Samokov
| Samokov Самоков | |
|---|---|
znak | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 42°20′14″ s. š., 23°33′19″ v. d. |
| Nadmořská výška | 1 029 m n. m. |
| Časové pásmo | UTC+02:00 (standardní čas) UTC+03:00 (letní čas) |
| Stát | |
| Oblast | Sofijská |
| Obština | Samokov |
Samokov | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 129,0 km² |
| Počet obyvatel | 29 375 (2018[1]) |
| Hustota zalidnění | 227,7 obyv./km² |
| Etnické složení | Bulhaři, Romové |
| Náboženské složení | pravoslaví |
| Správa | |
| Oficiální web | www |
| PSČ | 2000 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Samokov (bulharsky Самоков) je město v Bulharsku. Nachází se 55 kilometrů jihovýchodně od Sofie na řece Iskăr, žije v něm okolo 27 tisíc obyvatel a je správním střediskem obštiny Samokov v rámci Sofijské oblasti.
Poloha
[editovat | editovat zdroj]Město leží v kotlině mezi pohořími Rila a Vitoša v nadmořské výšce okolo 950 metrů na horním toku řeky Iskăr.
Historie
[editovat | editovat zdroj]Město bylo založeno ve 14. století v rámci saské kolonizace blízko významného bulharského města Šišmanovo kale. Jeho ekonomika spočívala v těžbě a zpracování železné rudy, název dostalo od hamru, který „sám koval“. Po osmanském vpádu význam města vzrostl, protože Šišmanovo kale bylo Turky vypáleno a zničeno, v důsledku čehož se sem přemístilo sídlo eparchie. V roce 1531[p 1] zapsal francouzský diplomat Philippe de La Canaye du Fresnes, že jde o velké město, kde se vyrábí kvalitní železo na kotvy a výrobky.[2] V té době bylo město také známo díky tradiční vysoké úrovni uměleckých řemesel.
V 19. století zde žil malíř Zacharij Zograf. V roce 1845 byla postavena mešita Bajrakli džamija, která je významnou architektonickou památkou. Průmyslový charakter si město udrželo – od roku 1856 zde fungovala sklárna a od roku 1866 lihovar.[2] S hospodářskou prosperitou přišel u kulturní rozvoj – škola byla zřízena v roce 1861 a později i knihovna, kterou založili zdejší učitelé. Američtí misionáři, kteří město navštívili v roce 1859 zde zaznamenali 15 tisíc obyvatel, z toho ⅔ Bulharů.[3][p 2]
Město bylo osvobozeno během rusko-turecké války 11. ledna 1878 a bylo jedno z prvních, kde si zvolili městskou radu a starostu ještě před zřízením Bulharského knížectví. Ve 20. století zdejší průmysl nadále rostl, zprvu textilní, později lehký strojírenský následován stavebním.[2] V roce 2001 zde bylo registrováno 3 136 firem.
Obyvatelstvo
[editovat | editovat zdroj]Ve městě žije 29 375 stálých obyvatel a je zde trvale hlášeno 25 791 obyvatel.[1] Podle sčítání 1. února 2011 bylo národnostní složení následující:[4][p 3]
Hospodářství
[editovat | editovat zdroj]Samokov je hlavním bulharským producentem brambor.[5]
Sport
[editovat | editovat zdroj]Spolu s nedalekým Borovcem je střediskem zimních sportů, nachází se zde skokanský můstek Černijat kos. V Samokovu sídlí fotbalový klub FC Rilski Sportist.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Poznámky
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b Тримесечни таблици на населението по постоянен и настоящ адрес (по общини и населени места) [online]. Sofie: Главна Дирекция, Гражданска Регистрация и Административно Обслужване, 2018-12-15 [cit. 2018-12-25]. Dostupné online. (bulharsky)
- ↑ a b c Община Самоков [online]. 2013 [cit. 2019-01-10]. Kapitola История. Dostupné online. (bulharsky)
- ↑ ŠAŠKO, Filip; A KOL. Американски пътеписи за България през XIX век. [s.l.]: Планета 3, 2001. 224 s. ISBN 9549926583. S. 38, 75. (bulharsky)
- ↑ НАСЕЛЕНИЕ ПО ОБЛАСТИ, ОБЩИНИ, НАСЕЛЕНИ МЕСТА И САМООПРЕДЕЛЕНИЕ ПО ЕТНИЧЕСКА ПРИНАДЛЕЖНОСТ КЪМ 1.02.2011 ГОДИНА url = http://www.nsi.bg/census2011/PDOCS2/Census2011_ethnos.xls [online]. Sofie: Национален статистически институт, 2011 [cit. 2018-12-25]. (bulharsky)
- ↑ Guide Bulgaria - Town Samokov. Guide Bulgaria [online]. [cit. 2019-01-10]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]Obrázky, zvuky či videa k tématu Samokov na Wikimedia Commons