Šmalkaldský spolek
| Schmalkaldischer Bund Foedus Smalcaldicum Liga Smalcaldica | |
|---|---|
| Účast na Šmalkaldské válce | |
Šmalkaldská vojenská úmluva | |
| Základní info | |
| Aktivní | 1531–1547 |
| Vznik jako | Torgavský spolek |
| Operační území | |
| Ideologie | augsburské vyznání luteránství reformace |
| Spojenci | |
| Oponenti | |
| Konflikty/boje | šmalkaldská válka |
Šmalkaldský nebo Schmalkaldský spolek (německy Schmalkaldischer Bund, latinsky Foedus Smalcaldicum nebo Liga Smalcaldica) byl obrannou aliancí luteránských knížat uvnitř římskoněmecké říše během poloviny 16. století. Ačkoli spolek původně vznikl z náboženských důvodů brzy po začátku protestantské reformace, jeho členové se nakonec pokusili o nahrazení Svaté říše římské aliancí, jakožto zdroje politické loajality.[1] Ačkoli to nebyla první aliance svého druhu, na rozdíl od předchozích útvarů, jako např. Torgavský spolek, disponoval Šmalkaldský spolek dostatečně silnou vojenskou silou k hájení svých politických a náboženských zájmů. Svůj název dostal spolek podle města Šmalkaldy v Durynsku.
Vznik a členové
[editovat | editovat zdroj]Aliance oficiálně vznikla 27. února 1531, z iniciativy Filipa I., lankraběte hesenského a Jana Bedřicha I. Saského, dvou nejmocnějších protestantských panovníků té doby.[2] Původní smysl spolku byla ochrana náboženského vyznání, přičemž členové se zavázali ke vzájemné obraně, pokud by na území některého z nich zaútočil Karel V., císař Svaté říše římské. Na naléhání saského kurfiřta bylo členství podmíněno luteránstvím augsburského vyznání nebo Confessio Tetrapolitana. To upevnilo dominanci luteránství v Německu a eliminovalo zwinglianismus, jenž měl do té doby řadu stoupenců.[3]
Spolek se brzy stal více než jen místním politickým hnutím, neboť vymanění se z vlivu katolické církve skýtalo také značné ekonomické výhody. V prosinci 1535 spolek přijal každého, kdo byl ochoten přistoupit na Augsburské vyznání, čímž přibyly Anhaltsko, Württembersko, Pomořansko, stejně jako svobodná říšská města Augsburg, Frankfurt nad Mohanem, či Kempten.[4]
V roce 1535 se ke spolku připojil francouzský král František I. Francouzský stojící proti Habsburkům, ten však později z důvodu vnitřních náboženských neshod vystoupil. Sultán Sulejman I. diplomaticky intervenoval ve prospěch smíření, a je známo, že poslal nejméně jeden dopis německým protestantským panovníkům, aby vyjádřil svoji podporu jejich spojení s Františkem I. proti Karlu V.[5]
Roku 1538 se Šmalkaldský spolek spojil s nově reformovaným Dánským královstvím. Roku 1539 spolek získal Braniborsko, které vedl Jáchym II. Hektor.[6] V roce 1545 spolek získal podporu falckého kurfiřtství, pod správou kurfiřta Bedřicha III.[7] Roku 1544 Dánsko a Svatá říše římská podepsaly Špýrskou dohodu, ve které Kristián III. Dánský prohlašoval, že po dobu jeho vlády bude Dánsko vůči Svaté říši zachovávat mírovou politiku.
Seznam členů
[editovat | editovat zdroj]Zakládající členové
[editovat | editovat zdroj]|
státy: |
říšská města: |
dolnosaská města: hanzovní města: |
Připojení členové
[editovat | editovat zdroj]|
státy:
|
říšská města: |
dolnosaská města:
hanzovní města: |
Aktivita
[editovat | editovat zdroj]Členové spolku se dohodli na poskytnutí 10 000 pěších vojáků a 2 000 jezdců[8] pro svou vzájemnou obranu. Jen zřídka se střetli přímo s Karlem, ale čile konfiskovali církevní půdu, vyháněli biskupy a katolická knížata, a pomáhali šířit luteránství po severním Německu. Martin Luther zamýšlel během setkání v roce 1537 představit alianci své tzv. Šmalkaldské učení, přísnější verzi protestantství.[9] Luther se sice setkání v roce 1537 zúčastnil, ale většinu času trpěl bolestmi kvůli ledvinovým kamenům. Panovníci se dokonce sešli v domě, kde Luther bydlel. Ačkoli byl Luther vyzván, aby připravil učení o víře, které vešly ve známost jako Šmalkaldské učení, v době setkání ještě nebyly formálně přijaty, i když později byly začleněny do luteránského vyznání, v Knize shody z roku 1580, v německém a latinském překladu, v úřední latině pak Kniha shody vyšla roku 1584 v Lipsku.
