Přeskočit na obsah

Salò

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Salò
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška65 m n. m.
StátItálieItálie Itálie
RegionLombardie
ProvincieBrescia
oblast (frazioni)Barbarano, Campoverde, Renzano, Villa, Cunettone, Serniga
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha29 km²
Počet obyvatel10 640 (2009)
Hustota zalidnění366,9 obyv./km²
Správa
StarostaBarbara Botti
Oficiální webwww.comune.salo.bs.it
PSČ25087
0365
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Salò je obec (město) v provincii Brescia v italském regionu Lombardie na břehu Gardského jezera, kde se nachází i jeho nejdelší promenáda.

Město bylo hlavním městem Italské sociální republiky v letech 1943 až 1945, která se rovněž často nazývala „Republika Salò“ (Repubblica di Salò).

Období starověkého Říma

[editovat | editovat zdroj]

Ačkoli podle legendy má Salò etruský původ, psané záznamy zmiňují jeho založení starověkými Římany z kolonie Pagus Salodium. Nachází se tu řada ruin z období římského osídlení, jak dokazuje nekropole Lugone (na via Sant’Jago) a archeologické nálezy v archeologickém muzeu (Civic Archaeological Museum), které se nachází v Loggia della Magnifica Patria[1].

Středověk

[editovat | editovat zdroj]

Během vrcholného středověku město sdílelo stejný osud jako Lombardie.

Původ městského zřízení Salò je málo známý: jeho autonomie ve vztahu k Brescii se datuje ke konci 13. století nebo na začátek 14. století, přičemž nejstarší předpisy, které městské orgány dochovaly, jsou z roku 1397[2].

Před rokem 1334 bylo město součástí federace městských rad v oblasti podél západního břehu Gardského jezera (od Limone až na jih po Desenzano del Garda) a z oblasti Valle Sabbia, která se nazývala Riperia Lacus Gardae Brixiensis, kde hlavním správním městem bylo Maderno[3].

Federace nechtěla vytvářet spojenectví ani s Brescií ani s Veronou a namísto toho se rozhodla požadovat pomoc od Benátek. Z důvodu velké vzdálenosti od Benátek, jí tato strategie nezaručovala nezávislost oblasti a po krátkém období protektorátu pod vládou Benátek (13361349) se Salò stalo pevností milánského rodu Visconti[4]. V roce 1377 Beatrice della Scala, manželka Bernabòa Viscontiho, chtěla, aby se Salò stalo hlavním městem oblasti a tím byl snížen vliv Maderna: Salò tedy dostalo pevné zdi a byl postaven hrad.

Nádherná vlast (Magnifica Patria)

[editovat | editovat zdroj]

13. května 1426 po dlouhém období válek se města na západním břehu jezera spontánně připojily k Benátské republice, ve které zůstaly na další tři století: na hlavním náměstí lze sloup se znamením lva svatého Marka, symbol Benátek, najít dodnes. Během let Benátky této provincii udělily status Stato da Tera a zůstala de fakto nezávislou oblastí. Byly jí uděleny tituly Nádherná vlast (Magnifica Patria) a Prvorozená dcera Serenissima (Figlia primogenita della Serenissima). Rada Patrie a všechny ostatní úřady zůstaly soustředěny v Salò (které získalo důležitost a vliv), ačkoli byl hlavním městem vysílán guvernér, kterému byly uděleny tituly Provveditore (tj. Superintendant) a Capitano della Riviera (Kapitál Riviery) a pravomoc jednat jako soudce v trestních záležitostech pro celou Rivieru (zatímco civilní soudnictví bylo svěřeno podestovi z Brescie, který sídlil v Salò). Vedle farmaření a obchodu se v tomto období rozvíjel plátenický průmysl.

Napoleonská éra a Risorgimento

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1796 bojovaly Napoleonovy jednotky s rakouskými jednotkami v severní Itálii. Konec Benátské republiky (Mír v Campo Formio) znamenal i konec Salò jako hlavního města západní riviery: 1. ledna 1797 prozatímní vláda Brescie přejmenovala Salò na Benaco a zřídila kanton Benaco s hlavním městem Benaco[5]: město se připojilo k Cisalpinské republice a pak k Napoleonskému italskému království (18051814).

