Přeskočit na obsah

Partikulární katolické církve a liturgické obřady: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
doplnění čl.
→Církve: typo
značky: editace z mobilu editace z mobilního webu pokročilá editace z mobilního zařízení
Řádek 162: Řádek 162:
| align="center" | [[File:Nasrani cross.jpg|30px]]
| align="center" | [[File:Nasrani cross.jpg|30px]]
|'''[[Syrsko-malabarská katolická církev]]'''
|'''[[Syrsko-malabarská katolická církev]]'''
| align="center" | 50. léta n.l.
| align="center" | 50. léta n. l.
|[[Syromalabarská katedrální bazilika Panny Marie (Ernakulam)|Katedrála Panny Marie]], [[Ernakulam]], [[Kérala]], [[Indie]]
|[[Syromalabarská katedrální bazilika Panny Marie (Ernakulam)|Katedrála Panny Marie]], [[Ernakulam]], [[Kérala]], [[Indie]]
|[[Arcibiskup maior|Arcibiskupství ''maior'']] ||style="text-align:center" | {{nts|35}} ||style="text-align:center" | {{nts|63}} ||style="text-align:center" | {{sort|1={{nts|4,251,399}}|2=4,251,399 }}
|[[Arcibiskup maior|Arcibiskupství ''maior'']] ||style="text-align:center" | {{nts|35}} ||style="text-align:center" | {{nts|63}} ||style="text-align:center" | {{sort|1={{nts|4,251,399}}|2=4,251,399 }}

Verze z 19. 9. 2024, 16:00

Možná hledáte: Místní církev

Partikulární církev či místní církev (latinsky ecclesia particularis) je církevní společenství věřících v čele s biskupem (nebo jeho obdobou), jak je definováno katolickým kanonickým právem a eklesiologií. Liturgický obřad, soubor liturgií vycházejících ze společného historického nebo regionálního kontextu, závisí na partikulární církvi, k níž biskup (nebo jeho ekvivalent) patří. „Partikulární církev“ se tedy vztahuje k instituci a „liturgický obřad“ k jejím liturgickým zvyklostem.

Existují dva druhy partikulárních církví:

  1. Autonomní partikulární církev sui iuris: seskupení partikulárních církví s odlišnou liturgickou, duchovní, teologickou a kanonickou tradicí.[1] Největší takovou autonomní partikulární církví je latinská církev. V čele ostatních 23 východních katolických církví stojí biskupové, z nichž někteří jsou titulováni jako patriarchové nebo vyšší arcibiskupové. V tomto kontextu jsou deskriptory autonomní (řecky αὐτόνομος, romanizovaně autónomos) a sui iuris (latinsky) synonymní a znamenají „vlastního práva“.
  1. Místní církev: diecéze (nebo eparchie), v jejímž čele stojí biskup (nebo jeho ekvivalent), obvykle shromážděná v rámci národního uskupení pod biskupskou konferencí. Existují však i jiné formy, včetně apoštolských vikariátů, apoštolských prefektur, vojenských ordinariátů, osobních ordinariátů, osobních prelatur a územních opatství.[2]

Liturgické obřady jsou také dvojího druhu:

  1. Liturgický obřad: liturgický obřad závislý na tradici autonomní církve sui iuris. Katolické liturgie se obecně dělí na latinské liturgické obřady latinské církve a různé východní katolické liturgie ostatních 23 církví sui iuris.
  2. Katolický řádový liturgický ritus: varianta liturgického obřadu výjimečně závislá na konkrétním řeholním řádu.

