Arménská kultura

Arménská kultura je založena na tradicích, geografii a historii arménského lidu. Zahrnuje umělecké obory jako je literatura, hudba, výtvarné umění nebo architektura. V širším slova smyslu také jazyk, folklór, zvyky a tradice. Arménskou kulturu ovlivnily a stále ovlivňují čtyři základní faktory:

Rodina, rodinné vazby a rodinné tradice jsou v Arménii ve srovnání se západní Evropou mnohem silnější.
Křesťanské náboženství pomohlo překonat všechny pohromy během historie Arménie a uchovalo arménskou kulturu až do současnosti. Arménie je jednou z nejzbožnějších zemí světa. Arménská apoštolská církev je uznávána jako národní církev v duchovním životě, rozvoji národní kultury a zachování národní identity arménského lidu.
Kulturní vlivy ze zahraničí, neboť Arménie má jednu z největších diaspor vzhledem k počtu obyvatel na světě. Celá historie Arménie je bojem malého státu o přežití a samostatnost mezi velkými okolními říšemi. Mnoho Arménů bylo zavražděno v Osmanské říši během arménské genocidy (1915–1918). Rozpad Sovětského svazu s následnými ekonomickými problémy a politickými konflikty donutil k emigraci mnoho Arménů.

Globalizace je další faktor, který kulturně ovlivňuje jinak tradiční arménskou zemi prostřednictvím médií a internetu.

Literatura

Mesrob Mashtots vymyslel arménské písmo a přeložil Bibli (4. století)

Movses Khorenatsi napsal Dějiny Arménů (5. století)

Arménská literatura je, spolu s arménským písmem a jazykem, jednou z nejstarších národních literatur na světě. Její počátky sahají až do roku 405 n. l., kdy arménský mnich a překladatel bible Mesrop Maštoc vynalezl arménskou abecedu. Rané spisy zahrnují překlady syrských a řeckých rukopisů, stejně jako historická a biografická díla.
Se vznikem arménské diaspory si Arméni v cizině vytvořili vlastní literaturu, která velmi využila vynález knihtisku. V raném novověku tak vznikaly tištěné arménské slovníky a gramatiky.
V 5. století arménský spisovatel Movses Chorenaci (Mojžíš z Chorény) sepsal Dějiny Arménů.
V 19. století arménský spisovatel, básník a filozof Mikael Nalbandian pracoval na vytvoření nové arménské literární identity. Vytvořil dílo, které se skládá z básní a románů o vlastenectví a svobodě. Jeho báseň Svoboda se stala jedním z nejpopulárnějších básnických děl v arménské literatuře.
Mezi nejznámější současné arménské spisovatele patří David Mouradian (* 1951), Violette Krikorian (* 1962) a Armen Melikian (* 1963). Z diaspory jsou známí jako spisovatelé William Saroyan (1908–1981), Peter Balakian (* 1951) a Varujan Vosganian (* 1958).

Hudba

Národním hudebním nástrojem Arménie je duduk (také nay, meruňková flétna), válcovitý dvouplátkový nástroj vyrobený z meruňkového dřeva se sametově měkkým zvukem. Hraje ústřední roli v arménské lidové hudbě a komorní hudbě. Mimo Arménii je nejznámější díky práci Jivana Gasparyana.
Druhým národním arménským nástrojem je podélná flétna blul, na kterou původně troubili pastýři na pastvinách.
Naproti tomu pronikavý a hlasitě znějící kuželový hoboj zurna se používá pouze venku jako taneční doprovod, obvykle při rodinných oslavách.
Za zakladatele moderní klasické hudby v Arménii je považován arménský kněz, skladatel a zpěvák Komitas Vardapet (1869–1935).
Pravděpodobně nejznámějším arménským skladatelem hudby je Aram Chačaturjan (1903–1978). Světový věhlas mu získal Šavlový tanec, který evokuje arménský vířivý bojový tanec.
Dnešní arménští umělci začlenili lidovou hudbu do modernějších jazzových a rockových žánrů, takže tradiční hudba stále ovlivňuje jejich tvorbu. Patří sem například Zartong, arménská progresivní folková kapela z konce 70. let, která sídlí ve Francii.
Kromě tradiční arménské hudby je Jerevan také domovem mezinárodně úspěšných klasických orchestrů – Arménská filharmonie a Národní komorní orchestr Arménie.
Armen Gondrachyan, známější jako Armenchik, žije ve Spojených státech. V roce 1988 se vrátil do svého rodného města v Arménii a vydal album Armen, vzpomínky z Arménie. Toto vydání odstartovalo jeho cestu ke slávě a v roce 2003 obdržel cenu za nejprodávanější album roku Anunt Inche.
Isabel Bayrakdarian je operní pěvkyně arménského původu. Objevila se na soundtracku k filmu Pán prstenů: Dvě věže, který získal cenu Grammy. Bayrakdarian je také držitelkou čtyř cen Juno Awards za nejlepší klasické album. Dále je hlavní vokalistkou filmu Atoma Egoyana Ararat ve spolupráci s kapelou Delerium, která jí přinesla další nominaci na Grammy.
Şahan Arzruni, žijící v New Yorku, je mezinárodně uznávaný koncertní klavírista. Na svém kontě má na dvě desítky nahrávek věnovaných převážně dílům arménských skladatelů. Arménská vláda mu udělila dvě medaile za podporu arménské kultury.
Od roku 2014 koncertuje The Naghash Ensemble se třemi ženskými vokalistkami, dudukem, oudem, dholem a klavírem po Evropě. Provozují novou hudbu americko-arménského skladatele Johna Hodiana na motivy arménské duchovní poezie středověkého malíře, básníka a kněze Mkrticha Naghaše.

