Songs for Drella
| Songs for Drella | ||||
|---|---|---|---|---|
| Interpret | Lou Reed a John Cale | |||
| Druh alba | studiové album | |||
| Vydáno | 11. dubna 1990 | |||
| Nahráno | 1989–1990 | |||
| Žánr | art rock | |||
| Délka | 52:54 | |||
| Jazyk | angličtina | |||
| Vydavatelství | Sire Records | |||
| Producenti | Lou Reed, John Cale | |||
| Profesionální kritika | ||||
| Lou Reed chronologicky | ||||
| ||||
| John Cale chronologicky | ||||
| ||||
| Singly z alba Songs for Drella | ||||
|
||||
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | ||||
Songs for Drella je společné studiové album dvou dřívějších členů americké hudební skupiny The Velvet Underground, kytaristy a zpěváka Lou Reeda a violisty, zpěváka a klávesisty Johna Calea. Jde o konceptuální album pojednávající o americkém výtvarníkovi a režisérovi Andym Warholovi, který byl v šedesátých letech rovněž manažerem skupiny The Velvet Underground. Oba hudebníci se na albu střídali ve zpěvu, zatímco Reed hrál na kytaru a Cale na klávesové nástroje a violu. Deska byla vydána dne 11. dubna 1990, tedy více než tři roky po Warholově smrti, společností Sire Records.
Před vydáním
[editovat | editovat zdroj]Američan Lou Reed a Velšan John Cale se spolu poté, co druhý z nich v roce 1968 opustil kapelu The Velvet Underground, dlouhou dobu vůbec nebavili. V sedmdesátých letech spolu občasně vystupovali (jeden jako host na koncertu druhého), avšak nepracovali spolu na žádných nových písních. Když v únoru 1987 zemřel Andy Warhol, dřívější manažer jejich společné kapely, oba se následně v dubnu téhož roku sešli na jeho mši v newyorské katedrále svatého Patrika.[4][5] Zde Caleovi režisér a výtvarník Julian Schnabel navrhl, aby napsal skladbu jako vzpomínku na Warhola.[6][7] Cale v květnu 1988 rozpracovanou skladbu představil Reedovi a právě tehdy začaly vznikat další písně, na kterých se již podíleli oba.[4][6]
Ještě nedokončené dílo bylo poprvé veřejnosti představeno 7. a 8. ledna 1988 v kostele svaté Anny v Brooklynu.[6][8] Přibližně ve stejné době vydal Reed sólové album New York a v září téhož roku i Cale vydal album Words for the Dying. V listopadu a prosinci 1989 Cale s Reedem několikrát představili, tentokrát již kompletní, dílo Songs for Drella.[9] Při jednom koncertu se k dvojici připojila ještě další členka The Velvet Underground, bubenice Maureen Tuckerová.[8] Spolu s nimi však nezahrála žádné písně z této desky, nýbrž „Pale Blue Eyes“ z repertoáru The Velvet Underground.[10] Jiný koncert, který proběhl před prázdným hledištěm, byl nafilmován.[8][11] Dvojice rovněž několik písní z alba představila v televizním pořadu Late Night with David Letterman.[12] Samotné album bylo nahráno mezi prosincem 1989 a lednem 1990 v newyorském studiu Sigma Sound.
Vydání a následný vývoj
[editovat | editovat zdroj]Album vydalo v dubnu roku 1990 vydavatelství Sire Records, s nímž měl Reed v té době nahrávací kontrakt. Publikováno bylo jak na kompaktním disku, tak i na gramofonové desce a audiokazetě. Slovo „Drella“ v názvu byla Warholova přezdívka, vzniklá ze slov „drákula“ (anglicky dracula) a „popelka“ (anglicky cinderella).[13][14]
John Cale v bookletu alba uvedl, že Reed na desce odvedl více práce, než on sám.[15] Později však ve své autobiografické knize What's Welsh for Zen prohlásil, že se Reed snažil jeho podíl zmenšit a z celého projektu vypudit. Uvedl, že měl „přinejmenším stejný podíl jako Lou“.[15][16] Slova v bookletu údajně napsal proto, aby Reeda uklidnil.
