Přeskočit na obsah

Libuše Benešová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
PhDr. Libuše Benešová
2. předsedkyně
Senátu Parlamentu České republiky
Ve funkci:
16. prosince 1998 – 23. listopadu 2000
PrezidentVáclav Havel
PředchůdcePetr Pithart
NástupcePetr Pithart
náměstkyně ministra financí ČR
Ve funkci:
1. října 1995 – 31. ledna 1997
místopředsedkyně ODS
Ve funkci:
14. prosince 1997 – 4. listopadu 2001
1. senátorka za obvod č. 41 – Benešov
Ve funkci:
23. listopadu 1996 – 23. listopadu 2000
PředchůdceSenát PČR vznikl
NástupceHelena Rögnerová
Stranická příslušnost
ČlenstvíOF (1989–1991)
ODS (od 1991)

Narození5. července 1948 (76 let)
Benešov
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Národnostčeská
ChoťJiří Beneš
SídloLešany, okres Benešov
Alma materUniverzita Karlova v Praze
Profesepolitička, fotografka, etnografka a literární vědkyně
NáboženstvíCírkev československá husitská
OceněníStříbrná medaile předsedy Senátu (2019)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Libuše Benešová (* 5. července 1948 Benešov) je česká politička, v letech 1996 až 2000 senátorka za obvod č. 41 – Benešov, v letech 1998 až 2000 předsedkyně Senátu PČR a v letech 1997 až 2001 místopředsedkyně ODS.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Vystudovala češtinu a národopis na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a do roku 1992 pracovala v Ústavu pro českou a světovou literaturu Akademie věd.[1] V roce 1989 vstoupila do politiky v rámci Občanského fóra, po jehož rozpadu pak přešla do ODS. V roce 1990 byla zvolená starostkou obce Lešany a v letech 1993–⁠1994 zastávala funkci přednostky Okresního úřadu Praha-západ.[2] V komunálních volbách v roce 1994 již do zastupitelstva Lešan nekandidovala.[3]

V letech 1995 až 1997 působila jako náměstkyně na ministerstvu financí.[4][5] V letech 1996–2000 byla senátorkou za ODS v obvodu č. 41 – Benešov[6] a mezi lety 1998–2000 po Petru Pithartovi druhou předsedkyní Senátu Parlamentu České republiky.[7] V roce 1997 byla na sjezdu ODS v Poděbradech zvolena do křesla místopředsedkyně ODS.[8]

Ve volbách do Senátu v roce 2000 v benešovském obvodu ji porazila kandidátka Čtyřkoalice Helena Rögnerová[9] a na předsednický post v Senátu usedl opět Pithart. V době dva týdny před senátními a krajskými volbami v roce 2004 na sebe Benešová upoutala pozornost, když jako volební manažerka a vedoucí hlavní stranické kanceláře podala výpověď.[10]

K roku 2010 působila na Pražském hradě na pozici ředitelky Odboru spisové a archivní služby Kanceláře prezidenta republiky.[11] Tuto funkci zastávala i za prezidenta Miloše Zemana[12] a v roce 2015 odešla do starobního důchodu.[13] Je předsedkyní správní rady Nadačního fondu Václava Klause.[14]

  1. Benešová, Libuše, 1948- [online]. Středočeská vědecká knihovna v Kladně. Dostupné online. 
  2. Předsedkyní Senátu se stala Libuše Benešová. iDNES.cz [online]. MAFRA, 17.12.1998. Dostupné online. 
  3. Jmenné seznamy [online]. Český statistický úřad [cit. 2023-02-13]. Dostupné online. 
  4. BARTONÍČEK, Radek. Libuše Benešová – politička, kterou přivedla razance až do čela Senátu. iDNES.cz [online]. MAFRA, 1998-12-19 [cit. 2014-01-20]. Dostupné online. 
  5. Přehled členů vlád (ministrů a jejich náměstků) od listopadu 1989 do roku 2009 [online]. Parlamentní institut [cit. 2015-04-24]. Dostupné online. 
  6. http://www.senat.cz/senatori/index.php?lng=cz&ke_dni=23.02.1997&par_3=41
  7. Archivovaná kopie. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2008-08-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-10-21. 
  8. http://www.bbc.co.uk/czech/interview/benesova.htm
  9. Jmenné seznamy a přehledy [online]. Český statistický úřad [cit. 2023-02-13]. Dostupné online. 
  10. http://pravniradce.ihned.cz/c3-15105050-F00000_d1-libuse-benesova-opousti-hlavni-kancelar-ods
  11. Pražský hrad: Kancelář prezidenta republiky
  12. Kancelář prezidenta republiky, Odbor spisové a archivní služby [online]. Kancelář prezidenta republiky [cit. 2015-04-24]. Dostupné online. 
  13. MACHOVÁ, Martina. Někdejší šéfka Senátu Libuše Benešová končí na Hradě [online]. Economia, 2015-07-08 [cit. 2017-01-11]. Dostupné online. 
  14. Výroční zpráva Nadačního fondu Václava Klause za rok 2010