Hans-Dietrich Genscher
Hans-Dietrich Genscher | |
---|---|
6. Spolkový ministr zahraničních věcí Německa | |
Ve funkci: 17. květen 1974 – 17. září 1982 | |
Předchůdce | Walter Scheel |
Nástupce | Helmut Schmidt |
Ve funkci: 1. říjen 1982 – 17. května 1992 | |
Předchůdce | Helmut Schmidt |
Nástupce | Klaus Kinkel |
Spolkový ministr vnitra Německa | |
Ve funkci: 22. říjen 1969 – 16. května 1974 | |
Předchůdce | Ernst Benda |
Nástupce | Werner Maihofer |
Stranická příslušnost | |
Členství | FDP, LDPD (1946-52), NSDAP (1945) |
Narození | 21. března 1927 Reideburg, Německá říše |
Úmrtí | 31. března 2016 (ve věku 89 let) |
Příčina úmrtí | srdeční zástava |
Místo pohřbení | Rheinhöhenský hřbitov |
Choť | Barbara Schmidtová Genscherová |
Sídlo | Wachtberg |
Alma mater | Univerzita Martina Luthera v Halle (od 1946) Lipská univerzita (do 1949) Hamburská univerzita Hans-Dietrich-Genscher-Gymnasium |
Profese | politik, advokát, přísedící, vysokoškolský učitel, spisovatel literatury faktu, voják, ministr vnitra a ministr zahraničí |
Náboženství | protestantismus |
Ocenění | velkokříž Řádu za zásluhy Spolkové republiky Německo (1973) záslužný velkokříž s hvězdou a šerpou Záslužného řádu Spolkové republiky Německo (1975) Řád proti šílené vážnosti (1979) velkokříž Záslužného řádu Spolkové republiky Německo (1979) Karl-Valentin-Orden (1982) … více na Wikidatech |
Podpis | |
Webová stránka | www |
Commons | Hans-Dietrich Genscher |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Hans-Dietrich Genscher (21. března 1927 Reideburg – 31. března 2016[1]) byl německý politik za stranu FDP.[2] V letech 1974–1992 (s dvoutýdenní pauzou v roce 1982) byl ministrem zahraničí a vicekancléřem Německa, v těchto funkcích byl historicky nejdéle. Byl ministrem vnitra v době aféry Güntera Guillauma. V roce 1991 byl předsedou OBSE, jeho nástupcem v této funkci byl Jiří Dienstbier.
Biografie
[editovat | editovat zdroj]Po krátkém americkém zajetí[3] (do Wehrmachtu nastoupil jako dobrovolník v lednu 1945) složil roku 1946 maturitní zkoušku, posléze onemocněl tuberkulózou.[4][5] Na univerzitě v Halle studoval právo.[6]
V letech 1958–1966 byl ženatý s Luise Schweitzer, s níž má dceru.[7] Zemřel v březnu roku 2016 na selhání srdce.[8]
Od svých sedmnácti let člen NSDAP, po válce člen východoněmecké LDP. V Lipsku, kde studoval, zakládal FDJ. Do západoněmecké FDP vstoupil záhy poté co v srpnu 1952 emigroval přes západní Berlín z východní zóny.
Význam
[editovat | editovat zdroj]30. září 1989 Hans-Dietrich Genscher z balkonu pražského velvyslanectví NSR v Lobkovickém paláci oznámil uprchlíkům – desetitisícům občanů tehdejší Německé demokratické republiky, kteří se rozhodli na západoněmecké ambasádě žádat o azyl a povolení odcestovat do NSR, že jim bude umožněno vycestovat na svobodu.
