Přeskočit na obsah

Druhová rozmanitost

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Druhová rozmanitost (též druhová diverzita) je biodiverzita na úrovni druhů. Jejím měřítkem je celkový počet živočišných a rostlinných druhů na Zemi a jeho růst.

Počet všech druhů na Zemi není lidmi zdaleka znám - odhady se pohybují mezi 10 miliony a 2 miliardami.[1] Pouze 1,4 milionu druhů je pojmenováno a vědecky popsáno a zařazeno. Stejně jako celkový počet máme jen mlhavé představy o jeho pohybu - tedy přibývání resp. ubývání (mizení, vymírání) druhů. Podle[2] jen za období 19651990 vymizelo okolo 50 000 druhů. Podle jiné studie z roku 2014 však k úbytku druhů nedochází.[3][4] Vymírání druhů je jeden ze způsobů měření vlivu člověka na biosféru.

Biodiverzita je základním předpokladem pro udržení druhu. Snižování druhové rozmanitosti se nazývá genová eroze. Pokud se v populační genetice počítá s druhovou rozmanitostí, je tím myšlen počet druhů v populaci. Pokud odpovídají fenotypy organismů jejich genotypům, je druhová rozmanitost přímo úměrná s rozmanitostí genetickou (která odpovídá počtu různých alel v populaci).

Z evolučního hlediska jsou za druhovou rozmanitost zodpovědné mechanismy jako inbrední deprese a speciace, naopak směrem k druhově méně rozmanité populaci vede outbrední deprese a většinou také šlechtění.

Pro ekologické studie je nutné druhovou rozmanitost statisticky vyjádřit. Využívá se pro to různých parametrů, jedním z nejdůležitějších je alfa-diverzita.

Vymírání druhů

[editovat | editovat zdroj]

K největšímu vymírání druhů dochází v prostředích s největší biodiverzitou a biologickou aktivitou – v deštných pralesích, korálových útesech a mokřadech. Všechny tři jmenované ekosystémy, zejména v posledních letech, strádají přímým či nepřímým vlivem člověka.

Míra vymírání (ale i zvyšování počtu) druhů se dá poměrně přesně stanovit ze změny rozlohy jejich přirozených biotopů. Empiricky bylo zjištěno, že při úbytku přirozeného prostředí na 1/10 přežije polovina druhů. Po odhadu původního počtu druhů v daném prostředí a ze změny rozlohy jejich biotopu lze tedy stanovit odhad současného počtu druhů v dané lokalitě.

  1. University of Chicago. A new estimate of biodiversity on Earth. phys.org [online]. 2017-08-30 [cit. 2022-12-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Report of the World Commission on Environment and Development [online]. Organizace spojených národů, 1987. S. 149. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Poplašné zprávy o vymírání druhů staví nová studie na hlavu. National Geographic Česko [online]. 2014-04-23 [cit. 2022-12-05]. Dostupné online. 
  4. DORNELAS, Maria; GOTELLI, Nicholas J.; MCGILL, Brian; SHIMADZU, Hideyasu; MOYES, Faye; SIEVERS, Caya; MAGURRAN, Anne E. Assemblage Time Series Reveal Biodiversity Change but Not Systematic Loss. S. 296–299. Science [online]. 2014-04-18. Roč. 344, čís. 6181, s. 296–299. Dostupné online. DOI 10.1126/science.1248484. (anglicky) 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Meadowsová, D.: Meze růstu, Argo, 1992, str. 88-89

Související články

[editovat | editovat zdroj]