Církve

Seznam církví sui iuris

Název Založení Obřad Sídlo Uspořádání Jurisdikce Biskupové Členové
Koptská katolická církev 1741 Alexandrijský Katedrála Panny Marie, Káhira, Egypt Patriarchát &0000000000000008.0000008 &0000000000000013.00000013 187,320
Eritrejská katolická církev[3] 2015 Katedrála Kidane Mehret, Asmara, Eritrea Metropolitát &0000000000000004.0000004 &0000000000000004.0000004 167,722
Etiopská katolická církev 1846 Katedrála Narození Panny Marie, Addis Abeba, Etiopie Metropolitát &0000000000000004.0000004 &0000000000000004.0000004 70,832
Arménská katolická církev 1742 Arménský Katedrála sv. Eliáše a sv. Řehoře Osvětitele, Bejrút, Libanon Patriarchát &0000000000000018.00000018 &0000000000000016.00000016 757,726
Albánská řeckokatolická církev 1628 Byzantský Prokatedrála Panny Marie a sv. Ludvíka, Vlora, Albánie Apoštolská administratura &0000000000000001.0000001 &0000000000000002.0000002 4,028[4]
Běloruská řeckokatolická církev 1596 žádné žádné[t 1] &-1-1-1-1-1-1-1-1-1-1-1-1-1-1-1-1.0000000 &-1-1-1-1-1-1-1-1-1-1-1-1-1-1-1-1.0000000 9,000[5]
Bulharská řeckokatolická církev 1861 Katedrála Zesnutí Panny Marie, Sofie, Bulharsko Apoštolský exarchát &0000000000000001.0000001 &0000000000000001.0000001 10,000
Chorvatská řeckokatolická církev[6]:s.1140 1611 několik[t 2] neexistuje jednotná struktura[t 2] &0000000000000002.0000002 &0000000000000002.0000002 42,965
Řecká katolická církev 1911 několik[t 3] neexistuje jednotná struktura[t 3] &0000000000000002.0000002 &0000000000000002.0000002 6,016
Maďarská řeckokatolická církev 1912 Katedrála v Hajdúdorogu, Debrecín, Maďarsko Metropolitát &0000000000000003.0000003 &0000000000000004.0000004 262,484
Italsko-albánská církev 1784 několik[t 4] neexistuje jednotná struktura[t 4] &0000000000000003.0000003 &0000000000000002.0000002 55,812
Makedonská řeckokatolická církev 2001 Katedrála Nanebevzetí Panny Marie, Strumica, Severní Makedonie Eparchie &0000000000000001.0000001 &0000000000000001.0000001 11,374
Melchitská řeckokatolická církev 1726 Katedrála Zesnutí Panny Marie, Damašek, Sýrie Patriarchát &0000000000000029.00000029 &0000000000000035.00000035 1,568,239
Rumunská řeckokatolická církev 1697 Katedrála Nejsvětější Trojice, Blaj, Rumunsko Arcibiskupství maior &0000000000000007.0000007 &0000000000000008.0000008 498,658
Ruská řeckokatolická církev 1905 žádné[t 5] žádné[t 5] &0000000000000002.0000002 &-1-1-1-1-1-1-1-1-1-1-1-1-1-1-1-1.0000000 3,200
Rusínská řeckokatolická církev 1646 Byzantská katolická katedrála sv. Jana Křtitele, Pittsburgh, USA Metropolitát[t 6] &0000000000000006.0000006 &0000000000000008.0000008 417,795
Slovenská řeckokatolická církev 1646 Chrám svatého Jana Křtitele, Prešov, Slovensko Metropolitát &0000000000000004.0000004 &0000000000000006.0000006 211,208
Ukrajinská řeckokatolická církev 1595 Patriarchální katedrála Kristova vzkříšení, Kyjev, Ukrajina Arcibiskupství maior &0000000000000035.00000035 &0000000000000050.00000050 4,471,688
Chaldejská katolická církev 1552 Východosyrský Katedrála Panny Marie Bolestné, Bagdád, Irák Patriarchát &0000000000000023.00000023 &0000000000000023.00000023 628,405
Syrsko-malabarská katolická církev 50. léta n. l. Katedrála Panny Marie, Ernakulam, Kérala, Indie Arcibiskupství maior &0000000000000035.00000035 &0000000000000063.00000063 4,251,399
