Arkadij Gajdar

Arkadij Gajdar
Arkadij Gajdar
Narození	9.jul. / 22. ledna 1904greg.; Lgov
Úmrtí	26. října 1941 (ve věku 37 let); Lipljave
Místo pohřbení	Kaniv
Pseudonym	Аркадий Гайдар
Povolání	spisovatel, autor dětské literatury, autor sci-fi, scenárista, novinář a válečný zpravodaj
Témata	literární tvorba, literatura pro děti, populárně-naučná literatura, sci-fi literatura, žurnalistika a válečné zpravodajství
Významná díla	Timur and His Squad
Ocenění	Řád čestného odznaku; Řád Vlastenecké války 1. třídy
Politická příslušnost	Komunistická strana Sovětského svazu
Manžel(ka)	Lea Lazarevna Solomjanskaja (1925–1931)
Děti	Timur Gajdar
Příbuzní	Jegor Timurovič Gajdar (vnuk)
	multimediální obsah na Commons
	Seznam děl v Souborném katalogu ČR
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Arkadij Petrovič Golikov (Аркáдий Петрóвич Гóликов, 22. ledna 1904 Lgov – 26. října 1941 u vesnice Lipljave, Ukrajina), známý především pod pseudonymem Arkadij Gajdar (Аркáдий Гайдáр), byl sovětský spisovatel populárních knížek pro děti.

Narodil se v učitelské rodině, jeho matka byla šlechtického původu. Mládí strávil ve městě Arzamas. V roce 1917 se zapojil do revolučního hnutí, rozdával letáky a účastnil se hlídek v ulicích, během jedné z těchto akcí byl napaden a vážně pobodán. V roce 1918 Golikov požádal o členství v komunistické straně a začal pracovat jako korespondent pro místní noviny Molot jako korespondent, současně se stal členem bolševické strany a o několik měsíců později se přihlásil do Rudé armády, a protože lhal o svém věku (bylo mu teprve 14 let), byl přijat. Již v lednu 1919 byl poslán na ukrajinskou, a později polskou frontu jako pobočník velitele speciální jednotky. Po necelém roce vojenské služby byl zraněn granátem, na jaře 1920 se však vrátil do služby na kavkazskou frontu, kde velel rotě jezdců 37. kubáňské divize, zde se účastnil operací proti jednotkám generálů Gejmana a Žitikova. V roce 1921 se Gajdar podílel na potlačení antikomunistického rolnického povstání v Tambovské oblasti. V nezletilém věku 17 let byl jmenován velitelem 58. odděleného pluku na jihozápadní Sibiři, v oblasti dnešního Chakaska, kde Rudá armáda bojovala s jednotkami bělogvardějského generála Solovjeva. Zde se měl dopustit několika z dnešního pohledu válečných zločinů; přinejmenším některých se dopustil v důsledku posttraumatické psychózy. V této době se také několikrát pokusil o sebevraždu. Z armády byl propuštěn v roce 1924, kdy se u něj vedle psychických problémů začaly projevovat i následky zranění z bojů. Poté se věnoval psaní knížek pro děti, v nichž mj. propagoval sovětský systém idealizovaným popisem kamarádského prostředí Rudé armády, obvykle viděného z pohledu dětských hrdinů.

Druhé světové války se zúčastnil nejprve jako válečný korespondent, později jako kulometčík partyzánského oddílu na Ukrajině. Zde padl v boji u vesnice Lipljave. Je pohřben ve městě Kaněv.