Dne 15. června 1990 John Cale s Lou Reedem hráli několik skladeb z alba na výstavě zaměřené na Andyho Warhola pořádané Cartierovou nadací pro současné umění.[17] Při vystoupení se k nim připojili také Maureen Tuckerová a Sterling Morrison, tedy zbylí členové klasické sestavy The Velvet Underground.[8] V červnu a červenci 1993 spolu tato sestava odehrála celé evropské turné.[18] Choreografové Ed Wubbe a Marco Goecke v roce 2011 připravili balet Songs for Drella inspirovaný tímto albem.[19] V roce 2013 se Cale v jednom rozhovoru dozvěděl o zvěstech ohledně toho, že by Reed rád opět album oživil. Cale na to zaraženě odpověděl, že jsou to jen zvěsti, a i kdyby se to mělo stát, stálo by to hodně úsilí celé dílo opět oživit.[20] Reed v říjnu toho roku zemřel, čímž tato možnost zanikla.
Skladby
[editovat | editovat zdroj]Album otevírá dvouminutová píseň „Smalltown“, v jejímž textu zpívající Lou Reed komickým způsobem popisuje dospívání Andyho Warhola na „malém městě“. Reed zde pouze zpívá, nehraje na kytaru, a doprovází jej Cale hrající na klavír. Následuje píseň „Open House“, opět zpívaná Reedem. Reed zde již hraje na kytaru, zatímco Cale na klávesy. Text pojednává o Warholově prvních newyorských letech, například o jeho první práci, v níž navrhoval boty.[21] Zmiňuje zde také jeho „československé“ zvyky, které převzal od své matky.[22] Třetí, bezmála tříminutovou, píseň „Style It Takes“ nazpíval John Cale. Text písně se věnuje pozdějšímu období ve Warholově životě, zmiňuje například jeho filmové screentesty, při nichž zapnul kameru a odešel.[21] Další píseň, která nese název „Work“, opět zpívá Reed. Jde o drsnější píseň, které dominuje elektrická kytara.[23] Dále je zde také výrazný klavír. V textu je například to, že Warhol chodil každou neděli do kostela.[21] Dále je zde uvedena historka, podle níž se Warhol Reeda zeptal, kolik písní v ten den napsal. Ten mu odpověděl, že deset, přestože nenapsal žádnou. Warhol odvětil, že jich měl raději napsat patnáct.[23][24] Na pátou pozici byla zařazena „Trouble with Classicists“ zpívaná Calem, jehož hlas je zde doprovázen Reedovou kytarou. Vypráví zde o „problému s klasicisty“, například o tom, že pokud se dívají na strom, vidí strom a namalují strom. Dále zde zmiňuje problémy s impresionisty, surrealisty a „osobnostmi“, načež dodává, že má rád umělce malující graffiti. V tříapůlminutové „Starlight“ Warhol prostřednictvím Reedova hlasu žádá Hollywood, aby otevřel dveře jeho filmům s opravdovými lidmi z ulice. Jmenuje zde také některé herce z Warholových filmů – Ingrid Superstar, Little Joe Dallesandro, Viva, Baby Jane Holzer a Edie Sedgwick.[24] Písni dominuje elektrická kytara, v pozadí je slyšet klavír. V následující „Faces and Names“ vypráví Warhol prostřednictvím Caleova hlasu o tom, že by si přál, aby všichni lidé měli stejné tváře a jména.[25]
Osmé písni v pořadí, jež nese název „Images“, dominuje výrazná viola a kytara.[10][25] Reed v ní zpívá o reprodukci obrazů pomocí sítotisku.[25] Mnohem něžnější je následující píseň – „Slip Away (A Warning)“, opět zpívaná Reedem. Vypráví o Warholově životě poté, co se jej pokusila Valerie Solanasová zastřelit. Reed zpívá i v následující, tříminutové „It Wasn't Me“.[26] Warhol se zde Reedovým hlasem obhajuje, že nemůže za smrt svých spolupracovníků.[27] Téma atentátu provází i následující píseň „I Believe“, v níž se zpěvu opět ujal Reed. Zpíval i ve dvanácté „Nobody But You“, která se opět zabývá Warholovým životem po postřelení.[26] Zmiňuje například, že tu pro něj již není nikdo kromě „tebe“, čímž myslí „nikdo“.