František Kobliha
| František Kobliha | |
|---|---|
František Kobliha | |
| Narození | 17. listopadu 1877 Praha-Bubny |
| Úmrtí | 12. prosince 1962 (ve věku 85 let) Praha |
| Alma mater | Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze (1901–1905) |
| Povolání | malíř, ilustrátor, grafik, typograf, kurátor, kritik umění, publicista a dřevorytec |
| Podpis | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
František Kobliha (17. listopadu 1877 Praha-Bubny[1] — 12. prosince 1962 Praha[2]) byl český malíř, grafik a uměnovědec, představitel druhé generace českého symbolismu.
Život
[editovat | editovat zdroj]Vystudoval UMPRUM a AVU 1901–1905 u Františka Ženíška, ale jako grafik je označován za autodidakta. Od roku 1901 se jeho práce objevovaly v časopise Zlatá Praha, do povědomí vstoupil brněnskou výstavou (1910) se skupinou Sursum stal se jeho prvním předsedou. Od roku 1923 byl i členem skupiny Sdružení českých umělců grafiků Hollar, které od roku 1934 i předsedal.[3] Vytvářel knižní a užitou grafiku.
Okouzlení nocí, inspirace dílem Karla Hlaváčka, Odilona Redona, anglických prerafaelitů jej podnítilo k práci s nejjemnějším dřevorytem. Měl nejraději poetické a literární náměty a svým dílem pozdního symbolismu došel až na práh artificialismu a surrealismu. Sám o svém přístupu ke grafice napsal: „Celá moje práce jest tendenční s úmyslem popisovat. Je v ní mnoho literatury, životních zážitků, intimit, traktátů, hněvu i lásky. Bůh suď, co je to za slepenec; stavět by z něho nešlo!”
A oproti svým kolegům ze skupiny SURSUM se vymezil takto: „Nechtěl jsem evokovati pohádkovitost, selanku, rajské féérie a romantický optimismus slunečné chvíle dávnověku. Zůstal jsem u života syrového, útočného, nebezpečného, ale plného a odměňujícího.”[4]
Kritický zájem o umění (eseje, referáty, kritiky) uplatnil po roce 1911 ve spolupráci s Moderní revue.
Rodinný život
[editovat | editovat zdroj]Dne 31. srpna 1904 se František Kobliha oženil se svou sestřenicí Rosalií Plzákovou, která byla starší o devět let.[5] Klidné a harmonické manželství trvalo přes 40 let, do smrti manželky Rosalie.[6] Dcera Jana se narodila roku 1904.[7]
Dílo
[editovat | editovat zdroj]- grafické listy Fantazie měsíčných nocí
- 1909 – cyklus Tristan
- 1910 – cyklus ilustrací ke knihám Karla Hlaváčka Mstivá kantiléna a Pozdě k ránu
- 1911 – cyklus Žena
- 1911 – volný cyklus deseti dřevorytů k Máji Karla Hynka Máchy
- Panna a jednorožec
- Loď v bouři
- 1916 – cyklus dřevorytů Balady
- 1917 – cyklus Pohádky a legendy
- Havran
- Strom poznání – mezzotinta
- 1925 – Pokušení svatého Antonína – propojení eroticky dráždivé ženské figury s motivy rostlin.
- Apokalypsa
- Endymion – ilustrace ke sbírce básní Jiřího Karáska ze Lvovic
- Cortigiana – ilustroval novely od Miloše Martena.
Vytvořil i mnoho exlibris, celkem ve šesti souborech (litografických, dřevorytových a leptaných).
Odborné články (výběr)
[editovat | editovat zdroj]- Kubismus, Moderní revue 27, 1921, s. 373-374
- Jan Preisler, Moderní revue 28, 1922, s. 49-52
- Antonín Hudeček, Moderní revue 28, 1922, s. 123-125
- O grafice a graficích, Moderní revue 28, 1922, s. 229-236
- Max Švabinský, Moderní revue 30, 1924, s. 63-67
- Max Pirner, Moderní revue 31, 1924-25, s. 3-6
- Vojtěch Hynais, Moderní revue 31, 1924-25, s. 116
- Odilon Redon, Hollar 4, 1927-28, s. 80-90
- Henri de Toulouse-Lautrec, Hollar 4, 1927-28, s. 123-135
- Grafické dílo Jamese Ensora, Hollar 5, 1928, s. 27-35
- Jaromír Stretti-Zamponi, Hollar 5, 1928, s. 59-68
- Giambattista Piranesi, Hollar 9, 1933, s. 123-133
- Giambattista Tiepolo, Hollar 11, 1935, s. 73-85
- Karel Hlaváček, Hollar 15, 1939, s. 25-29
- Konůpkův svět myšlenek a snů, Hollar 19, 1943, č. 3, příloha
Publikace
[editovat | editovat zdroj]- Sedm statí o výtvarném umění, Praha 1929
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnosti při kostele sv. Gotharda v pražské Bubenči
- ↑ Literární noviny, 51-52/1962, Příloha 4, Zemřel František Kobliha
- ↑ HUDEC, Jan. Šedesátka knižního grafika. Národní Listy. 1937-11-17, roč. 77, čís. 315.
- ↑ Grafika symbolů, katalog k výstavě. Autorka Martina Vítková. Vydala Galerie moderního umění v Hradci Králové, 2007. ISBN 978-80-85025-71-2
- ↑ Matrika oddaných, sv. Ludmila, 1904–1906, snímek 55
- ↑ HEKRDLOVÁ, Alice. Raná tvorba Františka Koblihy. Praha, 2010. Bakalářská práce. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Petr Wittlich. s. 10. Dostupné online.
- ↑ Pobytové přihlášky pražského policejního ředitelství (konskripce) 1850–1914, František Kobliha (1877)
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Lubomír Slavíček (ed.), Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800–2008), Sv. 1, s. 642, Academia Praha 2016, ISBN 978-80-200-2094-9
- Otto M. Urban, V barvách chorobných. Idea dekadence a umění v českých zemích 1880–1914, Arbor vitae, Obecní dům Praha 2006, ISBN 80-86339-35-1
- Mahulena Nešlehová, Soupis teoretických a výtvarně kritických statí Františka Koblihy, strojopis, Bibliografie UDU AV ČR
- JIRÁT, Vojtěch: Květiny a balady Františka Koblihy: Od 11. listopadu do 30. listopadu 1943. XIX. výstava Pošovy Galerie Praha.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]Obrázky, zvuky či videa k tématu František Kobliha na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je František Kobliha
- Pobytové přihlášky pražského policejního ředitelství (konskripce) 1850–1914, František Kobliha (1877)
- Ukázky obrazů a stručný životopis
- Alice Hekrdlová - Raná tvorba Františka Koblihy
- František Kobliha v informačním systému abART