Po skončení napoleonské éry se Salò stalo součástí Rakouska (jako součást Lombardsko-benátského království od roku 1815 do 1859.

V roce 1848 se Salò spojilo s Milánem v revoluci proti habsburské nadvládě. Během druhé italské války za nezávislost mnoho dobrovolníků bojovalo s Garibaldim ve službách piemontské armády. 18. června 1859 Garibaldi vstoupil do Salò a byl uvítán nadšeným davem. Salò královským výnosem z 15. prosince 1860 získalo titul Città (město).

Po bitvě u Custozy Rakušané město dočasně opět ovládli, ale navzdory jejich vítězství a námořní porážce Italů v bitvě u Lissy se Rakušané vzdali Prusům o měsíc později a byli nuceni opustit region Benátek po uzavření Vídeňské smlouvy v roce 1866.

Od roku 1943 do 1945 bylo Salò faktickým hlavním městem loutkového státuItalské sociální republiky Benita Mussoliniho, vytvořené s podporou nacistického Německa, která je rovněž známá jako Republika Salò: ve Villa Castagna bylo sídlo policejního ředitelství, ve Villa Amedei bylo sídlo Ministerstva pop kultury, Villa Simonini (dnešní Hotel Laurin) byla sídlem ministerstva zahraničních věcí a Stefaniho agentura, která distribuovala oficiální tiskové zprávy, sídlila na Via Brunati[6]

Poválečné období

[editovat | editovat zdroj]

Na začátku období po skončení 2. světové války Salò znovuobjevilo své vlohy pro turistický průmysl.

V roce 1975 zde podle knihy Markýze de Sade 120 dnů Sodomy natočil Pier Paolo Pasolini svůj poslední film Saló aneb 120 dnů sodomy (Salò o le 120 giornate di Sodoma).

Hlavní památky

[editovat | editovat zdroj]
  • Chrám zvěstování panny Marie (Duomo di Santa Maria Annunziata), přestavěný v pozdně gotickém stylu na konci 15. století. Má zaznamenáníhodný renesanční portál, malby od Zeno di Verona (16. století), Polyptych od školy Paola Veneziana a Madonna a Svatí od Romanina.
  • Palác Nádherné vlasti (Palazzo della Magnifica Patria) ze 16. století. V paláci se nachází historické muzeum modré stuhy, výstava dokumentů o renesanční historii, o italských koloniálních válkách, španělské občanské válce a odporu proti fašismu.
  • Obecní palác je sídlem Občanského archeologického muzea s nálezy se starověkého Salodia.

Zemětřesení

[editovat | editovat zdroj]

Oblast kolem jezera je seismickou oblastí. V roce 1877 byla pod dohledem prof. Pia Bettoniho vybudována meteorologická stanice. V roce 1889 byla přidána i geofyzikální observatoř (seismická stanice), která se stala důležitým centrem vědeckého výzkumu po zemětřesení v roce 1901 (5,6 Richterovy škály, bez zásadních škod). K jinému zemětřesení došlo v roce 2004.

Osobnosti města

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Salò na anglické Wikipedii.

  1. Archivovaná kopie. www.terramica.eu [online]. [cit. 2012-01-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-01-08. 
  2. www.hoteledensalo.it [online]. [cit. 2012-01-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-11-02. 
  3. Počet rad, které se účastnily federace, se v různých zdrojích uváděných na této stránce liší, a to od 32 do 46. Je to zejména z toho důvodu, že se počet měst ve federaci v průběhu času měnil.
  4. http://www.saloweb.it/en/salo/history.asp[nedostupný zdroj].
  5. toto pojmenování, které se odvodilo od latinského názvu jezera Lacus Benacus bylo používáno pouze krátkou dobu.
  6. http://www.lagodigardamagazine.com/curiosity-salo-garda-lake.aspx Archivováno 24. 11. 2010 na Wayback Machine..

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]