Maronitská katolická církev 4. stol. Západosyrský Katedrála v Bkerké, Bkerké, Libanon Patriarchát &0000000000000029.00000029 &0000000000000050.00000050 3,498,707
Syrská katolická církev 1781 Syrská katolická katedrála sv. Pavla, Damašek, Sýrie Patriarchát &0000000000000016.00000016 &0000000000000020.00000020 195,765
Syrsko-malankarská katolická církev 1930 Katedrála Panny Marie, Pattom, Kérala, Indie Arcibiskupství maior &0000000000000012.00000012 &0000000000000014.00000014 458,015
Římskokatolická církev 1. stol. Latinské rity Arcibazilika sv. Jana Lateránského, Řím, Itálie Patriarchát 1,295,000,000
Ostatní různé[t 7] several[t 8] Ordinariáty &0000000000000006.0000006 &0000000000000006.0000006[t 9] 47,830
Celkem &Chyba ve výrazu: Nerozpoznaný interpunkční znak „,“Chyba ve výrazu: Nerozpoznaný interpunkční znak „,“Chyba ve výrazu: Nerozpoznaný interpunkční znak „,“Chyba ve výrazu: Nerozpoznaný interpunkční znak „,“Chyba ve výrazu: Nerozpoznaný interpunkční znak „,“Chyba ve výrazu: Nerozpoznaný interpunkční znak „,“Chyba ve výrazu: Nerozpoznaný interpunkční znak „,“Chyba ve výrazu: Nerozpoznaný interpunkční znak „,“Chyba ve výrazu: Nerozpoznaný interpunkční znak „,“Chyba ve výrazu: Nerozpoznaný interpunkční znak „,“Chyba ve výrazu: Nerozpoznaný interpunkční znak „,“Chyba ve výrazu: Nerozpoznaný interpunkční znak „,“Chyba ve výrazu: Nerozpoznaný interpunkční znak „,“Chyba ve výrazu: Nerozpoznaný interpunkční znak „,“Chyba ve výrazu: Nerozpoznaný interpunkční znak „,“Chyba ve výrazu: Nerozpoznaný interpunkční znak „,“.Chyba ve výrazu: Nerozpoznaný interpunkční znak „,“2,851[t 10] &Chyba ve výrazu: Nerozpoznaný interpunkční znak „,“Chyba ve výrazu: Nerozpoznaný interpunkční znak „,“Chyba ve výrazu: Nerozpoznaný interpunkční znak „,“Chyba ve výrazu: Nerozpoznaný interpunkční znak „,“Chyba ve výrazu: Nerozpoznaný interpunkční znak „,“Chyba ve výrazu: Nerozpoznaný interpunkční znak „,“Chyba ve výrazu: Nerozpoznaný interpunkční znak „,“Chyba ve výrazu: Nerozpoznaný interpunkční znak „,“Chyba ve výrazu: Nerozpoznaný interpunkční znak „,“Chyba ve výrazu: Nerozpoznaný interpunkční znak „,“Chyba ve výrazu: Nerozpoznaný interpunkční znak „,“Chyba ve výrazu: Nerozpoznaný interpunkční znak „,“Chyba ve výrazu: Nerozpoznaný interpunkční znak „,“Chyba ve výrazu: Nerozpoznaný interpunkční znak „,“Chyba ve výrazu: Nerozpoznaný interpunkční znak „,“Chyba ve výrazu: Nerozpoznaný interpunkční znak „,“.Chyba ve výrazu: Nerozpoznaný interpunkční znak „,“5,304 &Chyba ve výrazu: Nerozpoznané slovo ˆ„mld“.Chyba ve výrazu: Nerozpoznané slovo ˆ„mld“.Chyba ve výrazu: Nerozpoznané slovo ˆ„mld“.Chyba ve výrazu: Nerozpoznané slovo ˆ„mld“.Chyba ve výrazu: Nerozpoznané slovo ˆ„mld“.Chyba ve výrazu: Nerozpoznané slovo ˆ„mld“.Chyba ve výrazu: Nerozpoznané slovo ˆ„mld“.Chyba ve výrazu: Nerozpoznané slovo ˆ„mld“.Chyba ve výrazu: Nerozpoznané slovo ˆ„mld“.Chyba ve výrazu: Nerozpoznané slovo ˆ„mld“.Chyba ve výrazu: Nerozpoznané slovo ˆ„mld“.Chyba ve výrazu: Nerozpoznané slovo ˆ„mld“.Chyba ve výrazu: Nerozpoznané slovo ˆ„mld“.Chyba ve výrazu: Nerozpoznané slovo ˆ„mld“.Chyba ve výrazu: Nerozpoznané slovo ˆ„mld“.Chyba ve výrazu: Nerozpoznané slovo ˆ„mld“..Chyba ve výrazu: Nerozpoznané slovo ˆ„mld“.1,313 mld.