Pseudonym

Původ pseudonymu Gajdar je nejasný, on sám se o něm nikdy nevyjádřil, nicméně existuje několik hypotéz. Podle jedné jméno pochází z chakaštiny, jazyka oblasti, kde mj. bojoval za ruské občanské války na straně bolševiků. Zde byl pověřen hledáním skrývajícího se nepřátelského velitele. Přitom neznal jiné chakaské slovo než chajdar, jež znamená kam, kterým se stále vyptával místních obyvatel na cestu, až se tím stal známým a ti začali toto slovo vyslovovat spolu s jeho jménem Chajdar-Golikov. Jiná na chakaštině založená teze říká, že se ho jako malého chlapce často ptala přítelkyně jeho matky chakaské národnosti, jež neuměla dobře rusky, „Archaška, chajdar?“ – „Archaško, kam?“, což se mu natolik zalíbilo, že to později přijal jako pseudonym. V ruštině a ukrajinštině často splývají naše hlásky G, H a CH, a to pak vedlo k přeměně z chajdar na Gajdar. Nicméně jeho syn Timur se jednou měl vyjádřit, že o době pobytu otce v Chakasku sice moc neví, ale na chakaskou verzi vzniku jména nevěří. Další hypotéza mluví o vytvoření jména autorem v jeho školních letech jako akronym z Golikov, Arkadij a d'Arzamas podle místa, kde vyrůstal a po vzoru Dumasova hrdiny d'Artagnana. Podle další verze je pseudonym odvozen z ukrajinského slova gajdar (ovčák) na základě přátelských vztahů, které Gajdar v dětství pěstoval s místními pastevci ovcí.

Dílo

Škola (Школа), 1930
Vzdálené země (Дальние страны), 1932
Vojenské tajemství (Военная тайна), 1935
Modrý hrneček (Голубая чашка), 1936
Osudy bubeníkovy (Судьба барабанщика), 1939
Čuk a Gek (Чук и Гек), 1939
Timur a jeho parta (Тимур и его команда), 1940 – 1. díl trilogie
Velitel sněžné pevnosti (Комендант снежной крепости), prosinec 1940 – 2. díl trilogie
Timurova přísaha (Клятва Тимура), červen/červenec 1941 – 3. díl trilogie

Zfilmování

1937: Balada o kozákovi Holotovi (Дума про казака Голоту, podle novely Р.В.С. – R.V.S) – Režie: Igor Savčenko
1940: Timur a jeho parta (Тимур и его команда) – Režie: Alexandr Razumnyj
1953: Čuk a Gek (Чук и Гек) – Režie: Ivan Lukinskij
1954: Škola mužnosti (Школа мужества) – Režie: Vladimir Bassov & Mstislav Korčagin
1955: Osudy bubeníkovy (Судьба барабанщика) – Režie: Viktor Eisymont
1955: Dým v lese (Дым в лесу) – Režie: Jevgeni Karelov & Jurij Čuljukin
1958: Na hraběcích rozvalinách (На графских развалинах) – Režie: Vladimir Skuibin
1958: Vojenské tajemství (Военная тайна) – Režie: Mečislava Majevskaja
1958: Pohádka o Malčišovi-Kibalčišovi (Сказка о Мальчише-Кибальчише) – kreslený film – Režie: Alexandra Sneško-Blozkaja
1960: Budiž světlo! (Пусть светит!) – TV – Režie: Jevgenij Karelov
1964: Daleké země (Дальние страны) – Režie: Marija Fjodorova
1964: Pohádka o Malčišovi-Kibalčišovi (Сказка о Мальчише-Кибальчише) – Režie: Jevgenij Šerstobitov
1965: Modrý hrneček (Голубая чашка) – TV – Režie: Vladimir Chramov & Maja Markova
1971: Bumbaraš (Бумбараш) – TV – Režie: Nikolaj Rašejev & Abram Narodizkij
1976: Osudy bubeníkovy (Судьба барабанщика) – Režie: Alexander Igišev
1976: Buďonka (Будёновка) – Režie: Igor Vosnessenskij
1977: Timur a jeho parta (Тимур и его команда) – Režie: Alexander Blank & Sergej Linkov
1977: Balada o kozákovi Holotovi (Дума про казака Голоту, podle novely Р.В.С. – R.V.S) – Režie: Alexej Moroz & Julij Slupskij
1978: Konec císaře tajgy (Конец императора тайги) – Režie: Vladimir Saruchanov; představitelé: Ivan Krasko (Ivan Solovjov), Andrej Rostozkij (Arkadij Gajdar)

Odkazy

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Arkadij Gajdar na Wikimedia Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Arkadij Gajdar
Arkadij Gajdar ve Filmové databázi
Arkadij Gajdar v Databázi knih
(anglicky) Životopis na sovlit.net

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.