEFA [online]. 2008-06-13 [cit. 2021-11-19]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ MENICUCCI, Paolo. EURO 2008: l'Italia batte la Francia e vola ai quarti. UEFA [online]. 2008-06-17 [cit. 2021-11-19]. Dostupné online. (italsky)
- ↑ ASHDOWN, John. Euro 2008: Spain v Italy – as it happened. The Guardian [online]. 2008-06-22 [cit. 2021-11-19]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ WILSON, Gianni. Chiellini Proud Of His Euro 2008 Display. Goal.com [online]. 2008-06-23 [cit. 2021-11-19]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Chiellini si před MS poprvé zatrénoval. TN.cz [online]. 2010-06-01 [cit. 2021-11-20]. Dostupné online.
- ↑ Italy vs. Paraguay. ESPN [online]. 2010-06-14 [cit. 2021-11-20]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ SMYTH, Rob. World Cup 2010: Italy 1-1 New Zealand – as it happened. The Guardian [online]. 2010-06-20 [cit. 2021-11-20]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ FLETCHER, Paul. Slovakia 3-2 Italy. BBC Sport [online]. 2010-06-24 [cit. 2021-11-20]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ iDNES.cz: Španělsko - Itálie 1:1, podrobná reportáž
- ↑ iDNES.cz: Itálie - Chorvatsko 1:1, podrobná reportáž
- ↑ iDNES.cz: Itálie - Irsko 2:0, podrobná reportáž
- ↑ Aktualne.centrum.cz: Anglie - Itálie 0:1, čtvrtfinále Eura 2012
- ↑ Footballdatabase.eu: Germany - Italy 1:2 (anglicky)
- ↑ Footballdatabase.eu: Spain - Italy 4:0 (anglicky)
- ↑ http://www.bbc.com/sport/0/football/27402363
- ↑ Archivovaná kopie. www.fifa.com [online]. [cit. 2014-12-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-07-18.
- ↑ Uruguayský kanibal Suárez se zahryzl i na mistrovství světa, iDNES.cz, citováno 22. 6. 2014
- ↑ Volajú ho Kanibal. Suárez pohrýzol už tretieho súpera, SME.sk, citováno 22. 6. 2014 (slovensky)
- ↑ Suárez se omluvil Chiellinimu a slíbil, že už nikdy nebude kousat, iDNES.cz, citováno 30. 6. 2014
- ↑ Mancini names uncapped striker Raspadori in final Italy Euro 2020 squad. Reuters [online]. 2021-06-01 [cit. 2021-11-08]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Imbattibili, vincenti e... i record di Chiellini: 5 curiosità su Italia-Turchia. La Gazzetta dello Sport [online]. 2021-06-11 [cit. 2021-11-08]. Dostupné online. (italsky)
- ↑ HAFEZ, Shamoon. Italy beat Switzerland to reach last 16. BBC Sport [online]. 2021-06-16 [cit. 2021-11-08]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ DOYLE, Mark. Chiellini's back! Italy's greatest warrior returns to Wembley for one final battle with England. Goal.com [online]. 2021-07-10 [cit. 2021-11-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-07-12. (anglicky)
- ↑ BEGLEY, Emlyn. Italy edge Belgium to set up Spain semi. BBC Sport [online]. 2021-07-02 [cit. 2021-11-08]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ MCNULTY, Phil. England lose shootout in Euro 2020 final. BBC Sport [online]. 2021-07-11 [cit. 2021-11-08]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Chiellini potvrdil odchod z reprezentace, o kariéře ještě bude jednat. EuroFotbal.cz [online]. [cit. 2022-06-03]. Dostupné online.
- ↑ Italský tým potřebuje podporu, řekl končící Chiellini po prohře 0:3 s Argentinou. EuroFotbal.cz [online]. [cit. 2022-06-03]. Dostupné online.
- ↑ https://www.transfermarkt.de/giorgio-chiellini/profil/spieler/29260
- ↑ a b i s předkolem
- ↑ a b play off
- ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/2688760
- ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/2688766
- ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/88041
- ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/88050
- ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/910151
- ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/986789
- ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/986804
- ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/986817
- ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/1169004
- ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/1169006
- ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/1169009
- ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/2221626
- ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/2232817
- ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/2384335
- ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/2384351
- ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/2384318
- ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/2645642
- ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/2645654
- ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/2701332
- ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/2702908
- ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/3287199
- ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/3287207
- ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/3590599
- ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/3598434
- ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/3605575
- ↑ https://www.quirinale.it/onorificenze/insigniti/143163
- ↑ https://www.quirinale.it/elementi/59113
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]Obrázky, zvuky či videa k tématu Giorgio Chiellini na Wikimedia Commons
- Profil hráče na Transfermarkt.com (anglicky)
- Profil hráče na National-football-teams.com (anglicky)
- Profil hráče – reprezentační statistiky v A-mužstvu, eu-football.info (česky)(rusky)(anglicky)
- Giorgio Chiellini v databázi Olympedia (anglicky)
- Fotbaloví obránci
- Italští fotbaloví reprezentanti
- Fotbalisté AS Livorno
- Fotbalisté ACF Fiorentina
- Fotbalisté Juventusu Turín
- Fotbalisté Los Angeles FC
- Narození v roce 1984
- Italští bronzoví olympijští medailisté
- Narození 14. srpna
- Narození v Pise
- Mistři Evropy ve fotbale
- Hráči Mistrovství Evropy ve fotbale 2020
- Hráči Mistrovství Evropy ve fotbale 2016
- Hráči Mistrovství světa ve fotbale 2014
- Hráči Mistrovství Evropy ve fotbale 2012
- Hráči Mistrovství světa ve fotbale 2010
- Hráči Mistrovství Evropy ve fotbale 2008
- Důstojníci Řádu zásluh o Italskou republiku
- Absolventi Turínské univerzity