Přeskočit na obsah

Kaman SH-2 Seasprite

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
SH-2 Seasprite
SH-2F Seasprite amerického námořnictva
SH-2F Seasprite amerického námořnictva
Určenívíceúčelový námořní vrtulník
PůvodSpojené státy americké
VýrobceKaman Aircraft
První let2. července 1959 (HU2K-1)[1]
Zařazenoprosinec 1962
Vyřazeno1993 (US Navy)
Uživatel(US Navy) (dříve)
Royal New Zealand Air Force (dříve)
Výroba1959-1969
Cena za kusSH-2F: 16 mil. $
VariantyKaman SH-2G Super Seasprite
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kaman SH-2 Seasprite a SH-2G Super Seasprite jsou robustní, univerzální vrtulníky klasické koncepce s jedním nosným a jedním vyrovnávacím rotorem. Tento typ byl nejprve plánován pro záchranné akce ve válce ve Vietnamu, jeho dolet se však brzy prokázal jako příliš malý. Díky novým pohonným jednotkám a systémům se však SH-2 mezitím stal dobrým protiponorkovým strojem.

Historie

[editovat | editovat zdroj]
Vrtulník SH-2G Super Seasprite, který poprvé vzlétl na konci roku 1989

Vrtulníky Seasprite a Super Seasprite nebyly jako jediné vrtulníky firmy Kaman Aircraft v Connecticutu vybaveny typickými bočně posunutými dvojitými rotory s prolínajícími se rotorovými listy (tzv. koncepce „synchropter“), nýbrž konvenčním rotorovým systémem. Po svém prvním letu v roce 1959 byl vrtulník Seasprite v šedesátých letech používán na lodích US Navy jako univerzální a záchranný vrtulník. S jedním z prvních typů letěl držitel Medal of Honor kapitán Clyde Lassen dne 19. června 1968 pod těžkou palbou do teritoria severního Vietnamu, aby zachránil sestřeleného člena posádky letadla McDonnell F-4 Phantom II.

V sedmdesátých a v osmdesátých letech se z jednomotorového vrtulníku s třílistým rotorem stal dvoumotorový model se čtyřlistým rotorem, který je používán jako vynikající stíhací vrtulník proti ponorkám. Dnešní SH-2G Super Seasprite sice možná nedosahuje výkonu novějšího Sikorsky SH-60B Sea Hawk, představuje ale vážné nebezpečí pro každou ponorku.

Specifikace

[editovat | editovat zdroj]
Třípohledový nákres SH-2F

Technické údaje

[editovat | editovat zdroj]

Výkony

[editovat | editovat zdroj]
  • Maximální rychlost: 265 km/h
  • Cestovní rychlost: 230 km/h
  • Dolet: 679 km
  • Dostup: 5670 m

Výzbroj

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ ZDOBINSKÝ, Michal. Atlas vojenské techniky: Vrtulníky. Praha: Magnet-Press, 1994. ISBN 80-85847-13-2. Kapitola H-2 Seasprite/Super Seasprite, s. 208–210. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Vojenská označení amerických vrtulníků od r. 1941
Hlavní posloupnost
(1941–1962)
Prefix R (1941–1948)
XR-1 • XR-2 • XR-3 • R-4 • R-5 • R-6 • XR-7 • XR-8 • XR-9 • XR-10 • XR-11 • R-12 • R-13 • XR-14 • XR-15 • R-16
Prefix H (1948–1962)
H-5 • H-6 • XH-9 • XH-10 • XH-11 • H-12 • H-13/J • XH-15 • H-16 • XH-17 • YH-18 • H-19 • XH-20 • H-21 • YH-22 • H-23 • YH-24 • H-25 • XH-26 • XH-27 • XH-28 • XH-29 • YH-30 • YH-31 • YH-32 • XH-33 • H-34 • XH-35 • H-36 • H-37 • H-38 • XH-39 • YH-40 • YH-41 • XH-42 • H-43 • H-44 • H-45
Hlavní společná
posloupnost (od 1962)
Přeznačení v r. 1962
OH-13/UH-13J • UH-19 • CH-21 • OH-23 • UH-25 • CH-34 • CH-37 • HH-43
Nové modely
CH-46/HH-46/UH-46 • CH-47 • UH-48 • XH-49 • QH-50 • XH-51 • HH-52 • CH-53/HH-53/MH-53/CH-53E/CH-53K • CH-54 • TH-55 • AH-56 • TH-57 • OH-58 • XH-59 • UH-60/SH-60/HH-60/HH-60J • YUH-61 • XCH-62 • YAH-63 • AH-64 • HH-65 • RAH-66 • TH-67 • MH-68 • H-69 • ARH-70 • VH-71 • UH-72 • TH-73 • H-74 až H-89 • MH-90 • H-91 • VH-92 • H-93 až H-138 • MH-139
Přeznačení v r. 1962
a opětovné užití čísel
UH-1/N/Y • AH-1/J/T/W/Z • SH-2/G • SH-3/CH-3/HH-3 • YOH-4 • YOH-5 • OH-6/MH-6/AH-6
Posloupnost užívaná v USAAC/USAAF/USAF od r. 1941 dosud, v US Army 1948–1956 a od r. 1962 dosud a v US Navy od r. 1962 dosud.
Vojenská letadla US Navy a USMC po roce 1945
Stíhací letouny
FH • F2H • F3H • F-4 • FR • FJ (FJ-1 • FJ-2/-3 • FJ-4) • F4D • F6U • F7U • F-8 • F8F • F9F • F-9 • F-10 • F-11 • F-14 • F/A-18 • F/A-18E/F • F-35
Bitevní letouny
AM • AU-1 • A-1 • A-2 • A-3 • A-4 • A-5 • A-6 • A-7
Hlídkové letouny
S-2 • S-3 • P-2 • P-3 • P-5 • P-8
Průzkumné letouny
a letouny pro radioelektronický boj
P4M • P4Y • AF • E-1 • E-2 • EP-3 • E-6 • EA-6 • EA-18 • OE/O-1 • OV-10
Bitevní letouny se svislým startem a přistáním
Transportní letouny
JRM • JR2F • RM • R3Y • R4Q • R4Y • R5D • R6D • R7V-1/-2 • UC • UO • C-1 • C-2 • C-4 • C-12 • C-20 • C-21 • C-26 • C-28 • C-37A/B • C-130/J • C-880 • V-22
Cvičné letouny
T-2 • T-6 • T-28 • T-34 • T-38 • T-39 • T-44 • T-45 • EC-24
Vrtulníky
HNS • HTL/HUL • HOK/HTK/HUK • HOS/HO2S • HO3S • HO4S • HO5S • HUS/HSS-1 • AH-1G • AH-1J/T/W • AH-1Z • UH-1 • UH-1N • UH-1Y • SH-2 • SH-2G • SH-3 • CH-37 • CH-46 • CH-53 • CH-53E • CH-53K • TH-57/67 • SH-60/MH-60/VH-60 • TH-73
Bezpilotní letadla
DSN • KDA • RQ-2 • MQ-4C • RQ-7 • MQ-8/C • RQ-11 • RQ-12 • RQ-14 • RQ-15 • RQ-20 • RQ-21 • CQ-24 • RQ-27
Prototypy
A2D • XFY • F2Y • XF2R • F5D • XF-8U • XF10F • F11F-1F • YF-17 • F-111B • L-39 • XP5Y • P6M • R6V • X-32 • X-35 • XHJH • XMQ-17 • YMQ-18 • MQ-25
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Kaman_SH-2_Seasprite&oldid=23774170“