Ferdinand Šťastný
| Ferdinand Šťastný | |
|---|---|
| Senátor Národního shromáždění ČSR | |
| Ve funkci: 1920 – 1935 | |
| Ve funkci: 1938 – 1939 | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | nár. soc. |
| Narození | 25. prosince 1873 Karlín |
| Úmrtí | 28. února 1957 (ve věku 83 let) Kunratice |
| Děti | Alois Josef Šťastný |
| Profese | politik |
| Commons | Ferdinand Šťastný |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ferdinand Šťastný (25. prosince 1873 Karlín[1] – 28. února 1957 Kunratice)[2][3][4] byl český a československý politik a meziválečný senátor Národního shromáždění.
Biografie
[editovat | editovat zdroj]V parlamentních volbách v roce 1920 získal za Československou stranu socialistickou (dříve národní sociálové, později národní socialisté) senátorské křeslo v Národním shromáždění.[5] Mandát obhájil v parlamentních volbách v roce 1925[6] i parlamentních volbách v roce 1929.[7] Do senátu se dostal i po parlamentních volbách v roce 1935, ale až dodatečně v listopadu 1938 jako náhradník poté, co zemřel senátor Rudolf Pánek. V senátu vytrval až do jeho zrušení roku 1939. V listopadu 1938 oznámil, že se nepřipojil ani k jedné ze dvou politických stran, které se nově ustavily během Druhé republiky (Strana národní jednoty a Národní strana práce) a místo toho ustavil s kolegou (senátor Antonín Šolc) samostatný klub Nezávislá skupina českých národních socialistů.[8]
Povoláním byl tajemníkem kovopracovníků, bytem na Vinohradech.[9] Zasloužil se o rozvoj hromadné osobní dopravy v Kunraticích a o vybudování Masarykovy měšťanské školy.[10]
Jeho syn Alois Josef, později uznávaný překladatel americké literatury, spáchal v lednu 1919 neúspěšný atentát na premiéra Karla Kramáře, i zásluhou intervencí Ferdinanda Šťastného prezident Masaryk v srpnu 1920 amnestoval jeho syna (plně zahlazen byl trest v roce 1927).[11][12][13]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnosti Karlín (kostel sv. Cyrila a Metoděje
- ↑ Lidové noviny, 24. 12. 1933, s. 9.
- ↑ Národní shromáždění. Národní shromáždění Republiky československé v prvém desítiletí. [s.l.]: Státní tiskárna, 1928. 1315 s. Dostupné online. S. 1314.
- ↑ České dělnictvo v revoluci [online]. lib.cas.cz [cit. 2014-11-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-11-29.
- ↑ jmenný rejstřík [online]. Senát Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-12-26.
- ↑ jmenný rejstřík [online]. Senát Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-12-15.
- ↑ jmenný rejstřík [online]. Senát Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-12-26.
- ↑ jmenný rejstřík [online]. Senát Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-12-13.
- ↑ 1. schůze [online]. Senát Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-12-14.
- ↑ Pojmenování veřejných prostranství [online]. skoly.praha-mesto.cz [cit. 2011-11-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04.
- ↑ Osudové okamžiky - Praha 1919. https://www.youtube.com/watch?v=9IUyqfZU5Bk
- ↑ DRCHAL, Václav. Volání divočiny. Před sto lety přežil Karel Kramář pokus o atentát. Euro [online]. 6. 1. 2019 [cit. 2021-01-29]. Dostupné online.
- ↑ Šťastný střelec. Historie českého zločinu. Český rozhlas 1. 7. 2020. https://dvojka.rozhlas.cz/stastny-strelec-6943076.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]Obrázky, zvuky či videa k tématu Ferdinand Šťastný na Wikimedia Commons
- Ferdinand Šťastný v Národním shromáždění v roce 1920
- Databáze autorit Národní knihovny ČR, Šťastný Ferdinand (1873-1957)