Po dobu patnácti let existoval spolek nerušeně, neboť Karel byl zaměstnán vedením války s Francií a Osmanskou říší. Osmansko-habsburské války trvaly od roku 1526 do roku 1571. V roce 1535 Karel vedl úspěšné tažení do Tuniska. František I. Francouzský se ve snaze omezit moc Habsburků spojil se Sulejmanem I. vládcem Osmanské říše a ti společně vytvořili Franko-osmanskou alianci. Italská válka (1535–1538) mezi Francií a Svatou říší římskou skončila v roce 1538 příměřím z Nice. Konečná válka v tomto období bojů Karla proti Francii, Italská válka 1542-1544, skončila nerozhodně a byl uzavřen Crépský mír.[9]
Šmalkaldská válka
[editovat | editovat zdroj]Poté, co Karel uzavřel mír s Františkem, soustředil se na potlačení protestantského odporu uvnitř své říše. V letech 1546 až 1547, známých jako Šmalkaldská válka, Karel a jeho spojenci bojovali proti spolku na územích ernestinského a albertinského Saska. Ačkoli vojenská síla spolku měla početní převahu, její velení bylo nekompetentní a nebylo s to shodnout se na definitivním bitevním plánu.[10] I přesto, že papež Pavel III. stáhl své vojsko z císařské armády a o polovinu snížil svou finanční podporu, 24. dubna 1547 císařské vojsko sjednocené Karlem rozdrtilo ozbrojené síly spolku v bitvě u Mühlberka a mnoho z vůdců bylo zajato, především též Jan Bedřich Šlechetný. Filip Hesenský se pokusil vyjednávat, to však císař odmítl a v květnu se Filip vzdal.[11] To teoreticky znamenalo, že se obyvatelstvo třiceti různých měst mělo vrátit ke katolictví, ve skutečnosti tomu tak ovšem nebylo.[12] Tato bitva fakticky rozhodla o celkovém vítězství Karla, vzdorovala pouze dvě města. Mnoho knížat a hlavních reformátorů, mezi nimi Martin Bucer, však uprchlo do Anglie, kde přímo ovlivnili anglickou reformaci.
Dozvuky
[editovat | editovat zdroj]V roce 1548 vítězný Karel donutil Šmalkaldský spolek přijmout podmínky předložené v augsburském příměří. Do 50. let 16. století však protestantismus ve Střední Evropě zakořenil příliš hluboko na to, aby byl odstraněn násilím. Malé vítězství protestantů v roce 1552 přinutilo Karla, vyčerpaného třemi dekádami válek, podepsat pasovský mír, který protestantům garantoval některé svobody a zároveň ukončil veškeré Karlovy naděje na jednotu vyznání uvnitř říše. O tři roky později augsburský mír zlegalizoval luteránství uvnitř Svaté říše římské a knížata měla právo zvolit si svobodně oficiální vyznání na svých panstvích.
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Schmalkaldic League na anglické Wikipedii.
- ↑ Merriman, str. 110.
- ↑ Kagan. The Western Heritage, str. 360
- ↑ BENEDICT, Philip. Christ's Churches Purely Reformed: A Social History of Calvinism. New Haven: Yale University Press, 2002. ISBN 978-0300105070. S. 46.
- ↑ Acton, et al. The Cambridge Modern History, str. 233.
- ↑ The Ottoman Empire and early modern Europe by Daniel Goffman, str. 111 [1]
- ↑ Smith, Henry Preserved. The Age of the reformace. str. 119.
- ↑ Smith, Henry Preserved. The Age of the reformace. Str. 120–121.
- ↑ Wilde, Robert. The Schmalkaldic League, Part 1: Introduction and Creation Archivováno 6. 9. 2015 na Wayback Machine.
- ↑ a b Smith, Henry Preserved. The Age of the reformace. Str. 121.
- ↑ Smith, Henry Preserved. The Age of the reformace. Str. 127.
- ↑ Carroll, Warren. "A History of Christendom," Sv. IV., str. 199-200.
- ↑ Merriman, John. A History of Modern Europe, Volume One, str. 110.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- ACTON, John Emerich Edward Dalberg, Ernest Alfred Benians, Sir Adolphus William Ward, George Walter Prothero. The Cambridge Modern History. New York: Macmillan & Co., ltd, 1904. Dostupné online.
- KAGAN, Donald, Steven Ozment, Frank M. Turner. The Western Heritage: Since 1300. Eighth Edition. vyd. New York: Prentice Hall Publishing, 2002. ISBN 0-13-182883-5.
- MERRIMAN, John. A History of Modern Europe, Volume One: From the Renaissance to the Age of Napoleon. First Edition. vyd. New York: W. W. Norton & Company, 1996. ISBN 0-393-96888-X.
- PALMER, R. R., Joel Colton. A History of the Modern World. Eighth Edition. vyd. [s.l.]: McGraw-Hill Companies, 1994. ISBN 0-07-040826-2.
- SMITH, Henry Preserved. The Age of the reformace. New York: Henry Holt and Company, 1920. Dostupné online.
- TRACY, James D. Charles V: Impresario of War. [s.l.]: Cambridge University Press, 2002. ISBN 0-521-81431-6.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Wikisource 1913 CatholicEnc-Smalkaldic League
- Šmalkaldský spolek 1530/1 – 1547) Archivováno 6. 9. 2015 na Wayback Machine. na about.com (anglicky)
- Šmalkaldská válka – World History at KMLA
- Americana=Schmalkaldic League, rok =1920
- Schmalkaldischer Bund (německy)