plnit

See also: plniť

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech plniti, from Proto-Slavic *pьlniti.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈpl̩ɲɪt]

Verb

plnit impf (perfective splnit)

1. to fill
2. to fulfill (object: promise)

   Své sliby vždy plní. ― He always fulfills his promises.

3. to fulfill (object: requirement)

Usage notes

• Nouns often used with "plnit": slib, závazek, povinnost, úkol, cíl, plán, program, funkce, kritérium, požadavek, poslání, účel, úloha, role.

Conjugation

Conjugation

Infinitive	plnit, plniti	Active adjective	plnící
Verbal noun	plnění	Passive adjective	plněný

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	plním	plníme	—	plňme
2nd person	plníš	plníte	plň	plňte
3rd person	plní	plní	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive plnit.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	plnil	plnili	plněn	plněni
masculine inanimate		plnily		plněny
feminine	plnila		plněna
neuter	plnilo	plnila	plněno	plněna

Transgressives	present	past
masculine singular	plně	—
feminine + neuter singular	plníc	—
plural	plníce	—

Antonyms

• neplnit

Derived terms

• doplnit
• naplnit
• plnění
• plněný
• přeplnit
• splnit
• vyplnit

 

Further reading

• “plniti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “plniti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “plnit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)