Poznámky k tabulce[t 1–10]:

  1. ↑ Běloruská řeckokatolická církev je neorganizována a od roku 1960 ji spravují apoštolští vizitátoři.
  2. ↑ a b Byzantská katolická církev v Chorvatsku a Srbsku se skládá ze dvou jurisdikcí: Řeckokatolická eparchie Križevci zahrnuje Chorvatsko, Slovinsko a Bosnu a Hercegovinu a Byzantská katolická eparchie Ruski Krstur zahrnuje Srbsko. Eparchie Križevci je v zahraniční provincii a eparchie Ruski Krstur bezprostředně podléhá Svatému stolci.
  3. ↑ a b Řecko-byzantská katolická církev se skládá ze dvou nezávislých apoštolských exarchátů, které zahrnují Řecko a Turecko. Každý z nich bezprostředně podléhá Svatému stolci.
  4. ↑ a b Italsko-albánská řeckokatolická církev se skládá ze dvou nezávislých eparchií (se sídlem v Lungro a Piana degli Albanesi) a jednoho územního opatství (se sídlem v Grottaferratě), které bezprostředně podléhají Svatému stolci.
  5. ↑ a b Ruská řeckokatolická církev má dva apoštolské exarcháty (jeden pro Rusko a jeden pro Čínu), z nichž každý bezprostředně podléhá Svatému stolci a každý je po desetiletí neobsazený. Novosibirský biskup Joseph Werth byl Svatým stolcem jmenován ordinářem pro východní katolické věřící v Rusku, i když ne jako exarcha neaktivního apoštolského exarchátu a bez vytvoření formálního ordinariátu.
  6. ↑ Rusínská katolická církev nemá jednotnou strukturu. Zahrnuje metropolii se sídlem v Pittsburghu, která pokrývá celé Spojené státy, ale také eparchii na Ukrajině a apoštolský exarchát v České republice, které jsou přímo podřízeny Svatému stolci.
  7. ↑ Pět ordinariátů pro východokatolické věřící je víceobřadových a zahrnuje věřící všech východních katolických obřadů na svém území, kteří jinak nepodléhají místnímu ordináři vlastního obřadu. Šestý je výhradně byzantský, ale zahrnuje všechny byzantské katolíky v Rakousku bez ohledu na to, ke které konkrétní byzantské církvi patří.
  8. ↑ Šest ordinariátů sídlí v Buenos Aires (Argentina), Vídni (Rakousko), Belo Horizonte (Brazílie), Paříži (Francie), Varšavě (Polsko) a Madridu (Španělsko).
  9. ↑ Technicky vzato má každý z těchto ordinariátů svého ordináře, který je biskupem, ale všichni biskupové jsou latinští biskupové, jejichž hlavním zařazením je latinský stolec.
  10. ↑ více než 640 arcidiecézí

Eklesiologie

Kanonické právo katolické církve
Kanonické právo katolické církve
  • Ius vigens (současné právo)
Hlavní článek: Katolická ekleziologie

V katolické ekleziologii je církev hierarchicky uspořádané shromáždění věřících, ať už na celém světě (katolická církev), nebo na určitém území (partikulární církev). Aby byla církev svátostí (znamením) mystického těla Kristova ve světě, musí mít hlavu i údy – Kol 1, 18 (Kral, ČEP).[7] Svátostným znamením Kristovy hlavy je svátostná hierarchie – biskupové, kněží a jáhni.[8][9]

Přesněji řečeno, je to místní biskup s kněžími a jáhny, kteří jsou shromážděni kolem něj a pomáhají mu v jeho úřadu učit, posvěcovat a řídit – Mt 28, 19–20 (Kral, ČEP); Tit 1, 4–9 (Kral, ČEP). Církev je tedy plně svátostně přítomna (prostřednictvím znamení) všude tam, kde je znamení Kristovy hlavy, biskupa a těch, kdo mu pomáhají, a znamení Kristova těla, křesťanských věřících.[10] Každá diecéze je proto považována za partikulární církev.[11]

