Přeskočit na obsah

Ladislaus Müller

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ladislaus baron Müller
Rakousko-uherský velvyslanec v Japonsku
Ve funkci:
1912 – 1914
PředchůdceGuido von Call
Nástupcepřerušení diplomatických styků
Rakousko-uherský vyslanec v Bulharsku
Ve funkci:
1900 – 1904
PředchůdceGuido von Call
NástupceKarl von Braun

Narození18. října 1855 nebo 1855
Pešť
Úmrtí14. března 1941
Budapešť
Místo pohřbeníHřbitov Farkasréti
TitulHodnostní korunka náležící titulu svobodný pán svobodný pán (1911)
Profesediplomat
OceněníLeopoldův řád, Řád železné koruny, Řád Františka Josefa
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Ladislaus svobodný pán Müller von Szentgyörgy (Ladislaus/László Freiherr Müller de Szentgyörgy) (18. října 1855, Budapešť14. března 1941, Budapešť) byl rakousko-uherský diplomat maďarského původu. Od roku 1879 působil v diplomatických službách a zastával různé funkce v několika zemích. V letech 1912–1914 byl rakousko-uherským velvyslancem v Japonsku,[1][2] za první světové války byl prvním sekčním šéfem na ministerstvu zahraničí, po zániku monarchie byl penzionován. V roce 1911 byl povýšen do stavu svobodných pánů.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z měšťanských poměrů, jeho otec německého původu byl lékárníkem v Pešti. Ladislaus studoval na Orientální akademii ve Vídni a v roce 1879 vstoupil do diplomatických služeb. Kariéru zahájil jako vicekonzul v Albánii, poté řadu let působil v Turecku (1879–1896). V roce 1896 byl přeložen do Říma, kde byl od následujícího roku legačním radou,[3] V letech 1900–1903 byl generálním konzulem a vyslancem v Bulharsku,[4][5] poté byl povolán do Vídně jako sekční šéf na ministerstvu zahraničí (1903–1912).[6] V letech 1912–1914 byl rakousko-uherským velvyslancem v Japonsku (v roce 1912 souběžně krátce vyslancem v Siamu).[7] Do funkce byl jmenován v březnu 1912, do Tokia ale dorazil až v září. Hned po příjezdu byl rakousko-uherským zástupcem na pohřbu císaře císaře Mucuhita. Přes nepřátelské výpady amerického tisku se mu dařilo udržovat korektní diplomatické vztahy, v době mezinárodní krize po sarajevském atentátu byl však donucen k přerušení diplomatických styků a v srpnu 1914 se vrátil do Vídně.[8] V letech 1917–1918 byl znovu prvním sekčním šéfem na rakousko-uherském ministerstvu zahraničí.[9] Na vlastní žádost byl v červnu 1918 propuštěn do penze. Po zániku monarchie žil v soukromí.

Jeho starší bratr Kálmán Müller (1849-1926) byl významným maďarským lékařem, profesorem na budapešťské univerzitě a autorem řady publikací.

Tituly a ocenění

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1896 byl povýšen do šlechtického stavu v Uherském království s titulem a predikátem Edler von Szentgyörgy. Ve funkci sekčního šéfa na ministerstvu zahraničí obdržel titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence (1906).[10] V roce 1911 byl povýšen do stavu svobodných pánů. Během působení v diplomatických službách získal řadu vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí.[11]

Rakousko-Uhersko

[editovat | editovat zdroj]

Zahraničí

[editovat | editovat zdroj]
  1. Přehled personálního obsazení diplomatických zastoupení Habsburské monarchie in: Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1917; Vídeň, 1917; s. 7–36 dostupné online
  2. Die Hochburg des Hochadels. Aristokratie und Diplomatisches Korps der Habsburger-monarchie im 19. und frühen 20. Jahrhundert in: Historia scribere 07/2015; Univerzita Innsbruck, 2015; s. 398 dostupné online
  3. Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1897; Vídeň, 1897; s. 36 dostupné online
  4. Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1902; Vídeň, 1902; s. 247 dostupné online
  5. Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1902; Vídeň, 1902; s. 46 dostupné online
  6. Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1912; Vídeň, 1912; s. 273 dostupné online
  7. Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1913; Vídeň, 1913; s. 282 dostupné online
  8. SKŘIVAN, Aleš: Zdvořilý nezájem. Ekonomické a politické zájmy Rakousko-Uherska na Dálném Východě 1900–1914; Praha, 2014; s. 152–154 ISBN 978-80-86781-23-5
  9. Ladislaus Müller in: Encyclopedia 1914–1918 dostupné online
  10. Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1907; Vídeň, 1907; s. 229 dostupné online
  11. Přehled řádů a vyznamenání Ladislause Müllera in: Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1917; Vídeň, 1917; s. 40 dostupné online

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • DEUSCH, Engelbert: Die effektiven Konsuln Österreich (-Ungarns) von 1825–1918. Ihre Ausbildung, Arbeitsverhältnisse und Biografien; Wien, 2017; s. 468–471 (heslo Ladislaus Müller) ISBN 978-3-205-20493-0
  • KRÁLOVÁ, Hana: Ve službě monarchii. Rakouská a rakousko-uherská zahraniční služba v 19. století; Praha, 2012; 131 s. ISBN 978-80-86781-18-1