Hadí kořen

Hadí kořen
	Hadí kořen objímavý (Bistorta amplexicaulis)
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae);
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta);
Oddělení	krytosemenné (Magnoliophyta);
Třída	vyšší dvouděložné (Rosopsida);
Řád	hvozdíkotvaré (Caryophyllales);
Čeleď	rdesnovité (Polygonaceae);
Rod	hadí kořen (Bistorta); (L.) Adans., 1763
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hadí kořen^[1]^[2] (Bistorta) je rod rostlin z čeledě rdesnovitých (Polygonaceae). Rod Bistorta byl slučován s rodem Persicaria či Polygonum a alternativním českým názvem je rdesno. Rod zahrnuje asi 50 druhů a je rozšířen zejména v mírném pásu severní polokoule. V České republice roste jediný druh, hadí kořen větší. Hadí kořeny jsou vytrvalé byliny s jednoduchými střídavými listy a hustými klasovitými květenstvími. Některé druhy jsou pěstovány jako okrasné rostliny nebo skalničky.

Popis

Hadí kořeny jsou vytrvalé byliny se silnými oddenky. Lodyha je jednoduchá, vzpřímená, nevětvená, zakončená jediným květenstvím. Dolní listy jsou řapíkaté, horní lodyžní listy jsou až přisedlé. Palisty jsou srostlé v botku objímající stonek. Botka je bylinná, těsně přiléhající ke stonku, u některých druhů se časem rozpadá až zcela odpadává. Čepel listů může být čárkovitá, kopinatá, vejčitá nebo eliptická. Většinou je celokrajná, někdy na okraji zvlněná. Květy jsou drobné, nejčastěji bílé, růžové, zelenavé nebo purpurové, uspořádané v hustých koncových klasech (přesněji lichoklasech). U některých druhů (např. hadí kořen živorodý) jsou některé květy v květenství nahrazeny drobnými pacibulkami. Květy jsou oboupohlavné, pětičetné. Okvětí je nerozlišené, složené z 5 na bázi krátce srostlých lístků. Tyčinek je 8 nebo zřídka méně a jsou volné nebo na bázi srostlé. Prašníky mohou být žluté, růžové, červené, purpurové nebo téměř černé. Semeník nese 3 volné nebo na bázi srostlé čnělky zakončené drobnými kulovitými bliznami. Plodem je trojhranná nekřídlatá nažka, většinou obklopená volně přiléhajícím vytrvalým okvětím.^[1]^[3]

Detail listu a botky hadího kořene většího
Nízký druh Bistorta tenuicaulis z Japonska
Pohledný druh Bistorta bistortoides ze západu USA
Hadí kořen živorodý, květenství s pacibulkami

Rozšíření

Rod hadí kořen se skládá asi z 50 druhů rozšířených převážně v mírném a boreálním podnebném pásu na severní polokouli. Na severu Severní Ameriky zasahuje Bistorta plumosa až do arktických oblastí. Druh hadí kořen živorodý (Bistorta vivipara) je rozšířen v Evropě, Asii i Severní Americe. V Alpách vystupuje až do alpínského stupně.^[3]^[1]^[4]

V květeně České republiky je tento rod zastoupen jediným druhem, kterým je hadí kořen větší (Bistorta major). Z dalších druhů vzácně zplaňuje pěstovaný himálajský druh hadí kořen objímavý (Bistorta amplexicaulis). Jako skalnička je občas pěstován hadí kořen příbuzný (Bistorta affinis), pocházející rovněž z Himálaje.^[1]

Původ jména

Odborný rodový název Bistorta je odvozen od latinských slov bis (dvakrát) a torqueo (točím). Odkazuje podobně jako český název hadí kořen na tvar oddenků hadího kořene většího. Oddenky jsou u tohoto druhu ve většině případů dvakrát hadovitě stočené do tvaru písmene S.^[5]

Taxonomie

V rámci čeledě Polygonaceae je rod Bistorta řazen do podčeledě Polygonoideae.