Na celosvětové úrovni je znamením Krista-hlavy papež, a aby byly jednotlivé církve, ať už místní nebo autonomního obřadu, katolické, musí být ve společenství s tímto znamením Krista-hlavy.[12] Skrze toto plné společenství se svatým Petrem a jeho nástupci se církev stává univerzální svátostí spásy až do konce světa – Mt 28, 20 (Kral, ČEP).[11]

Slovo „církev“ se používá pro katolickou církev jako celek, který je chápán jako jediná církev: množství národů a kultur uvnitř církve a velká rozmanitost darů, úřadů, podmínek a způsobů života jejích členů nejsou v rozporu s jednotou církve.[13] V tomto smyslu slova „církev“ má seznam církví v katolické církvi pouze jeden člen, a to samotnou katolickou církev (zahrnující římskou a východní církev).

V rámci katolické církve existují místní partikulární církve, jejichž nejznámější formou jsou diecéze. Mezi další formy patří územní opatství, apoštolské vikariáty a apoštolské prefektury. Kodex kanonického práva z roku 1983 uvádí: „Partikulární církve, v nichž a z nichž existuje jediná katolická církev, jsou především diecéze. Pokud není zřejmý opak, jsou diecézi rovnocenné: územní prelatura, územní opatství, apoštolský vikariát, apoštolská prefektura a trvale zřízená apoštolská administratura.“[14] Seznam katolických diecézí, kterých k 31. prosinci 2011 bylo 2834,[15] je uveden na adrese Seznam diecézí katolické církve.

V rámci katolické církve existují také seskupení místních partikulárních církví, které sdílejí specifické liturgické, teologické, duchovní a kanonické dědictví, odlišující se od jiných dědictví na základě kulturních a historických okolností. Tyto církve se nazývají autonomní („sui iuris“). Kodex kánonů východních církví z roku 1990 definuje takovou církev následovně: „Skupina Kristových věřících hierarchicky propojená v souladu s právem a výslovně nebo mlčky uznaná nejvyšší církevní autoritou se v tomto kodexu nazývá autonomní církví.“[16] Takových autonomních katolických církví je 24. Jedná se o jednu latinskou církev (tj. západní) a 23 východních katolických církví, přičemž toto rozlišení je již spíše historické než geografické. Ačkoli každá z nich má své specifické dědictví, všechny jsou v plném společenství s papežem v Římě.

Na rozdíl od „rodin“ nebo „federací“ církví, které vznikly na základě vzájemného uznání ze strany různých církevních orgánů,[17] se katolická církev považuje za jedinou církev („plné společenství“, „jedno tělo“) složenou z množství jednotlivých církví, z nichž každá je, jak bylo řečeno, ztělesněním plnosti jediné katolické církve. Partikulární církve v rámci katolické církve, ať už se jedná o autonomní rituální církve (např. koptská katolická církev, melchitská katolická církev, arménská katolická církev atd.) nebo diecéze (např. arcidiecéze Birmingham, arcidiecéze Chicago atd.), totiž nejsou považovány za pouhé větve, divize nebo části většího těla. Z teologického hlediska je každá z nich považována za ztělesnění jedné, celé katolické církve na určitém místě nebo pro určité společenství. „Právě v nich a z nich utvořená existuje jediná a jedinečná katolická církev“.[18][19]

Partikulární církve sui iuris

Hlavní články: Sui iuris, Římskokatolická církev a Východní katolické církve

Existuje 24 autonomních církví: jedna latinská církev a dvacet tři východních katolických církví, což je nyní spíše historické než geografické rozlišení. Výraz sui iuris znamená doslova „vlastní právo“, tedy samosprávný. Ačkoli se všechny partikulární církve hlásí ke stejnému přesvědčení a víře, jejich odlišnost spočívá v rozmanitém vyjadřování této víry prostřednictvím jejich tradic, disciplín a kanonického práva. Všechny jsou ve společenství se Svatým stolcem.

