A fascinating discussion on sex, gender, and human instincts, as relevant today as ever.
In the course of a lively drinking party, a group of Athenian intellectuals exchange views on eros, or desire. From their conversation emerges a series of subtle reflections on gender roles, sex in society and the sublimation of basic human instincts. The discussion culminates in a radical challenge to conventional views by Plato's mentor, Socrates, who advocates transcendence through spiritual love. The Symposium is a deft interweaving of different viewpoints and ideas about the nature of love--as a response to beauty, a cosmic force, a motive for social action and as a means of ethical education.
For more than seventy years, Penguin has been the leading publisher of classic literature in the English-speaking world. With more than 1,700 titles, Penguin Classics represents a global bookshelf of the best works throughout history and across genres and disciplines. Readers trust the series to provide authoritative texts enhanced by introductions and notes by distinguished scholars and contemporary authors, as well as up-to-date translations by award-winning translators.
Plato (Greek: Πλάτων), born Aristocles (c. 427 – 348 BC), was an ancient Greek philosopher of the Classical period who is considered a foundational thinker in Western philosophy and an innovator of the written dialogue and dialectic forms. He raised problems for what became all the major areas of both theoretical philosophy and practical philosophy, and was the founder of the Platonic Academy, a philosophical school in Athens where Plato taught the doctrines that would later become known as Platonism. Plato's most famous contribution is the theory of forms (or ideas), which has been interpreted as advancing a solution to what is now known as the problem of universals. He was decisively influenced by the pre-Socratic thinkers Pythagoras, Heraclitus, and Parmenides, although much of what is known about them is derived from Plato himself. Along with his teacher Socrates, and Aristotle, his student, Plato is a central figure in the history of philosophy. Plato's entire body of work is believed to have survived intact for over 2,400 years—unlike that of nearly all of his contemporaries. Although their popularity has fluctuated, they have consistently been read and studied through the ages. Through Neoplatonism, he also greatly influenced both Christian and Islamic philosophy. In modern times, Alfred North Whitehead famously said: "the safest general characterization of the European philosophical tradition is that it consists of a series of footnotes to Plato."
Nejvíc gay literární dílo ever, oslava mužské homosexuální lásky.
Agathón pořádá banket, aby oslavil své vítězství v divadelním festivalu, nicméně většina jeho hostů má kocovinu z předchozí noci. »Tu prý řekl Aristofanés: „Ano, to máš pravdu, Pausanie, abychom si vším způsobem pití nějak ulehčili; vždyť já jsem také jeden z těch od včerejška namočených."
Muži se nakonec rozhodnou si radovánky ulehčit soutěžením v nejlepší oslavné řeči bohu lásky a sexu: Erótovi.
Skrz monology se postupně začíná vyjevovat nádherná podvojnost konceptů. Erós je v řecké mytologii chápán jako dvojí bytost: primordiální božstvo, zrozené po boku bohyně Gaii, a zároveň i syn Afrodity. Samotná Afrodita je pak v Platónově pojetí bohyní Nebeské lásky (vzniklé z Úranova genitálu) i bohyní Obecné lásky (dcerou Dia a Dióné), přičemž tyto dvě podoby pak rodí dva odlišné syny: boha tělesné touhy a boha duchovní lásky.
Několik z monologů je zasvěcených obhajobě mužské homosexuální lásky jakožto nejmorálnější a nejmužnější formě lidského spojení. Zejména pokud se jedná o lásku mezi dospělým mužem (tzv. milovníkem) a chlapcem (tzv. miláčkem). Ta má muže inspirovat ke šlechetným činům, neboť milenec radši zemře, než »aby byl spatřen od svého miláčka ve chvíli, kdy by buď opustil své stanoviště nebo odhodil zbraně.«
Proslovy však postupně nabírají vertikálnosti: od lásky pozemské a materiální vstoupáme vzhůru, překračujeme exosféru a pronikáme do říše věčnosti a dokonalosti. Dle Sókrata nás právě láska povází rozvzpomínáním od pouhého smyslového vnímání až k pochopení věčných idejí. Od poznání krásy jednotlivého těla rozeznáváme krásu těla obecného; od rozpoznání krásy jednotlivé duše rozpoznáváme duši obecnou, věčnou a neměnnou. Člověku, který rozpoznal pravou podstatu krásy, se vyjevuje i podstata dobra, neboť co je krásné, je i dobré. »Tím, že tvoří dobro, stává se milým bohům, neboť jeho duše je naplněna tím, co je božské. Tento člověk dosahuje nesmrtelnosti, protože jeho život a činy překračují hranice času, čerpajíce z věčné pravdy a krásy samotné.«
Láska je tedy dle Platóna průvodcem k pochopení krásy a dobra.
Filosofickou rozpravu nakonec nabombí přiopilý Alkibiadés, ozdoben věncem z břečťanu a fialek, a nařizuje mužům pít: „Tak tedy, mužové. Zdá se, ze jste střízliví. To se vám nesmí dovolit, nýbrž musite pít; tak jsme si to ujednali. A za předsedu pitky volím, dokud vy nebudete dostatečně napiti, sám sebe."
Alkibiades a Sokrates spolu nakonec lože sdíleli jen platonicky - to jen tak k tomu, co jsem si z toho odnesla. Už se těším, jak své dojmy předám panu Haladovi.