Řád sv. Ondřeje
| Řád svatého Ondřeje | |
|---|---|
| Орден Святого апостола Андрея Первозванного | |
| Uděluje Ruské impérium a Ruská federace | |
| Typ | vojenský i civilní řád |
| Založeno | 1698 1998 (obnoveno) |
| Stát | |
| Heslo | Za víru a věrnost |
| Uděluje se za | vynikající službu pro stát |
| Status | dosud udílen |
| Zakladatel | Petr I. Veliký |
| Třídy | rytíř |
| Popis | zlatý dvojhlavý orel v černém smaltování uprostřed ondřejský kříž s ukřížovaným sv. Ondřejem v modrém smaltu |
| Ostatní vyznamenání | |
| Vyšší | není |
| Nižší | Řád svatého Jiří |
Řád svatého apoštola Ondřeje Prvozvaného (rusky Орден Святого апостола Андрея Первозванного), zkráceně také Řád svatého Ondřeje (Орден Святого Андрея) byl nejvyšší ruský řád udělovaný v letech 1698/9 až 1917. Řád založil car Petr I. Veliký jako první ruské vyznamenání západního typu.[1] Po roce 1917 se stal rodinným řádem dynastie Romanových.[1] Neoficiálně jej obnovila v roce 1988 ruská pravoslavná církev. V roce 1998 byl řád znovu založen jako nejvyšší vyznamenání Ruské federace.
Historie
[editovat | editovat zdroj]Řád sv. Ondřeje založil car Petr I. Veliký po vzoru západoevropských řádů. Prvním vyznamenaným byl admirál a maršál Fjodor Alexejevič Golovin, kterému car udělil řád 10. března 1699. Později se řádem dekoroval sám Petr Veliký a řádem byl odměněn také Alexandr Danilovič Menšikov.[2] Petr Veliký řád neuděloval příliš často a nepovažoval za nutné stanovit přesný písemný statut řádu.[3]
Řádový statut byl vydán až později carem Pavlem I. v rámci dokumentu "Imperátorské stanovy pro ruské rytířské řády" z roku 1797.[4] K udělení tohoto řádu nebyly stanoveny žádné konkrétní podmínky. Jeho udělení záviselo plně na rozhodnutí vládnoucího ruského panovníka. Obecně se ale užíval k vyznamenávání vyšších státních úředníků a vojáků ve vysokých hodnostech. Podle Statutu o carské rodině měla na udělení řádu automaticky právo také všechna ruská velkoknížata při křtu. Knížata imperátorské krve řád získala po dovršení plnoletosti a knížata romanovské dynastie na základě rozhodnutí panovníka.[5] Nositel řádu byl v rámci ruského systému hodností (Tabulka hodností) roven III. třídě (tj. hodnost generálporučíka nebo tajného rady).[6] V rámci hierarchického pořadí byl nositel řádu sv. Ondřeje roven nositelům dalších čtyř nižších ruských vyznamenání – řádu sv. Alexandra Něvského, řádu Bílého orla I. třídy, Řádu sv. Anny I. třídy a Řádu sv. Stanislava I. třídy.[7] Řádový svátek se slavil 30. listopadu.[7]
Třídy a pravidla nošení
[editovat | editovat zdroj]Řád byl udělován pouze v jedné třídě s velkostuhou a hvězdou nebo řetězem a hvězdou.[8]
Vzhled řádu
[editovat | editovat zdroj]Řádový odznak tvoří černě smaltovaný zlatý dvojhlavý orel, na němž je ve středu umístěn ondřejský kříž s postavou ukřižovaného sv. Ondřeje, patrona Ruska. Na konci každého ramena kříže jsou písmena v latince: S/A/P/R (Sanctus Andreus Patronus Russiae – Svatý Ondřej, patron Ruska). Orel je převýšený korunkou.[8]
Hvězda řádu je osmicípá ve stříbře. V prostředním medailonu je vyobrazen dvojhlavý orel a kolem je páska s nápisem За веру и верность (Za víru a věrnost) na modrém podkladě. Výjimečně se udělovala hvězda provedená v briliantech[8]
-
Odznak řádu zepředu a zezadu
Významní nositelé
[editovat | editovat zdroj]Nositelem řádu byla od konce 18. století podle Statutu o carské rodině automaticky všechna ruská velkoknížata z rodu Holstein‑Gottorp‑Romanov. Vedle toho byla řádem vyznamenávána ruská aristokracie a významní ruští vojevůdci.
Nositelem řádu byl například arcivévoda František Ferdinand d'Este nebo maršál Jan Josef Radecký z Radče.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b LOBKOWICZ, František. Encyklopedie řádů a vyznamenání. Praha: Libri, 1995. 238 s. ISBN 80-901579-9-8. S. 140.
- ↑ Российские императорские и царские ордена: краткий исторический очерк, выдержки из орденских . статутов и правила ношения орденов / по поручению канцлера российских императорских и царских орденов. St.Peterburg: [s.n.], 1901. 93 s. S. 13. (rusky) Dále jen Российские императорские и царские ордена.
- ↑ Российские императорские и царские ордена, s. 14.
- ↑ Российские императорские и царские ордена,s. 9.
- ↑ Российские императорские и царские ордена,s. 15-16.
- ↑ Российские императорские и царские ордена, s. 16.
- ↑ a b Российские императорские и царские ордена, s. 16.
- ↑ a b c Lobkowicz 1995, s. 141.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- DUROV, V. A. Ruská a sovětská vojenská vyznamenání. Praha: Naše vojsko, 2006. 103 s. ISBN 80-206-0839-7. Kapitola Ruská vojenská vyznamenání. (česky a anglicky)
- LOBKOWICZ, František. Encyklopedie řádů a vyznamenání. Praha: Libri, 1995. 238 s. ISBN 80-901579-9-8.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]Obrázky, zvuky či videa k tématu Řád sv. Ondřeje na Wikimedia Commons