Kodex kanonického práva z roku 1983 používá pro tento druh zvláštní církve jednoznačný výraz „autonomní rituální církev“ (latinsky Ecclesia ritualis sui iuris). Kodex kánonů východních církví z roku 1990, který se zabývá především tím, co Druhý vatikánský koncil nazval „partikulárními církvemi nebo obřady“, toto označení zkrátil na „autonomní církev“ (latinsky: Ecclesia sui iuris).[20]

Místní partikulární církve

V katolickém učení je každá diecéze (termín latinské církve) nebo eparchie (termín východní církve) také místní nebo partikulární církví, i když nemá autonomii výše popsaných autonomních církví:

Diecéze je část Božího lidu svěřená biskupovi, aby ji s pomocí svého kléru vedl tak, aby věrná svému pastýři a jím formovaná v jedno společenství v Duchu svatém skrze evangelium a eucharistii tvořila jednu partikulární církev, v níž je skutečně přítomná a činná jedna, svatá, katolická a apoštolská církev Kristova.[21]

Kodex kanonického práva z roku 1983, který se zabývá pouze latinskou církví, a tedy pouze jednou autonomní partikulární církví, používá pojem „partikulární církev“ pouze ve smyslu „místní církev“, jak je uvedeno v kánonu 373:

Zřízení jednotlivých církví je v kompetenci pouze nejvyššího orgánu; jakmile jsou církve zákonně zřízeny, zákon jim sám dává právní subjektivitu. (Latinsky: Unius supremae auctoritatis est Ecclesias particulares erigere; quae legitime erectae, ipso iure personalitate iuridica gaudent.)[22]

Standardní forma těchto místních nebo partikulárních církví, v jejichž čele stojí biskup, se v latinské církvi nazývá diecéze a ve východních církvích eparchie. Na konci roku 2011 byl celkový počet všech těchto jurisdikčních oblastí (neboli „sídel“) 2834.[23]

Místní partikulární církev v Římě

Hlavní články: Svatý stolec a Diecéze Řím

Za ústřední místní církev je považován Svatý stolec, tedy římská diecéze. Biskup, papež, je považován ve výjimečném smyslu za nástupce svatého Petra, hlavního (nebo „knížete“) apoštolů. Katechismus katolické církve cituje dokument II. vatikánského koncilu Lumen gentium a uvádí: „Papež, římský biskup a Petrův nástupce, ,je trvalým a viditelným zdrojem a základem jednoty jak biskupů, tak celého společenství věřících.ʻ“[24]

Všechny katolické partikulární církve, ať už latinské nebo východní, místní nebo autonomní, jsou z definice v plném společenství se Svatým stolcem v Římě.

Obřady

Viz též: Liturgický obřad

Kodex kánonů východních církví definuje pojem „obřad“ takto: „Obřad je liturgické, teologické, duchovní a disciplinární dědictví, rozlišené podle kultury národů a historických okolností, které nachází výraz ve způsobu prožívání víry v každé autonomní církvi.“[25]

Takto definovaný „obřad“ se týká nejen liturgie (způsobu bohoslužby), ale také teologie (chápání nauky), spirituality (modlitby a zbožnosti) a disciplíny (kanonického práva).

V tomto smyslu slova „obřad“ je seznam obřadů v katolické církvi totožný se seznamem obřadů v autonomních církvích, z nichž každá má své vlastní dědictví, které ji odlišuje od ostatních, a členství v církvi zahrnuje účast na jejím liturgickém, teologickém, duchovním a disciplinárním dědictví. Nicméně „církev“ odkazuje na lid a „obřad“ na jeho dědictví.[26]

Kodex kánonů východních církví uvádí, že obřady, jimiž se zabývá (ale které neuvádí), vycházejí z následujících pěti tradic: alexandrijské, antiochijské, arménské, chaldejské a konstantinopolské.[27] Protože se týká pouze východních katolických církví a obřadů, nezmiňuje se o církvích západní (latinské) tradice.

