p-xylen
p-xylen | |
---|---|
Strukturní vzorec | |
Model molekuly | |
Obecné | |
Systematický název | 1,4-dimethylbenzen |
Ostatní názvy | para-xylen |
Sumární vzorec | C8H10 |
Vzhled | bezbarvá kapalina[1] |
Identifikace | |
Registrační číslo CAS | 106-42-3 |
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP) | 203-396-5 |
PubChem | 7929 |
ChEBI | 27417 |
SMILES | CC1=CC=C(C)C=C1 |
InChI | InChI=1S/C8H10/c1-7-3-5-8(2)6-4-7/h3-6H,1-2H3 |
Číslo RTECS | ZE2625000 |
Vlastnosti | |
Molární hmotnost | 106,16 g/mol |
Teplota tání | 13,3 °C (286,4 K)[1] |
Teplota varu | 138 °C (411 K)[1] |
Hustota | 0,861 g/cm3 (20 °C)[1] |
Dynamický viskozitní koeficient | 0,603 mPa.s[1] |
Index lomu | 1,49575 (20 °C)[1] |
Rozpustnost ve vodě | nerozpustný[1] |
Rozpustnost v polárních rozpouštědlech | rozpustný v acetonu, ethanolu, a chloroformu[1] |
Rozpustnost v nepolárních rozpouštědlech | rozpustný v benzenu a diethyletheru[1] |
Tlak páry | 0,9 kPa (20 °C) 1,2 kPa (25 °C)[1] |
Ionizační energie | 8,44 eV[1] |
Povrchové napětí | 28,01 mN/m[1] |
Termodynamické vlastnosti | |
Standardní molární spalná entalpie ΔH°sp | 4,34 MJ/mol[1] |
Entalpie varu ΔHv | 399 J/g (35 °C) 336 J/g (138 °C)[1] |
Bezpečnost | |
[1] | |
H-věty | H226 H312 H315 H319 H332[1] |
P-věty | P210 P233 P240 P241 P242 P243 P261 P264+265 P271 P280 P302+352 P303+361+353 P304+340 P305+351+338 P317 P321 P332+317 P337+317 P362+364 P370+378 P403+235 P405 P501[1] |
Teplota vzplanutí | 25 °C (298 K)[1] |
Teplota vznícení | 528 °C (801 K)[1] |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
p-Xylen (para-xylen) je aromatický uhlovodík, jeden ze tří izomerů dimethylbenzenu (xylenu). Předpona p- nebo para- označuje, že dvě methylové skupiny jsou u této látky na benzenovém jádře umístěny v polohách 1 a 4; dalšími izomery jsou o-xylen (1,2-dimethylbenzen) a m-xylen (1,3-dimethylbenzen). Stejně jako další xyleny je i p-xylen bezbarvý a vysoce hořlavý.[2]
Výroba
[editovat | editovat zdroj]V roce 2014 se vyrobilo asi 37 milionů tun p-xylenu a toto množství stále stoupá.[3] Výroba začíná katalytickým reformováním aromatických složek ropy (benzenu, toluenu, a xylenů). Následně se posloupností destilací oddělí p-xylen od m-xylenu, o-xylenu, a ethylbenzenu. Ze všech těchto sloučenin má p-xylen nejvyšší teplotu varu, ale nelze jej získat jednoduchou krystalizací, protože se vytváří eutektické směsi.
Náročné oddělování je hlavní příčinou vysokých nákladů na výrobu p-xylenu a tak se vyvíjejí jiné postupy, jako je například zahrnutí reverzní osmózy.[4]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku p-Xylene na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s https://pubchem.ncbi.nlm.nih.gov/compound/7809
- ↑ ZIEGLER-SKYLAKAKIS, Kyriakoula; FABRI, Jörg; GRAESER, Ulrich. Xylenes. Weinheim, Germany: Wiley-VCH Verlag GmbH & Co. KGaA Dostupné online. ISBN 978-3-527-30673-2. DOI 10.1002/14356007.a28_433.pub2. S. 1–20. (anglicky) DOI: 10.1002/14356007.a28_433.pub2.
- ↑ Nature 532,435–437 (28 April 2016) doi:10.1038/532435a
- ↑ D. Y. Koh; B. A. McCool; H. W. Deckman; R. P. Lively. Reverse osmosis molecular differentiation of organic liquids using carbon molecular sieve membrane. Science. 2016, s. 804–807. DOI 10.1126/science.aaf1343. PMID 27540170. Bibcode 2016Sci...353..804K.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu p-xylen na Wikimedia Commons