Děčín

 

Z Dánska jsme jeli domů vlakem opět přes den (svačina nesměla chybět), a protože bychom nestíhali rozumný přípoj domů, rozhodli jsme se přenocovat v Děčíně a strávit tam následující den.

Samozřejmě nechyběla návštěva zámku.

K němu jsme přišli Dlouhou jízdou, která je nově také po rekonstrukci, stejně jako zámek. 

Dlouhá jízda měří 292 metrů a její obvodové zdi se při pohledu vzhůru postupně snižují, čímž vytvářejí působivý dojem ještě delší a velkolepější cesty k zámku.

Historie zámku sahá zřejmě až na konec 10. století, kdy se písemné prameny zmiňují o tzv. děčínské provincii, jež měla jako správní centrum dřevěné hradiště vybudované na skalním masivu, tedy na místě současného zámku.

Úkolem objektu byla ostraha především labské obchodní cesty, kde se například vybíralo clo z přepravy soli.

Ve druhé polovině 13. století, koncem vlády Přemysla Otakara II., bylo dřevěné hradiště nahrazeno kamenným hradem, jenž se dostal do rukou Vartenberků.

Současná podoba zámku je dílem hraběcího rodu Thun-Hohenstein, který držel děčínské panství v letech 1628–1932.

Zámek od Thunů koupil v roce 1932 československý stát.

Postupně se zde vystřídala armáda československá, německá, znovu československá a v letech 1968–1991 také sovětská.

V roce 1991 získalo zámek do svého majetku město Děčín a začala postupná rekonstrukce zchátralého objektu.

Dnes máte možnost si prohlédnout vnitřní prostory i zahrady kolem zámku.

Samozřejmě nemůžeme minout vyhlídku.

Děčínská výletní restaurace s osmnáctimetrovou vyhlídkovou věží stojí na 150metrové Pastýřské skále u levého břehu řeky Labe.

V 19. století získala pověst místa s nejkrásnějším výhledem na město.

Restaurace Nebíčko, která připomíná středověký zámeček, je po kompletní rekonstrukci.

A tím naše procházka městem končí.

Přeju pohodový poslední prázdninový víkend.

Ilona