5. června probíhali zlínem mezinárodní běžci běhu World Harmony Run. Startovali v Irsku, proběhnou všechny státy Evropy, po několika měsících skončí v Rusku a cestou rozvíjí mezinárodní přátelství :o). Míša si pamatoval tento běh ze školky, když probíhali Zlínem vloni, dlouho pak zpíval jejich písničku a prosil, aby mohl jít příští rok taky.
Když jsem si všimla, že letošního běhu se můžou zúčastnit i rodinky s dětma, dlouho jsme neváhala. Chvilku byl problém s dětma, sice se za celý den nezastaví a různě pobíhají , ale opravdu zaběhat jsme si byli s Julinkou jen jednou a celou dobu prudila, že ji to nebaví a Míšovi pak povídala, že to bylo opravdu strašné. Měla představu, že bude poskakovat jako srnka, okopávat kamínky a sledovat broučky na pěšině a tak byla dost zklamaná z toho, jak běhají dospělí.
Nakonec jsem děti nalákala na zvířátka v Lešné a bylo rohodnuto. Tatínek někde golfoval, tak jsme se vydali sami, a protože jsem si nebyla úplně jistá svojí výdrží (nebudu to svádět na děti), projeli jsme většinu trasy autem a zaparkovali před Kostelcem. Zrovna se k nám blížila skupinka běžců. Dospělých běžců. Hned se na nás nahrnuli, že jsou rádi, že jsme přišli - nikdo jiný ve Zlíně se totiž nepřidal. Míša dostal do ruky pochodeň a už jsme nemohli couvnout.
Běh na Lešnou jsme jakž takž zvládli. Běžci měli zážitek, tak pomalu myslím ještě neběželi a Míša si na té krátké trase asi třikrát zavazoval tkaničky a pokaždé zastavil celou skupinu :o). Ale s velkou slávou jsme proběhli branami ZOO, dostali jsme reflexní náramky na památku a mohli jsme konečně na zvířátka.
Když jsem si všimla, že letošního běhu se můžou zúčastnit i rodinky s dětma, dlouho jsme neváhala. Chvilku byl problém s dětma, sice se za celý den nezastaví a různě pobíhají , ale opravdu zaběhat jsme si byli s Julinkou jen jednou a celou dobu prudila, že ji to nebaví a Míšovi pak povídala, že to bylo opravdu strašné. Měla představu, že bude poskakovat jako srnka, okopávat kamínky a sledovat broučky na pěšině a tak byla dost zklamaná z toho, jak běhají dospělí.
Nakonec jsem děti nalákala na zvířátka v Lešné a bylo rohodnuto. Tatínek někde golfoval, tak jsme se vydali sami, a protože jsem si nebyla úplně jistá svojí výdrží (nebudu to svádět na děti), projeli jsme většinu trasy autem a zaparkovali před Kostelcem. Zrovna se k nám blížila skupinka běžců. Dospělých běžců. Hned se na nás nahrnuli, že jsou rádi, že jsme přišli - nikdo jiný ve Zlíně se totiž nepřidal. Míša dostal do ruky pochodeň a už jsme nemohli couvnout.
Běh na Lešnou jsme jakž takž zvládli. Běžci měli zážitek, tak pomalu myslím ještě neběželi a Míša si na té krátké trase asi třikrát zavazoval tkaničky a pokaždé zastavil celou skupinu :o). Ale s velkou slávou jsme proběhli branami ZOO, dostali jsme reflexní náramky na památku a mohli jsme konečně na zvířátka.