[26] Délky šest a půl minuty dosahuje skladba „A Dream“, v níž John Cale předčítá dlouhý text. Jeho autorem je Lou Reed a byl inspirován Warholovými deníky. Jde o sen odehrávající se v nemocnici, kam odvezli Warhola po postřelení.[28] V textu například zmiňuje, že Warhol vytvořil obal pro jeho album Honi Soit z roku 1981.[29] Jeho hlas doprovází různé elektronické zvuky. Předposlední píseň „Forever Changed“ dosahuje bezmála pěti minut a je poslední písní, v níž zpívá Cale. Warhol zde prostřednictvím Calea vypráví o své cestě kolem světa a následné kompletní změně svého života. Cale zde opět hraje na klávesy a Reed na kytaru (včetně kytarového sóla).[28] Poslední písní na desce je „Hello It's Me“, kterou provází Caleova viola, stejně jako Reedova kytara. Reed v textu adresovaném Warholovi zmiňuje například to, že jej poslední dobou příliš často nevídal a že mu chybí. Na konci písně se s Warholem loučí.[15]
Kritika
[editovat | editovat zdroj]Publicista Mark Deming, který album ohodnotil čtyřmi a půl z pěti možných hvězdiček, jej ve své recenzi pro server Allmusic označil za „dojemný a hluboce procítěný hold nepochopenému člověku“ a „potěšení slyšet tyto dva kamarády znovu pracovat společně, přestože jejich spolupráce byla předurčena ke krátkému trvání.“[1] Novinář Paul Evans desku pro časopis Rolling Stone ohodnotil čtyřmi z pěti hvězd.[2] Časopis Spin ji zařadil na devatenáctou příčku v žebříčku dvaceti nejlepších alb devadesátých let.[30] Spisovatel Jeremy Reed ve své knize Lou Reed: Waiting for the Man uvedl, že „projekt Songs for Drella zůstává Reedovým nejvýznamnějším textařským počinem, který Cale podpořil až na samotnou hranici únosnosti.“[22] John Cale prohlásil, že byl nadšen veškerou energií, kterou byli dva lidé schopni dát do jedné nahrávky, a to bez použití bicích.[31]
Seznam skladeb
[editovat | editovat zdroj]Autory všech skladeb jsou Lou Reed a John Cale.
| Pořadí | Název | Hlavní zpěvák | Délka |
|---|---|---|---|
| 1. | Smalltown | Reed | 2:04 |
| 2. | Open House | Reed | 4:18 |
| 3. | Style It Takes | Cale | 2:54 |
| 4. | Work | Reed | 2:38 |
| 5. | Trouble with Classicists | Cale | 3:42 |
| 6. | Starlight | Reed | 3:28 |
| 7. | Faces and Names | Cale | 4:12 |
| 8. | Images | Reed | 3:31 |
| 9. | Slip Away (A Warning) | Reed | 3:05 |
| 10. | It Wasn't Me | Reed | 3:30 |
| 11. | I Believe | Reed | 3:18 |
| 12. | Nobody But You | Reed | 3:46 |
| 13. | A Dream | Cale | 6:33 |
| 14. | Forever Changed | Cale | 4:52 |
| 15. | Hello It's Me | Reed | 3:13 |
Obsazení
[editovat | editovat zdroj]Hudebníci:
Technická podpora:
- Lou Reed – produkce, mixing
- John Cale – produkce, mixing
- Jeremy Darby – nahrávání, mixing
- Michael Rathke – mixing, asistent producenta
- Andy Green – klávesový technik
- Mike Scalcione – asistent zvukového technika
- Greg Wong – asistent zvukového technika
- Victor Deyglio – asistent zvukového technika
- Tom Recchion – design
- Sylvia Reed – design
- Billy Name – fotografie Andyho Warhola
- James Hamilton – fotografie Calea a Reeda
- Jerome Sirlin – fotografie
- Risé Cale – fotografie
- Bob Ludwig – mastering
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b DEMING, Mark. Songs for Drella [online]. Allmusic [cit. 2016-06-30]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b EVANS, Paul. Songs for Drella [online]. Rolling Stone, 1990-05-17 [cit. 2016-06-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky)
- ↑ CHRISTGAU, Robert. Lou Reed/John Cale [online]. RobertChristgau.com [cit. 2013-03-15]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b UNTERBERGER, Richie. White Light/White Heat: Velvet Underground den po dni. Překlad Petr Ferenc. Praha: Volvox Globator, 2011. 364 s. ISBN 978-80-7207-821-9. S. 339. Dále jen „Unterberger“.