Slovo „obřad“ se někdy používá pouze v souvislosti s liturgií, přičemž se opomíjejí teologické, duchovní a disciplinární prvky v dědictví církví. V tomto smyslu je „obřad“ definován jako „celý komplex (liturgických) služeb nějaké církve nebo skupiny církví“.[28]

Mezi „obřady“ v tomto výlučně liturgickém smyslu a autonomními církvemi neexistuje žádná přísná shoda, jako je tomu v případě, kdy je „obřad“ chápán jako v Kodexu kánonů východních církví. Čtrnáct autonomních církví byzantské tradice má jediný liturgický obřad, ale liší se především liturgickým jazykem, zatímco naopak jediná latinská církev má několik odlišných liturgických obřadů, jejichž univerzální hlavní forma, římský obřad, se koná v latině nebo v místním jazyce).

Latinské (západní) obřady

Hlavní články: Latinské liturgické obřady a Římskokatolická církev
Existující



Zaniklé

Východní obřady

Hlavní článek: Východní katolická liturgie
Existující


Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Tento obřad, ačkoli jej používá 14 východních partikulárních církví, si kromě různosti používaných jazyků zachoval svou jednotnost a zůstal jednotným liturgickým obřadem, ačkoli mezi ukrajinskými a dalšími slovanskými církvemi existuje slovanské podání.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Catholic particular churches and liturgical rites na anglické Wikipedii.

