Je něco málo po půlnoci a já v klidu usedám s konvicí dobrého bylinkového čaje do postele a začínám se v myšlenkách vracet na Korsiku.
Stále jsem přemýšlela jak to celé napsat tak , abych vás mé věrné čtenářky nenudila...
Dovolte mi tedy poznat Korsiku mýma očima... pohodlně se usadtě, vyplouváme .-)))
Byl pátek, kontrola s Viktorkou dopadla špatně, protože verdikt pana doktora zněl, korzet ještě na dva měsíce minimálně...žádné dlouhé cestování, bez korzetu ani ránu...
Smutek střídal naštvanost , ale po probírání celé situace v kruhu rodinném jsme se rozhodli, že pojedeme a Vikinka si udělá prázdniny u rodičů manžela, kteří jsou skutečně těmi pravými prarodiči, které znám.
V neděli večer jsme tedy Viktorku odvezli a v pondělí sedli do auta směr Korsika. Cesta to je dlouhá, ale já už si to jinak představit ani nedovedu , svoboda , kterou díky autu člověk má se nedá ničím nahradit.
Večer jsme se v Itálii nalodili a v půl 7 ráno dopluli na ostrov, který na vás udělá okamžitě dojem...
at už pozitivní nebo negativní...něco se vám děje .-) po páté na stejný ostrov, po druhé do stejné residence , dokonce stejného pokoje...
Den začal východem slunce , posnídáním a prvním kocháním se...najednou si člověk uvědomil, že nemusí dávat pozor na dítko a mysl se začala uklidnovat.-) nádherný pocit.-)
V rádiu nám zněly povídky od pana Svěráka , cesta podél pobřeží nebrala konce a každá zatáčka vám připravuje pohled na tyrkysové moře, kolem dokola hory , prázdné pláže, minimum turistů... to je to proč na Korsiku jezdíme, nikdo tam není , pláže jsou poloprázdné, jen místy pár místních lidí, kteří chodí až kolem 5 odpoledne.
Nejsme plážáci, milujeme hory, které jsme si letos opravdu užili plnými doušky, najednou jsme mohli na místa, která se s dítkem absolvovat nedají a i když bylo zataženo , stále se dalo vejletit v horách.
Zažívat tohle všechno s mužem ve dvou... to byl splněný sen, být zase na chvíli jen my dva , to byl opravdu ráj:-))
Čím je Korsika jiná , jak by se měla poznat pochopíte, když se vydáte do vnitrozemí...klikaté silnice úzké tak, že se sotva vejdou dvě auta vedle sebe vás dopraví do míst, kde se zastavil čas....skutečně zastavil čas...
Malebná vesnička...kostel, kavárny , kašna s pitnou vodou , kam si o půl šesté místní lidé chodí čepovat , vy se posadíte a pozorujete....tam se mi to stalo... piju si to své kapučíno a pozoruji... dívám se do oken, do kaváren kde nikdo není jen místní ... každý každého zná, zdraví se, mávají na sebe, líbají se...smějí se... povídají si...a dělají to jinak, jinak než my tady u nás...dělají to z mého pohledu upřímně...mají dlouhé siesty , které tráví s přáteli s rodinou...ponořila jsem se do toho jejich nic nedělání a bylo mi tak moc dobře, že jsem v ten moment byla absolutně štastná!!!
Je mi jedno , že je Korsika špinavá, je mi jedno, že se tam nedá nikde dobře najíst, je mi jedno že nic pořádně nefunguje...protože to co mi dává právě tohle místo je vnímání přírody, která je divoká, vonavá, zrádná, kde je moře tak čisté, že si vidíte na špičku maličku...kde má moře tyrkysovou barvu, která mě nabíjí takovou energii, která vám bohatě vystačí na překonání zimy tady u nás.-))
kde jsou lidé lidmi ...kde neznají stres... kde si jeden druhého váží ...kde není to co u nás ...závist...kde nikdo nepotřebuje novou fasádu, nový auto, novej mobil...život má právě tam úplně jiný smysl a proto se tam cítím jako doma...ale třeba se pletu, třeba to tak ideální nemají...každopádně na mě to dělalo přesně takový dojem.-))
Nežila bych tam, protože svůj domov miluju, ale budu se tam vždycky stále dokola vracet aby mi tam bylo zase tak krásně jako letos...
Mým snem je dopravit tam svou práci, své tvoření ....a protože tento sen mám už druhým rokem tak budu letos dělat všechno proto abych tam svou značku dostala.-)
a jsme u toho ...vy už víte, že jsem milovník vetešnictví a blešáků, teprve letos jsem měla to štěstí, že jsem na jednom takovém blešáku byla...potřebovala bych určitě kamion , protože všechno co tam bylo jsem nutně potřebovala, takže alespon lněné ubrusy.-))
no a vetešnictví, které jsem navštívila 3x a vždycky jsem odcházela nabitá...paní majitelky byla postarší dámy...má nulová angličtina mi stačila k tomu abychom si padly do oka a já měla tu možnost být i ve skladu, kde jsem viděla něco!! holky , kdo miluje vintage styl tak by brečel.-))) vyřezávané postele , staré skříně, stojany, krejčovské panny , mraky krajek, šatů...kdo miluje styl jako má třeba Michalka tady na blogu ...od florenských talířků po tácy, staré opravdu staré což tento styl má v základu kusy nábytku , oprejskaná barva a k tomu kytky, žádné umělé, ale sušené svazky květin...pivoněk, růží, hortenzii... prostě pohádka!!!! seděla jsem tam na té posteli, dámy si tam tančily, pobrukovaly, usmívaly se...a já byla v ten moment nepoužitelná.-))))i takhle se dá prožít štěstí.-))) takhle málo stačí...
Takže letošní dovolená byla o poznání Korsiky uvnitř , takové jaká je....o vínu , o sýrech, o fíkové pastě , o bagetách ...o rybách...
Korsika byla o lidech, o horách , o moři...
Kosika byla o poznání sama sebe ...protože jestli jsem si doposud říkala, že umím žít život na bomby ...tak po této dovče to tvrdím o 100% víc.-)) nenudit se, nezahálet, dělat jen to co chci, milovat , být štastná...
Prdět na lidi, kteří si vás stále dobírají a štvou vás... prdět na to, že venku leje nebo je kosa... nebo snad velké vedro.-))
Mě tohle vnitřní poznání dalo vnitřní pohodu a harmonii...o to víc si budu ted plnit sny a začnu třeba tím, že si otevřu už konečně eshop.-)))
Tím bych to celé uzavřela... vím, je to dlouhé, ale potřebovala jsem to ze sebe všechno dostat a protože tento blog je o mě, můžu si to dovolit.
Vám děkuji, že jste dočetli až sem, že jste alespon částečně ucítili jaká že to ta Korsika je...a jestli jen jeden člověk po přečtení těchto mých řádků dostane chut a začne pátrat jak se tam podívat, budu moc ráda... protože to skutečně stojí za to!!!!
Mějte se moc prima , děkuji vám za návštěvu a ted už jen fotečky...
PAPAPA ANDY
a ano...velké díky patří tobě miláčku, byla to ta nejkrásnější dovolená ve dvou...
Mějte se rádi, Vaše Andy