Orlické hory

Vzhledem k tomu, že žijeme v polabské nížině, tak sníh, který od začátku roku u nás napadl, roztál během pár hodin či přes noc :-o
V sobotu sluníčko po několika dnech svítilo už od rána, mrzlo až praštilo.
Uvařila jsem rychlý oběd - dýňovou polévku, grilovanou polentu s vepřovou panenkou se žampiony a smetanou a vyrazili jsme za sněhem.
Nejblíž, hodinku cesty, máme Orlické hory.
Skoro celou cestu sněhu bylo jen poprašek, ale u Hrádku ho už byly kupy.
Sníh křupal pod nohama, třpytil se pod slunečními paprsky,...kochala jsem se a fotila!

Zatím co Šíma si sníh užíval bobováním, válením ve sněhu,...i andělé s námi byli :-)

Po zimních radovánkách jsme se ze svých zásob na "řopíku" občerstvili při západu slunce.
Byla to nádherná podívaná !

Po dvou hodinách jsme byli promrzlí, hlavně Šíma, ale šťastní a nabití jsme se vraceli zpět do nížin.
Řekněte, co si přát víc ?!

Kunětická hora

Moc Váš všechny zdravím v novém roce 2019!
Již tradičně je na Nový rok cílem naší první procházky Kunětická hora, kterou máme doslova za humny. Tentokrát ale celý den pršelo, tak jsme procházku odložili na víkend.
Chodíme sem vlastně několikrát do roka a stále nás ty výhledy nepřestanou bavit !
Mezi Novým a rokem a prvním lednovým víkendem i u nás v polabské nížině napadl sníh, těšila jsem se tedy na zasněženou krajinu.
Než jsme po sobotním obědě vyrazili, bylo zataženo a u nás i po sněhu :-(
Viditelnost byla tentokrát nahoře velmi dobrá, dohlédli jsme pouhým okem až na vrcholky Krkonoš, Orlických i Železných hor.
To jsme ještě netušili, jakou podívanou nám několikaminutová hra světla a stínů těsně před západem slunce připraví.
Byla to nádhera, kousek z ní přináším i Vám prostřednictvím fotek mého muže.

Kunětická hora 

Kolikrát nemusíme vůbec jezdit světa kraj, tu krásu máme na dosah, jen otevřít oči a dívat se kolem sebe !
Přeji Vám ať všechny Vaše cesty, nejenom v tomto roce, Vás dovedou šťastně zpět domů !