Výtvarné umění

Arméni si velmi cení děl svých umělců a uchovávají je v mnoha muzeích. Mezi nejznámější patří:

Arménská národní galerie je největším muzeem umění v Arménii a zároveň největší sbírkou arménského umění na světě. Prezentuje umělecká díla v 56 výstavních sálech a místnostech.
Matenadaran je centrální archiv starověkých arménských rukopisů v Jerevanu. V roce 1997 byla sbírka rukopisů prohlášena organizací UNESCO za Paměť světa.
Muzeum moderního umění v Jerevanu vystavuje různé formy současného vizuálního umění.
Historické muzeum Arménie v centru Jerevanu prezentuje historii Arménů prostřednictvím archeologických nálezů.
Muzeum věnované nejslavnějšímu arménskému malíři Martirosi Sarjanovi se nachází také v Jerevanu.
Kromě toho byla v Jerevanu zřízena řada soukromých galerií.

Koberce

Již od starověku se koberce v Arménii používaly k pokrytí podlah, zdobení vnitřních stěn, pohovek, židlí, postelí a stolů. Arménská slova pro koberec jsou karpet pro koberec bez vlasu (arménsky: կարպետ) nebo gorg pro koberec s vlasem (arménsky: գորգ).
Arménský koberec byl proslulý i mezi cizinci, kteří cestovali do Artsakhu. Arabský geograf a historik Al-Masudi poznamenal, že nikdy v životě neviděl takové koberce.
Nejstarším a jediným dochovaným vázaným kobercem je téměř dokonale neporušený koberec nazývaný Pazyryk ze 6. až 3. století př. n. l. Je to čtvercový všívaný koberec, tkaný pomocí arménského dvojitého uzlu a červená barva vláken byla vyrobena z arménské košenily.
Nejstarší dochované středověké arménské koberce pocházejí z historického regionu Artsakh z počátku 13. století. Byly stylově rozmanité, bohaté na barvy a ornamentální motivy. Rozdělovaly se podle motivu zvířete na artsvagorgs (orlí koberce), višapagorgy (dračí koberce) a otsagorgy (hadí koberce).

Architektura

Bazilika Ererouk (také Yererouk) ze 4. až 5. století

Arménská architektura zahrnuje architektonická díla s estetickým nebo historickým spojením s arménským lidem na velmi širokém území i mimo dnešní Arménii. Mnoho staveb vzniklo v oblastech historické Arménie v Arménské vysočině. Za největší klenoty arménské architektury jsou považovány středověké kostely z období mezi 4. a 7. stoletím.

Klasická arménská architektura je rozdělena do čtyř samostatných období:

Mezi 4. a 7. stoletím byly postaveny první arménské kostely, počínaje konverzí arménské monarchie ke křesťanství a konče arabskou invazí do Arménie. Rané kostely byly většinou jednoduché baziliky, některé s bočními apsidami.
V 5. století se stal široce používaným typický kužel kopule uprostřed střechy kostela.
V 7. století byly postaveny centrálně plánované kostely s komplikovanějším výklenkovým opěrákem a paprskovitým stylem nazývaným podle katedrály Hripsime.
Od 13. až do 19. století byla Arménie ovládána muslimy a v této době vznikla většina klasické arménské architektury.

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Armenien na německé Wikipedii a Culture of Armenia na anglické Wikipedii.

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Arménská kultura na Wikimedia Commons