Přeskočit na obsah

eIDAS

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Nařízení eIDAS
Nařízení Evropského parlamentu a Rady o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu
Předpis státu
Evropská unieEvropská unie Evropská unie
Druh předpisuNařízení Evropské unie
Číslo předpisuNařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014
Údaje
AutorEvropský parlament a Evropská rada
Schváleno23. července 2014
Účinnost1. července 2016
EU trust mark for qualified trust services
Jednotný digitální trh EU a umožnění poskytování veřejných služeb i přes hranice států.

eIDAS je zkratka pro nařízení Evropské unie č. 910/2014 o elektronické identifikaci a důvěryhodných službách pro elektronické transakce na vnitřním evropském trhu. Toto nařízení ruší směrnici Evropské unie 1999/93/EC. Aktuální a platná verze eIDAS byla publikována Evropským parlamentem a Evropskou radou dne 23. července 2014. [1][2]

Popis

[editovat | editovat zdroj]

Nařízení dohlíží na elektronickou identifikaci a důvěryhodné služby pro elektronické transakce na vnitřním trhu Evropské unie. Upravuje elektronické podpisy, elektronické transakce, definuje zúčastněné subjekty a procesy, aby zajistila bezpečnost pro uživatele podnikající on-line, například při elektronickém převodu finančních prostředků nebo při komunikaci s veřejnými službami. Nařízení eIDAS umožňuje bezpečně a pohodlně provádět transakce přes hranice bez užití tradičních papírových metod, jako jsou pošta nebo fax.[3]

Nařízení vytvořilo standardy pro elektronické podpisy, kvalifikované digitální certifikáty, elektronické pečeti, časová razítka a další způsoby ověření autentizačních mechanismů. Ty umožňují, aby elektronická transakce měla stejné právní postavení jako transakce prováděná na papíře.

Nařízení vstoupilo v platnost v červenci 2014 jako prostředek k umožnění bezpečných a hladkých elektronických transakcí v rámci Evropské unie. Členské státy EU jsou povinny uznat elektronické podpisy, které splňují standardy eIDAS.

K nařízení existují Prováděcí nařízení Komise (EU) 2015/1501 a 2015/1502, obě ze dne 8. září 2015.

V roce 2026 bude zavedena Evropská peněženka digitální identity (EDIW, European Digital Identity Wallet) formou mobilní aplikace a bude zastřešovat národní elektronickou identitu včetně umožnění kvalifikovaných elektronických podpisů.[4] V Česku byla s předstihem v lednu 2024 zprovozněna aplikace eDoklady, která ji bude implementovat.[5]

Vize

[editovat | editovat zdroj]

Evropská komise připravila nařízení eIDAS s cílem urychlit rozvoj digitalizace komunikace v rámci EU.[6]

Nařízení vede subjekty k používání vyšší úrovně zabezpečení informací a dodržování nároků na technologii. Navíc se zaměřuje na: [7]

  • interoperabilitu – Členské státy jsou povinny vytvořit společný rámec, který rozpozná eID z jiných členských států a zároveň zjistí jejich pravost a bezpečnost. To umožňuje uživatelům snadno podnikat za hranicemi.
  • transparentnost – eIDAS poskytuje veřejně přístupný seznam důvěryhodných služeb, které mohou být použity v rámci centralizovaného podpisu. To umožňuje zúčastněným subjektům zapojit se do dialogu o výběru nejlepších technologií a nástrojů pro zajištění digitálních podpisů.

Regulované aspekty elektronických transakcí

[editovat | editovat zdroj]

Nařízení vytváří právní prostředí pro následující důležité aspekty elektronických transakcí:[1]

