Přeskočit na obsah

Guta Habsburská

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Guta Habsburská
Česká královna
Portrét
Korunovace2. června 1297, Praha
Narození13. března 1271
Rýnská pole
Úmrtí18. června 1297 (ve věku 26 let)
Praha
PohřbenaKatedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha
PředchůdceKunhuta Uherská
NástupceEliška Rejčka
ManželVáclav II.
Manželkou panovníka1285–1297
PotomciVáclav III.
Anna Přemyslovna
Eliška Přemyslovna
Markéta Přemyslovna
DynastieHabsburkové
OtecRudolf I. Habsburský
MatkaGertruda z Hohenbergu
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Guta (Jitka) Habsburská (13. března 1271 Rheinfelden – 18. června 1297 Praha) byla českou královnou, první manželkou Václava II.

Původ

[editovat | editovat zdroj]
Guta Habsburská ve Zbraslavské kronice

Guta pocházela z rodu Habsburků, narodila se v manželství pozdějšího římského krále Rudolfa I. a Gertrudy z Hohenbergu. Již jako tříletá se stala objektem politických plánů svého otce, když byla na koncilu v Lyonu (1274) zaslíbena stejně starému vnuku Karla z Anjou.[1] Není sice výslovně uvedeno, že se z šesti Rudolfových dcer jedná právě o Gutu, nicméně její zasnoubení dokazuje stručná zpráva v Basilejských análech a listina z 2. července 1275.[2]

Když Rudolf Habsburský v roce 1276 v rámci vídeňských mírových smluv s Přemyslem Otakarem II. sjednal, že se některá z jeho dcer (jméno nebylo uvedeno)[3] provdá za českého kralevice Václava, tehdy pětiletého, možná měl již tehdy na mysli Gutu, přestože byla stále oficiálně zasnoubena s Karlem Martelem.[4]

Jednalo se o plán na další výhodný sňatek, který Rudolf I. sjednal pro své děti. Ostatní dcery totiž rovněž provdal do různých mocných rodů a sňatková politika byla mimo jiné jednou z jeho opor při získávání spojenců proti českému králi.

Sňatek s Václavem II.

[editovat | editovat zdroj]

K formálnímu sňatku (zasnoubení) Václava a Guty došlo již roku 1279 v Jihlavě, druhý sňatek se uskutečnil počátkem roku 1285 v Chebu a nevěsta dostala jako věno „vévodství Rakouské od hranic moravských až k hranicím dunajským“ (Václav se ovšem nakonec těchto území nedočkal). Následovala slavnostní svatební noc, ale poté odvezl Rudolf svoji dospívající dceru nazpět do Německa. Prý kvůli hříchu, který ovládl pražský dvůr (měl tím na mysli nelegitimní soužití ovdovělé královny Kunhuty se Závišem z Falkenštejna). Ve skutečností tím držel Václava II. v šachu, protože bez manželky nemohl jako jediný žijící Přemyslovec zplodit legitimního dědice.

Jedna z hypotéz tvrdí, že na počest královny bylo pojmenováno město Jičín, nicméně v té době se používala pouze verze Guta,[5] tedy se nezdá být pravděpodobná. Existují však prameny dokazující, že první písemná zmínka o Jičíně jako statku se objevila v Gutině listině z roku 1293.[6][7]

Na pražském dvoře

[editovat | editovat zdroj]
Náhrobek poslední dcery Guty († 1297) z Anežského kláštera, Lapidárium Národního muzea, Praha

Teprve když Václav II. ohlásil roku 1287 svoji královskou korunovaci (která se však tehdy neuskutečnila), přesídlila konečně v létě do Prahy i jeho choť Guta Habsburská. Kunhuta Uherská byla v té době již po smrti, a tak začala na Václavově dvoře brzy udávat tón právě mladá královna, podle zbraslavského kronikáře prý půvabná, vznešená a především nesmírně cudná a ctnostná paní.

„ ...paní tak vlídná, nedotknutá Zlem, čili Dobrá nebo Guta... Pro svoje vzácné chování byla vám dána za paní. A její vlídnost neustále oblažuje i pana krále. “
— Ulrich von Etzenbach[8]

Guta chovala stejně jako její otec velkou zášť k dobrodružnému Falkenštejnovi a patrně přispěla k tomu, že její choť přestal být otčímovi nakloněn a nakonec ho dal popravit. Guta byla především zastánkyní habsburských zájmů na pražském dvoře. Podporovala Václava v jeho zájmu o Polsko a byla také prostředníkem při urovnávání neshod mezi svým mužem a svým bratrem, pozdějším římským králem Albrechtem.

