Franz Dahlen von Orlaburg

Franz baron Dahlen von Orlaburg
Polní podmaršál Franz Dahlen von Orlaburg (1840, litografie, Josef Kriehuber)
Prezident Nejvyššího vojenského soudního dvora
Ve funkci: 1851 – 1852
Předchůdce	Prokop Hartmann z Klarštejna
Nástupce	František Khevenhüller-Metsch
Vojenská služba
Služba	Rakouské císařství Rakouské císařství
Hodnost	polní zbrojmistr (1850), polní podmaršál (1840), generálmajor (1832)
Narození	6. prosince 1779 Orlat
Úmrtí	18. února 1859 (ve věku 79 let) Štýrský Hradec
Titul	svobodný pán (1850)
Děti	Hermann Dahlen von Orlaburg
Profese	voják
Ocenění	Řád železné koruny 1. třídy (1849)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Franz svobodný pán Dahlen von Orlaburg (6. prosince 1779 Orlat, Sedmihradsko – 18. února 1859 Štýrský Hradec) byl rakouský generál. V rakouské armádě sloužil od roku 1797, během napoleonských válek se několikrát vyznamenal statečností, poté působil jako štábní důstojník převážně v Itálii. Ve vojsku dosáhl hodnosti polního zbrojmistra a získal titul barona (1850). V závěru kariéry zastával funkci prezidenta Nejvyššího vojenského soudního dvora.

Životopis

Erb rodu Dahlenů z Orlaburgu

Pocházel ze šlechtické rodiny původem z Kuronska, později usazené v Sedmihradsku. Do armády vstoupil jako kadet v roce 1797 ke 40. pěšímu pluku a během válek s revoluční Francií se několikrát vyznamenal statečností. Již ve dvaceti letech byl poručíkem a poté zastával funkci pobočníka u vrchního velitele v Sedmihradsku generála Mitrovského. Postupoval v hodnostech (nadporučík 1805, rytmistr 1809) a v tažení roku 1809 bojoval v bitvách u Aspern a Wagramu. V rámci rakouského vojenského kontingentu se v roce 1812 zúčastnil Napoleonova tažení do Ruska, poté pod maršálem Schwarzenbergem bojoval v bitvě u Lipska (1813). Po napoleonských válkách působil jako generální pobočník v Benátsku generála Bubny a v roce 1821 byl povýšen na podplukovníka. Jako plukovník byl v letech 1825–1830 velitelem 43. pěšího pluku v Košicích.

V roce 1830 byl přeložen do Zadaru, kde krátce převzal vrchní velení a v roce 1832 získal hodnost generálmajora. V dalších letech byl brigádním velitelem ve Veroně a Brescii, svými aktivitami v době epidemie cholery si získal uznání od maršála Radeckého. V roce 1840 byl povýšen na polního podmaršála a stal se divizním velitelem ve Lvově. Jako velitel divize byl v roce 1846 přeložen do Karlovace a později do Záhřebu.V době maďarské revoluce (1848–1849) byl velitelem záložních vojsk v Chorvatsku. V roce 1850 dosáhl hodnosti polního zbrojmistra a o rok později byl penzionován, nakonec ale ještě krátce v letech 1851–1852 zastával post prezidenta Nejvyššího vojenského soudního dvora ve Vídni.

V roce 1840 byl povýšen do šlechtického stavu s titulem rytíř a v roce 1849 obdržel titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence. V roce 1850 získal titul svobodného pána. Od roku 1844 byl také čestným majitelem pěšího pluku č. 59 dislokovaného v Salzburgu. Za účast v bitvě u Lipska byl dekorován ruským Řádem sv. Anny, později během působení v Itálii získal Řád sv. Mořice a Lazara a Konstantiniánský řád sv. Jiří. V Rakousku získal v roce 1849 Řád železné koruny I. třídy.

Během své služby v Košicích se v roce 1827 oženil s Marií Rambauskovou (†1834). Jejich jediný syn Hermann Dahlen von Orlaburg (1828–1887) byl rakousko-uherským generálem a v letech 1881–1882 guvernérem v Bosně a Hercegovině.

Odkazy

Externí odkazy

• Profesní biografie Franze Dahlena von Orlaburg na webu Rakouského státního archivu dostupné online

Autoritní data	NKC: mzk2005295148 ISNI: 0000 0000 5778 8637 VIAF: 84633093