David El'azar

David "Dado" Elazar (narozen 1925, zemřel 1976) byl izraelský generál a devátý Náčelník Generálního štábu IOS sloužící v této funkci v letech 1972 -1974. Po Jomkipurské válce byl nucen rezignovat po obvinění, že nese podíl na velkých izraelských ztrátách.

Mládí

Elazar se narodil v Sarajevu, v Bosně a Hercegovině, v rodině sefardských Židů. V roce 1940 se přistěhoval do Palestiny v rámci programu mládežnická alija a usadil se v kibucu Ein Šemer. Tam vstoupil do Palmachu a v jeho řadách se účastnil řady bitev během války za nezávislost. Přes různé vojenské pozice byl nakonec velel slavnému batalionu HaPorcim.

Vojenská kariéra

Po skončení války zůstal Elazar v armádě. V řadách obrněného sboru se v roce 1956 zúčastnil Sinajské války. Později zastával pozici zástupce velitele obrněného sboru a to až do roku 1961, kdy byl jmenován velitelem tohoto sboru.

V roce 1964 byl jmenován velitelem severního vojenského okruhu. V této funkci prodělal Šestidenní válku v roce 1967 a dohlížel na izraelské obsazení Golanských výšin. Po válce byl jmenován do funkce velitele operací Generálního štábu IOS. 1. ledna 1972 byl jmenován Náčelníkem Generálního štábu.

Náčelník Generálního štábu

V následných měsících ve funkci Náčelníka GŠ se Elazar zabýval zejména bojem s terorismem. 30. května došlo letišti Lod k masakru, při kterém teroristé z japonské Rudé armády zabili 25 civilistů a 71 jich zranili. 5. září při letních olympijských hrách v Mnichově bylo při Mnichovském masakru Palestinci z Černého září zabito 11 izraelských sportovců. Jako odpověď na tento masakr Elazar nařídil do té doby největší útok proti palestinským základnám v Libanonu a Sýrii. V rámci operace Jaro mládí příslušníci zvláštních jednotek IOS Sajeret Matkal a Šajetet 13 se v noci z 9. na 10. dubna 1973 vylodili v Bejrůtu a zavraždili řadu palestinských bojovníků včetně tří členů vedení Fatahu.

Na Elazarovův rozkaz bylo také sestřeleno libyjské dopravní letadlo, které díky navigační chybě zabloudilo do izraelského vzdušného prostoru. Zahynulo 100 cestujících.

27. května 1973 vyhlásilo velení IOS vyjímečný stav a povolalo do služby záložníky jako odezvu na zvýšený pohyb egyptských jednotek. Vyjímečný stav byl odvolán poté, co se ukázalo, že se jedná o egyptské vojenské cvičení. Později se zjistilo, že cvičení bylo součástí komplikovaného egyptského zastíracího plánu na oklamání Izraele.

1. října1973 vypukla Jomkipurská válka útokem egyptských a syrských jednotek proti Izraeli. Díky špatnému vyhodnocení zpravodajských informací byla IOS zastižena nepřipravená. Začátku války předcházela Elazarova žádost o vyhlášení mobilizace. Ta byla ale šéfem Amanu Eli Zeirou a ministrem obrany Moše Dajanem odmítnuta, neboť válka je prý nepravděpodobná. Elazar se proto rozhodl vyhlásit omezenou mobilizaci na 5. října. Dajan navíc zamítl Elazarovo doporučení, aby izraelské letectvo provedlo preemtivní úder 1. října. Letadla nevzlétla.

Na počátku bojů zaznamenal Izrael těžké ztráty a jeho jednotky ustupovaly na Sinaji. Teprve po dokončení mobilizace a hrubých chybách na straně Egypta se podařilo útočníky zatlačit zpět a 16. října izraelské jednotky dokonce vstoupily do Egypta. Elazar patřil, zejména v prvních dnech bojů k jedněm z mála velitelů, kteří si zachovávali optimismus a dokázali na události hledět s chladnou hlavou (na rozdíl od jiných vysokých důstojníků, např. Dajana, který hovořil o "pádu Třetího chrámu". Válka zároveň odhalila velké rozdíly ve schopnostech mnoha velitelů. Elazar dokázal získat pomoc zkušených vojenských velitelů, kteří již z armády odešli (A. Jariva, Ch. Bar-Leva či R. Zeeviho) a kteří dokázali přinést řadu zkušeností.

Přestože Izrael dokázal v závěru války proniknout hluboko na syrské území a obsadit pozice ztracené na začátku bojů a na jižní frontě se hlavně díky nekonvenčnímu zbůsobu vedení války generálem Šaronem podařilo dokončit obklíčení egyptské Třetí armády, zaplatil Izrael vysokou cenu zejména v lidských obětech.

Vyšetřování

Velké lidské ztráty během Jomkipurské války a fakt, že byl Izrael přistižen naprosto nepřipravený vyvolaly mezi veřejností vlnu protestů. 21. listopadu, okamžitě po skončení války byla ustavena Arganatova komise mající za úkol vyšetřit příčiny tak fatálního selhání ze strany IOS a zpravodajských služeb. Komise se během několika měsíců sešla na 140 setkáních a vyslechla velké množství svědků. Ve své konečné zprávě mimo jiné uvedla, že Elazar "nese osobní zodpovědnost za hodnocení situace a připravenost IOS" a doporučila, aby byl, společně s náčelníkem Amanu, vojenské zpravodajské služby, uvolněn z funkce.

Elazar ihned nabídl svou rezignaci tvrdíc, že byl obětován, neboť komise nenavrhla žádné sankce proti politickému vedení země. Zároveň si stěžoval, že nikdo nevzal v potaz jeho činnost během války. Elazar jako starší vojenský důstojník patřil ke skupině těch, kteří věřili, že arabské státy se po Šestidenní válce neodváží Izrael znovu napadnout a pokud tak učiní a pokud tak učíní, Izrael "rozdrtí jejich kosti" (tato mylná a rozšířená představa byla v izraeli označována jako "koncepce"). Za tento výrok byl Elazar kritizován zejména, neboť ho pronesl 8. října, tedy v době, kdy Egypt odrazil izraelský pokus o protiofenzivu.

Zároveň se ale ozývalo mnoho hlasů, které tvrdily, že ministerská předsedkyně Golda Meirová a ministr obrany Moše Dajan nesou též podíl odpovědnosti. Veřejnost tento názor vesměs podporovala a výsledkem byl veřejný tlak na rezignaci těchto dvou čelních představitelů. Meirová a Dajan později skutečně odstoupili.

Úmrtí

David Elazar zemřel 15. dubna 1976 na infarkt během plavání a byl pohřben na Herzlově hoře v Jeruzalémě. Objevil se názor, že měl poškozené srdce jako následek obvinění ze strany Arganatovy komise.^[zdroj?]

Odkazy

Poznámky

Šablona:Portál Izrael V tomto článku byl použit překlad textu z článku David Elazar na anglické Wikipedii .