Teprve 2. června roku 1297 se v Praze uskutečnila již několikrát předtím plánovaná korunovace Václava II. a Guty.[9] Slavnost byla velkolepá, ale šestadvacetiletou královnu, která od nedávného (již devátého) porodu churavěla, okázalý obřad, při němž musela být obtížena skvostným šatem a honosnými korunovačními šperky, k smrti unavil. Dva týdny poté (v šestinedělí) zemřela, stejně jako předtím její poslední dcera Guta.

Během desetiletého manželského soužití s Václavem II. dala Guta Habsburská život deseti dětem[10]. Dospělého věku se dožili pouze druhorozený syn Václav III. (jeho sestra – dvojče Anežka zemřela), poslední přemyslovský král na českém trůně, a dcery Anna, Eliška a Markéta.

Neustálá těhotenství Gutu nesmírně vyčerpávala, poslední porod byl navíc patrně předčasný a měl přímý vliv na její předčasnou smrt.

Potomci

[editovat | editovat zdroj]

Vývod z předků

[editovat | editovat zdroj]
Předkové
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Rudolf II. Habsburský
 
 
 
 
 
 
 
Albrecht IV. Habsburský
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Anežka Štaufská
 
 
 
 
 
 
 
Rudolf I. Habsburský
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Ulrich z Kyburgu
 
 
 
 
 
 
 
Hedvika z Kyburgu
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
?
 
 
 
 
 
 
 
Guta Habsburská
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Burkhard IV. z Hohenbergu
 
 
 
 
 
 
 
Burkhard V. z Hohenbergu
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
?
 
 
 
 
 
 
 
Gertruda z Hohenbergu
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Rudolf II. z Tübingenu
 
 
 
 
 
 
 
Mechtilda z Tübingenu
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
?
 
 
 
 
 
 

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Regesta Imperii VI/1., č. 178.
  2. ↑ Annales Basilienses, ed. Pertz, G.H., MGH SS 17, Hannover 1861, s. 194. Regesta Imperii VI/1., č. 338a.
  3. ↑ Šebánek, J. – Dušková, S.: Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae, Tomus V/2, Praha 1981, č. 822.
  4. ↑ Redlich, O.: Rudolf von Habsburg. das deutsche Reich nach dem Untergange des alten Kaisertums, Innsbruck 1903, s. 283–284.
  5. ↑ Jičín - hlavní stránka. www.interregion.cz [online]. [cit. 2019-10-25]. Dostupné online. 
  6. ↑ FRANCEK, JINDŘICH. Jičín. Vyd. 1. vyd. Praha: Paseka 69, [64] pages of plates s. Dostupné online. ISBN 8071856827, ISBN 9788071856825. OCLC 58724666 
  7. ↑ RasTV.cz. rastv.cz [online]. [cit. 2019-10-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-10-25. 
  8. ↑ CHARVÁTOVÁ, Kateřina. Václav II. Král český a polský. Praha: Vyšehrad, 2007. ISBN 978-80-7021-841-9. S. 92. 
  9. ↑ WIHODA, Martin. První česká království. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2015. 440 s. ISBN 978-80-7422-278-8. Str. 243 až 251. 
  10. ↑ www.genealogie-mittelalter.de. www.genealogie-mittelalter.de [online]. [cit. 2009-08-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-05-25. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • HAMANNOVÁ, Brigitte. Habsburkové. Životopisná encyklopedie. Praha: Brána ; Knižní klub, 1996. 408 s. ISBN 80-85946-19-X. 
  • CHARVÁTOVÁ, Kateřina. Václav II. Král český a polský. Praha: Vyšehrad, 2007. 343 s. ISBN 978-80-7021-841-9. 
  • KRIEGER, Karl-Friedrich. Habsburkové ve středověku. Od Rudolfa I. (1218-1291) do Fridricha III. (1415-1493). Praha: Argo, 2003. 254 s. ISBN 80-7203-453-7. 
  • PROKOPOVÁ, Irena. Guta Habsburská - česká královna a její dvůr. Muzejní a vlastivědná práce/Časopis Společnosti přátel starožitností. 2005, roč. 43/113, čís. 4, s. 189–211. ISSN 1803-0386. 
  • VANÍČEK, Vratislav. Velké dějiny zemí Koruny české III. 1250-1310. Praha: Paseka, 2002. 760 s. ISBN 80-7185-433-6. 
  • ŽEMLIČKA, Josef. Přemyslovci. Jak žili, vládli, umírali. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005. 497 s. ISBN 80-7106-759-8. 
  • ŽEMLIČKA, Josef. Století posledních Přemyslovců. 2. vyd. Praha: Melantrich, 1998. 412 s. ISBN 80-7023-281-1. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Česká královna
Předchůdce:
Kunhuta Uherská 		1285–1297
Guta Habsburská 		Nástupce:
Richenza Piastovna
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Guta_Habsburská&oldid=23978882“