- ↑ CALE, John; BOCKRIS, Victor. What's Welsh for Zen. Ilustrace Dave McKean. London: Bloomsbury, 1999. 272 s. ISBN 0-7475-3668-6. S. 216. (anglicky)
- ↑ a b c REED, Jeremy. Waiting for the Man – Lou Reed: Život & Hudba. Překlad Sylva Ficová. 1. vyd. Praha: 65. pole, 2015. 279 s. ISBN 978-80-87506-70-7. S. 180. Dále jen „Jeremy Reed“.
- ↑ MITCHELL, Tim. Sedition and Alchemy: A Biography of John Cale. Ilustrace Dave McKean. London: Peter Owen, 2003. 239 s. ISBN 0-7206-1132-6. S. 168. (anglicky) Dále jen „Mitchell“.
- ↑ a b c d Unterberger, s. 340.
- ↑ Jeremy Reed, s. 181.
- ↑ a b Mitchell, s. 178.
- ↑ ANDERSON, Kyle. Lou Reed and John Cale's 'Songs For Drella': Art's beating heart [online]. Entertainment Weekly, 2013-10-28 [cit. 2015-06-06]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Mitchell, s. 177.
- ↑ Picks and Pans Review: Songs for Drella [online]. People, 1990-06-25 [cit. 2015-06-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-09-08. (anglicky)
- ↑ COHEN, Scott. Velvet Madman. Spin. Květen 1990, s. 29. (anglicky)
- ↑ a b c BLUM, Bruno. Lou Reed: Electric Dandy. Překlad Marie Přibylová. Praha: Volvox Globator, 2014. 778 s. ISBN 978-80-7511-070-1. S. 538. Dále jen „Blum“.
- ↑ Jeremy Reed, s. 191.
- ↑ Mitchell, s. 184.
- ↑ Unterberger, s. 341.
- ↑ WERKSMAN, Hans. Songs for Drella [online]. Fear is a man's best friend [cit. 2013-03-15]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ JACOBSON, Mark. Sniping About Lou Reed With John Cale, Experimental Rock’s Eternal Almost-Star [online]. Vulture, 2013-01-20 [cit. 2013-03-15]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c Blum, s. 533.
- ↑ a b Jeremy Reed, s. 183.
- ↑ a b Jeremy Reed, s. 184.
- ↑ a b Blum, s. 534.
- ↑ a b c Blum, s. 535.
- ↑ a b c Blum, s. 536.
- ↑ Jeremy Reed, s. 187.
- ↑ a b Blum, s. 537.
- ↑ Jeremy Reed, s. 189.
- ↑ GREER, Jim. Lou Reed/John Cale, Songs for Drella (SIRE) [online]. Spin, 2014-02-13 [cit. 2016-06-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-08-05. (anglicky)
- ↑ SWANSON, Dave. 25 Years Ago: Lou Reed and John Cale Pay Tribute to Andy Warhol on ‘Songs for Drella’ [online]. Classic Rock, 2015-04-11 [cit. 2015-06-06]. Dostupné online. (anglicky)