Rod Bistorta byl v minulosti vřazován společně s několika dalšími rody do široce pojatého rodu rdesno (Polygonum). Odtud pochází široce rozšířené české jméno rdesno i pro rod Bistorta. Pojetí rodů není dosud sjednocené, např. ve Flóře Severní Ameriky je rod Bistorta uznáván, ve Flóře Číny je vřazen do rodu Polygonum. Ve středoevropské taxonomii je v tomto případě upřednostňováno užší pojetí rodu a rody Persicaria, Bistorta a Polygonum jsou vesměs uznávány jako samostatné, na rozdíl např. od plantlistu vydávaného botanickou zahradou v Kew, kde je rod Bistorta vřazen do rodu Persicaria.^[1]^[6]^[7]^[3]

Zástupci

hadí kořen příbuzný (Bistorta affinis) - syn. rdesno příbuzné (někdy uváděn i jako rdesno himálajské či rdesno strakaté)
hadí kořen objímavý (Bistorta amplexicaulis) - syn. rdesno objímavé
hadí kořen větší (Bistorta major) - syn. rdesno hadí kořen
hadí kořen živorodý (Bistorta vivipara) - syn. rdesno živorodé

Význam

Oddenek i nať hadího kořene většího jsou využívány v lékařství i léčitelství. Mezi hlavní účinné látky náležejí třísloviny. Rostlina působí svíravě. Sušený oddenek se užívá v lidovém lékařství hlavně k zastavení krvácení a léčbě ekzémů. Mladých rostlin lze používat na salát.^[8]^[9] Tento druh je používán i v čínské medicíně.^[10]

Některé druhy se pěstují jako okrasné rostliny. Jako trvalka je v České republice pěstován hadí kořen objímavý a jako skalnička hadí kořen příbuzný. V zahradnictví se tyto druhy používají též jako půdopokryvné rostliny.^[1]^[11]

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f SLAVÍK, Bohumil (editor). Květena České republiky 2. Praha: Academia, 1990. ISBN 80-200-1089-0.
↑ SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha: Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3.
↑ ^a ^b ^c Flora of North America: Bistorta [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2011-11-03]. Dostupné online. (anglicky)
↑ LAUBER, Konrad; WAGNER, Gerhart. Flora Helvetica. Stuttgart: Haupt, 1998. ISBN 3-258-05735-4. (německy)
↑ ŠMÍD, Miloslav. Průvodce odbornými názvy rostlin. Praha: Brázda, 2002. ISBN 80-209-0302-X.
↑ KUBÁT, K. et al. Klíč ke květeně České republiky. Praha: Academia, 2002. ISBN 80-200-0836-5.
↑ The Plant List [online]. Dostupné online. (anglicky)
↑ JANČA, Jiří; ZENTRICH, Josef A. Herbář léčivých rostlin 4. díl. Praha: Eminent, 1996. ISBN 978-80-7281-378-0.
↑ KORBELÁŘ, Jaroslav; ENDRIS, Zdeněk. Naše rostliny v lékařství. Praha: Avicenum, 1970.
↑ COL. Medicinal Plants in China. Manila: WHO, 1997. ISBN 92-9061-102-2. (anglicky)
↑ ANDERBERG, Arne. Den virtuella floran: Bistorta [online]. Naturhistoriska riksmuseet, Stockholm, SE, rev. 13.04.2000 [cit. 2011-11-03]. Dostupné online. (švédsky)

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu rdesno na Wikimedia Commons

[kv2-1] ↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f SLAVÍK, Bohumil (editor). Květena České republiky 2. Praha: Academia, 1990. ISBN 80-200-1089-0.

[botsl-2] SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha: Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3.

[flna-3] Flora of North America: Bistorta [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2011-11-03]. Dostupné online. (anglicky)

[helv-4] LAUBER, Konrad; WAGNER, Gerhart. Flora Helvetica. Stuttgart: Haupt, 1998. ISBN 3-258-05735-4. (německy)

[nazvy-5] ŠMÍD, Miloslav. Průvodce odbornými názvy rostlin. Praha: Brázda, 2002. ISBN 80-209-0302-X.

[kub-6] KUBÁT, K. et al. Klíč ke květeně České republiky. Praha: Academia, 2002. ISBN 80-200-0836-5.

[pll-7] The Plant List [online]. Dostupné online. (anglicky)

[janca4-8] JANČA, Jiří; ZENTRICH, Josef A. Herbář léčivých rostlin 4. díl. Praha: Eminent, 1996. ISBN 978-80-7281-378-0.

[narole-9] KORBELÁŘ, Jaroslav; ENDRIS, Zdeněk. Naše rostliny v lékařství. Praha: Avicenum, 1970.

[chinmed-10] COL. Medicinal Plants in China. Manila: WHO, 1997. ISBN 92-9061-102-2. (anglicky)

[linnaeus-11] ANDERBERG, Arne. Den virtuella floran: Bistorta [online]. Naturhistoriska riksmuseet, Stockholm, SE, rev. 13.04.2000 [cit. 2011-11-03]. Dostupné online. (švédsky)

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]

[10]

[11]