Přeskočit na obsah

Ferdinand Břetislav Mikovec

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ferdinand Břetislav Mikovec
F. B. Mikovec
F. B. Mikovec
Narození14. prosince 1826 nebo 23. prosince 1826
Sloup v Čechách
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí22. září 1862 (ve věku 35 let)
Praha
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Místo pohřbeníhrob F. B. Mikovce
Povoláníspisovatel, archeolog, literární historik, divadelní kritik, dramatik, historik, dramaturg, kulturní historik a prozaik
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ferdinand Břetislav Mikovec (23. prosince 1826, Sloup v Čechách[1] – 22. září 1862, Praha) byl český vzdělanec, dramatik, básník a organizátor kulturního života.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v početné, národnostně nevyhraněné rodině jako nejstarší ze šesti dětí, jménem Ferdinand Mikowetz. Otec Mikowetz byl hospodářským správcem zdejšího panství a brzy zemřel. Matka Terezie se starala o 4 sirotky, dva nejmladší zemřeli jako děti. Ferdinand se po absolvování obecné školy ve Sloupu roku 1836 dostal na gymnázium v České Lípě a tam byl získán pro české vlastenectví místním katechetou Antonem Krombholzem. Bydlel ve vlastenecky smýšlející rodině advokáta Antona Schmeykala (Česká Lípa, Mírová 82, dnes Moskevská ulice)[2]. Tehdejší českolipské gymnázium sídlilo v budově kláštera augustiniánů a bylo jen nižšího stupně bez maturity, proto Mikovec i se Schmeykalovým synem Francem Schmeykalem odešel dostudovat do Prahy. Prahu si zamiloval. Po maturitě pokračoval v Praze na Karlo-Ferdinandově univerzitě, kde studoval historii a dějiny umění. Začal v roce 1841 psát různé literární příspěvky, česky i německy a veřejně se angažoval. Přijal vlastenecké jméno Břetislav. Stal se členem studentské gardy Svornost a politického klubu Repeal. Během revolučního roku 1848 stanul na barikádách, po potlačení revoluce uprchl za hranice, bojoval po boku Srbů.[3] Pak se z Srbska vrátil a po krátkém čase odjel do Lipska studovat vše dostupné o mistru Janu Husovi.[4]

Jeho dalším významným činem po návratu do Prahy bylo založení literárního časopisu, první české revue Lumír v roce 1851[5]. Časopis poskytoval prostor mladým autorům a sám Mikovec do něj hojně přispíval jako divadelní kritik a teoretik[6]. Zájem o domácí umění šířil i publikováním reprodukcí výtvarných děl, které dával předplatitelům Lumíra jako prémii. Angažoval se také za dostavění Svatovítské katedrály a vydal první monografii o hradě Karlštejně. Dal podnět k založení literárního a výtvarného spolku Arkadie, stal se jeho prvním předsedou a spoluorganizátorem první spolkové výstavy uměleckých památek z veřejných i soukromých sbírek, která se konala roku 1861 v Praze na Žofíně. Největší pozornost Mikovec věnoval divadlu, jehož úroveň se snažil zvýšit psaním kritik a referátů, popularizací Shakespeara, vlastními dramaty i úsilím o založení samostatného českého divadla.

Trpěl vrozenou srdeční chorobou, která omezovala jeho tvůrčí plány, zejména cestování po památkách. S postupující nemocí mu ubývalo sil, proto se v listopadu roku 1861 k němu do domu čp. 1836/II v dnešní Lublaňské ulici na Novém Městě pražském přistěhovala matka s mladšími dětmi[7], ale pomoci mu již nemohla.

Pamětní deska F. B. Mikovce na jeho rodném domě ve Sloupu.

Své nejvýznamnější dílo o architektonických památkách země České již Mikovec pro nemoc nemohl dokončit, druhý díl vydal teprve roku 1862 jeho spolupracovník Karel Václav Zap.

Rodný dům ve Sloupu s pamětní deskou

Zemřel ve věku 35 let na následky vrozené srdeční choroby v září 1862 v Praze. Byl pohřben na malostranském hřbitově v Košířích. Když byl hřbitov rušen, jeho ostatky i náhrobek byly roku 1911 na přání příbuzných převezeny do rodného Sloupu v Čechách. Ve Sloupu je také na jeho rodném domě od roku 1936 pamětní deska.[3][8]

Dílo

[editovat | editovat zdroj]
  • MIKOVEC, Ferdinand Břetislav. Tycho Brahe : životopisný nástin od Ferdinanda B. Mikowce. Praha: Pospíšil, 1847. Dostupné online. 
  • Mikovec, Ferdinand Břetislav: Záhuba rodu Přemyslovského. Tragédie ve čtyřech jednáních. Praha F. Pospíšil 1851.
  • MIKOVEC, Ferdinand Břetislav: Die königliche Burg Karlstein in Böhmen, eine monografische Skizze. Wien Eduard Hölzel 1858.
  • MIKOVEC, Ferdinand Břetislav: Malerisch-historische Skizzen aus Böhmen ; als begleitender Text zu dem "Album von Böhmen" herausgegeben von Eduard Hölzel. Wien 1860
  • MIKOVEC, Ferdinand Břetislav. Starožitnosti a Památky země České. Ilustrace Josef Vojtěch Hellich, Vilém Kandler. Praha: Kober a Markgraf, [1860]. Dostupné online. 

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu
  2. ↑ Michael Polák. Významný rodák, či německý nacionalista? F. Schmeykal má výročí. Českolipský deník [online]. 2014-04-05 [cit. 2014-04-06]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b VOJTÍŠKOVÁ, Marie. Jiskry a plaménky. Česká Lípa: MNV Česká Lípa, 1981. Kapitola Rejstřík osob, s. 38. 
  4. ↑ SMEJKAL, Ladislav. Máchův kraj - Českolipsko. Praha 6: REGIA, 2008. ISBN 978-80-86367-65-1. Kapitola Kolébka a hrob Ferdinanda Břetislava Mikovce, s. 171. 
  5. ↑ Českolipsko a Máchův kraj. Děčín: Česká turistika s.r.o, 2005. ISBN 80-903410-9-8. Kapitola Krajina, lidé, zvyky, s. 10. 
  6. ↑ Divadelní encyklopedie
  7. ↑ Národní archiv Praha, konskripční seznamy pražského policejního komisařství z let 1850-1914, dostupné online, heslo terezie mikowetz, Ferdinand Mikowetz
  8. ↑ Smejkal, s. 172

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • HANUŠ, Josef: Národní muzeum a naše národní obrození. Díl I., Praha 1921
  • Ottův slovník naučný, heslo Mikovec. Sv. 17, str. 296.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Ferdinand_Břetislav_Mikovec&oldid=24323800“