  1. ↑ PAVEL VI. Orientalium Ecclesiarum". Vatican.va. Retrieved . [online]. Svatý stolec, 1964-11-21, rev. 2018-04-18 [cit. 2023-10-30]. Dostupné online. 
  2. ↑ Kodex kanonického práva, kán. 368 [online]. intratext.com, 1983 [cit. 2023-10-30]. Dostupné online. (angličtina)  „Partikulární církve, v nichž a z nichž existuje jediná katolická církev, jsou především diecéze. Pokud není zřejmý opak, jsou diecézi rovnocenné: územní prelatura, územní opatství, apoštolský vikariát, apoštolská prefektura a trvale zřízená apoštolská administratura.“
  3. ↑ Zřízení metropolitní církve sui iuris Eritrea a jmenování prvního metropolity [online]. Holy See Press Office, January 19, 2015 [cit. 2015-01-19]. Dostupné online. 
  4. ↑ Apostolic Administration of Southern Albania, Albania (Albanese Rite) [online]. [cit. 2019-07-09]. Dostupné online. 
  5. ↑ Belarussian Church (Catholic) [online]. [cit. 2019-07-09]. Dostupné online. 
  6. ↑ Catholic Church. Annuario Pontificio. [s.l.]: Libreria Editrice Vaticana, 2012. ISBN 978-88-209-8722-0. 
  7. ↑ Catholic Culture Church Definition [online]. CatholicCulture.org, rev. 2011-02-14 [cit. 2023-10-31]. Dostupné online. (angličtina) 
  8. ↑ CATHOLIC ENCYCLOPEDIA: Hierarchy [online]. NewAdvent.org, rev. 2011-02-15 [cit. 2023-10-31]. Dostupné online. (angličtina) 
  9. ↑ The Hierarchy of the Catholic Church [online]. Catholic-Hierarchy.org, rev. 2011-02-14 [cit. 2023-10-31]. Dostupné online. (angličtina) 
  10. ↑ CATHOLIC ENCYCLOPEDIA: Mystical Body of the Church [online]. NewAdvent.org, rev. 2011-02-14 [cit. 2023-10-31]. Dostupné online. (angličtina) 
  11. ↑ a b CATHOLIC RITES AND CHURCHES [online]. EWTN, rev. 2011-02-14 [cit. 2023-10-31]. Dostupné online. (angličtina) 
  12. ↑ RATZINGER, Joseph Cardinal. Letter to the Bishops of the Catholic Church on some aspects of the Church understood as communion [online]. Svatý stolec, 1992-05-28, rev. 2011-02-14 [cit. 2023-11-01]. Dostupné online. (angličtina) 
  13. ↑ Catechism of the Catholic Church, 814 [online]. Svatý stolec, 1975-12-14, rev. 2018-04-18 [cit. 2023-11-01]. Dostupné online. (angličtina) 
  14. ↑ Code of Canon Law, kán. 368 [online]. Intratext.com, 1983, rev. 2007-05-04 [cit. 2023-11-01]. Dostupné online. (angličtina) 
  15. ↑ Annuario Pontificio. Vatikán: Svatý stolec, 2012. S. 1142. 
  16. ↑ Code of Canons of the Eastern Churches, kán. 27 [online]. Svatý stolec, 1990, rev. 2018-04-18 [cit. 2023-11-01]. Dostupné online. (latina) 
  17. ↑ Na rozdíl od situace zemí Commonwealthu, které považují britského monarchu za hlavu státu, ale přesto jsou zcela nezávislými a samostatnými státy, nikoliv jen jedním státem.
  18. ↑ Druhý vatikánský koncil, Dogmatický dekret o církvi Lumen gentium, čl. 23 [online]. Svatý stolec, 1964-11-21 [cit. 2023-11-01]. Dostupné online. 
  19. ↑ „Partikulární církve, pokud jsou ,součástí jediné Kristovy církveʻ (II. vatikánský koncil: dekret Christus Dominus, 6/c), mají zvláštní vztah vzájemné vnitřní spojitosti s celkem, tj. s univerzální církví, protože v každé partikulární církvi ,je skutečně přítomna a činná jedna, svatá, katolická a apoštolská církev Kristovaʻ (II. vatikánský koncil: dekret Christus Dominus, 11/a). Z tohoto důvodu nelze univerzální církev chápat jako součet partikulárních církví nebo jako federaci partikulárních církví. Není výsledkem společenství církví, ale ve svém podstatném tajemství je skutečností ontologicky a časově předcházející každé jednotlivé partikulární církvi“ (Communionis notio, 9).
  20. ↑ Kánon 27, citace: „Skupina Kristových věřících, která je hierarchicky spojena v souladu s právem a je výslovně nebo mlčky uznána nejvyšší autoritou církve, se v tomto kodexu nazývá autonomní církví.“
  21. ↑ Druhý vatikánský koncil, Dekret o pastýřském úřadu biskupů v církvi Christus Dominus, 11
  22. ↑ Code of Canon Law, kán. 373 [online]. Intratext.com, 1983, rev. 2007-05-04 [cit. 2023-11-01]. Dostupné online. (angličtina) 
  23. ↑ Annuario Pontificio. [s.l.]: Libreria Editrice Vaticana, 2012-03. ISBN 978-88-209-8722-0. S. 1142. 
  24. ↑ Katechismus katolické církve, č. 882
  25. ↑ Code of Canons of the Eastern Churches, kán. 28 §1 [online]. Svatý stolec, 1990, rev. 2018-04-18 [cit. 2023-11-01]. Dostupné online. (latina) 
  26. ↑ ARANGASSERY, Lonappan. A Handbook on Catholic Eastern Churches. [s.l.]: [s.n.], 1999. Dostupné online. S. 52. (angličtina) 
  27. ↑ Code of Canons of the Eastern Churches, kán. 28 §2 [online]. Svatý stolec, 1990, rev. 2018-04-18 [cit. 2023-11-01]. Dostupné online. (latina) 
  28. ↑ GRIFFIN, Patrick. Rites. In: Catholic Encyclopedia. New York: Robert Appleton Company, 1912. Dostupné online. (angličtina)
  29. ↑ Quo Primum [online]. 14. červenec 1570. Dostupné online. 
  30. ↑ CATHOLIC ENCYCLOPEDIA: Rites [online]. Dostupné online. 

Literatura

  • BROCK, Sebastian P. Studies in Syriac Christianity: History, Literature, and Theology. Aldershot: Variorum, 1992. Dostupné online. ISBN 9780860783053. 
  • A Guide to the Eastern Code: A Commentary on the Code of Canons of the Eastern Churches. Redakce Nedungatt George. Rome: Oriental Institute Press, 2002. Dostupné online. ISBN 9788872103364. 

Související články

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Partikulární_katolické_církve_a_liturgické_obřady&oldid=24251662“