  • Zaručený elektronický podpis – elektronický podpis se považuje za zaručený, pokud splňuje požadavky nařízení, tj. poskytuje jedinečné identifikační údaje, které ho spojují s podepisující osobou. Podepisující osoba má výlučné užití údajů použitých pro vytvoření elektronického podpisu a musí být schopna rozpoznat případnou změnu dat provedenou po podpisu.
  • Certifikát pro elektronický podpis – elektronický doklad potvrzuje totožnost uživatele a spojuje data, která potvrzují platnost elektronického podpisu s danou osobou. Zaručené elektronické podpisy mohou být technicky realizovány v návaznosti na normu XAdES, PAdES nebo CAdES pro digitální podpisy, které byly specifikovány organizací ETSI.
  • Uznávaný elektronický podpis – zaručený elektronický podpis, který využívá digitální certifikát a byl zašifrován pomocí zařízení pro tvorbu bezpečnostního podpisu.
  • Kvalifikovaný digitální certifikát pro elektronický podpis – potvrzení o pravosti uznávaného elektronického podpisu, které bylo vydáno kvalifikovaným poskytovatelem důvěryhodných služeb.
  • Důvěryhodná služba – elektronická služba, která vytváří, potvrzuje a ověřuje elektronické podpisy, časová razítka, pečetě a certifikáty. Důvěryhodná služba nadto může ověřovat webové stránky a uchovávat vytvořené elektronické podpisy, certifikáty a pečeti. Službu zajišťuje certifikační autorita.
  • Subjekty posuzování shody – (tzv. CAB) organizace, jejichž úkolem je odborné posuzování jednotlivých poskytovatelů služeb vytvářejících důvěru.[8]

Právní závaznost

[editovat | editovat zdroj]

Nařízení se vyvinulo ze směrnice 1999/93/EC, jejímž cílem bylo propojení členských států EU systémem elektronického podpisu. Směrnice učinila evropské členské státy odpovědné za tvorbu zákonů, které by jim umožnily vytvoření systému elektronického podpisu v rámci EU. Požadavky uvedené v eIDAS jsou všechny členské státy povinny dodržovat od 1. července 2016, kdy nařízení vešlo právně v platnost. [9]

EIDAS umožňuje vícestupňovou právní hodnotu. Zaručený elektronický podpis je již právně závazný, uznávaný elektronický podpis má ještě větší právní relevanci.

Česká republika

[editovat | editovat zdroj]

Nařízení eIDAS v ČR v oblasti služeb vytvářejících důvěru doplňuje zákon č. 297/2016 Sb. o službách vytvářejících důvěru a doprovodný zákon č. 298/2016 Sb. Zákon 250/2017 Sb., o elektronické identifikaci, je tzv. adaptačním předpisem k části nařízení eIDAS.[10][11]

Ministerstvo vnitra pro ověřování certifikátů vůči důvěryhodným seznamům podle eIDAS nechalo vytvořit webovou aplikaci CertIQ. Ministerstvu podřízená Správa základních registrů pak zavedla a provozuje informační systém veřejné správy s názvem Národní bod pro identifikaci a autentizaci.

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku EIDAS na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b Regulation (EU) No 910/2014 of the European Parliament and of the Council of 23 July 2014 on electronic identification and trust services for electronic transactions in the internal market and repealing Directive 1999/93/EC [online]. The European Parliament and the Council of the European Union [cit. 2016-03-18]. Dostupné online. 
  2. ↑ NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) č. 910/2014 ze dne 23. července 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES
  3. ↑ VAN ZIJP, Jacques. Is the EU ready for eIDAS? [online]. Secure Identity Alliance [cit. 2016-03-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 22-11-2016. 
  4. ↑ http://www.earchiv.cz/i_wallet.php3 - Články o evropské peněžence digitální identity
  5. ↑ URBAN, Petr. eDoklady startují v půlce ledna a uznají je jen ministerstva. Běžné úřady přijdou na řadu v červenci. Živě.cz [online]. [cit. 2023-12-29]. Dostupné online. 
  6. ↑ A Digital Agenda For Europe [online]. The European Commission [cit. 2016-03-18]. Dostupné online. 
  7. ↑ BENDER, Jens. eIDAS Regulation: EID - Opportunities and Risks [online]. Fraunhofer-Gesellschaft [cit. 2016-03-18]. Dostupné online. 
  8. ↑ J.Průša, Dva roky s eIDAS: co už je za námi a co nás teprve čeká
  9. ↑ Regulations, Directives and other acts [online]. The European Union [cit. 2016-03-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 12-12-2013. 
  10. ↑ Co změnilo nařízení eIDAS v Česku po roce fungování – pohled MV jako orgánu dohledu [online]. [cit. 2017-04-21]. Dostupné online. 
  11. ↑ Zákon č. 250/2017 Sb., o elektronické identifikaci

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=EIDAS&oldid=24236584“