Vyznamenání
[editovat | editovat zdroj]Německá vyznamenání
[editovat | editovat zdroj]- velký záslužný kříž Záslužného řádu Spolkové republiky Německo – 1973[9]
- velký záslužný kříž s hvězdou Záslužného řádu Spolkové republiky Německo – 1975
- Řád za zásluhy Severního Porýní-Vestfálska – Severní Porýní-Vestfálsko, 2007
- Řád za zásluhy Saska-Anhaltska – Sasko-Anhaltsko, 11. září 2010[10]
Zahraniční vyznamenání
[editovat | editovat zdroj]- rytíř velkokříže Řádu Isabely Katolické – Španělsko, 1977
- velkokříž Řádu Kristova – Portugalsko, 19. května 1978[11]
- velká čestná dekorace ve zlatě na stuze Čestného odznaku Za zásluhy o Rakouskou republiku – Rakousko, 1979[12]
- rytíř velkokříže Řádu zásluh o Italskou republiku – Itálie, 18. září 1979[13]
- velkokříž Řádu svatého Jakuba od meče – Portugalsko, 23. prosince 1980[11]
- rytíř velkokříže Řádu Karla III. – Španělsko, 28. září 1981[14]
- velkokříž Řádu prince Jindřicha – Portugalsko, 12. prosince 1984[11]
- velkokříž Řádu čestné legie – Francie, 1986
- velkokříž Řádu za zásluhy – Portugalsko, 31. října 1987[11]
- velkokříž Záslužného řádu Maďarské republiky – Maďarsko, 1992
- velkokříž Řádu za zásluhy Polské republiky – Polsko, 1992
- Řád knížete Trpimira – Chorvatsko, 15. ledna 1996 – udělil prezident Franjo Tuđman za zvláštní zásluhy při rozvoji přátelských vztahů mezi Chorvatskem a Německem, za to že jako ministr zahraničních věcí významně přispěl k mezinárodnímu uznání Chorvatska díky své angažovanosti a politické činnosti, čímž pomohl dosáhnout jeho nezávislosti[15]
- Řád kříže země Panny Marie I. třídy – Estonsko, 18. února 1997[16]
- velkokříž Řádu litevského velkoknížete Gediminase – Litva, 2. září 1998[17]
- velkodůstojník Řádu tří hvězd – Lotyšsko, 17. října 1997 – udělil prezident Guntis Ulmanis[18]
- Řád knížete Jaroslava Moudrého II. třídy – Ukrajina, 2001
- Řád bílého dvojkříže II. třídy – Slovensko, 8. ledna 2013 – udělil prezident Ivan Gašparovič[19]
Ostatní ocenění
[editovat | editovat zdroj]- Cena kněžny asturské – 1990
- čestný občan Halle – 1991
- čestný občan Berlína – 1993[20]
Fotogalerie
[editovat | editovat zdroj]-
Hans-Dietrich Genscher (1)
-
Hans-Dietrich Genscher (2)
-
Tabulka s památnou větou spolkového ministra zahraničí Hanse-Dietricha Genschera z roku 1989
-
Barbara Genscher, manželka Hanse-Dietricha Genschera
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ ČTK, iDNES.cz. Zemřel Hans-Dietrich Genscher. Muž, který pomáhal zbořit Berlínskou zeď [online]. iDNES.cz, 2016-04-01 [cit. 2016-04-02]. Dostupné online.
- ↑ KAMMERTÖNS, Hanns-Bruno; LEBERT, Stephan. Hans-Dietrich Genscher: "Es war schwierig, ein normales Leben zu führen". Die Zeit. Dostupné online [cit. 2016-04-02]. ISSN 0044-2070.
- ↑ BLASIUS, Rainer. Hans-Dietrich Genscher ist tot: Außenminister der Einheit. Frankfurter Allgemeine Zeitung. 2016-04-01. Dostupné online [cit. 2016-04-02]. ISSN 0174-4909. (Deutsch)
- ↑ Hans-Dietrich Genscher [online]. www.munzinger.de [cit. 2016-04-02]. Dostupné online.
- ↑ KOELBL, Herlinde. Das war meine Rettung: "Er hat mich richtig zur Brust genommen" | ZEITmagazin. Die Zeit. 2014-10-29. Dostupné online [cit. 2016-04-02]. ISSN 0044-2070.
- ↑ Hans-Dietrich Genscher [online]. www.whoswho.de [cit. 2016-04-02]. Dostupné online.
- ↑ Hans-Dietrich Genscher [online]. www.hdg.de [cit. 2016-04-02]. Dostupné online.
- ↑ ZEIT ONLINE, AFP, dpa, stü. Früherer Außenminister: Hans-Dietrich Genscher ist tot. Die Zeit. 2016-04-01. Dostupné online [cit. 2016-04-02]. ISSN 0044-2070.
- ↑ Bekanntgabe von Verleihungen des Verdienstordens der Bundesrepublik Deutschland. Bundesanzeiger. 9. března 1973, čís. 43.
- ↑ Genscher mit Verdienstorden des Landes Sachsen-Anhalt gewürdigt. LVZ - Leipziger Volkszeitung [online]. [cit. 2019-07-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-07-04. (německy)
- ↑ a b c d ENTIDADES ESTRANGEIRAS AGRACIADAS COM ORDENS PORTUGUESAS - Página Oficial das Ordens Honoríficas Portuguesas. www.ordens.presidencia.pt [online]. [cit. 2019-07-04]. Dostupné online.
- ↑ 10542/AB XXIV. GP - Anfragebeantwortung, s. 550 Dostupné online
- ↑ Le onorificenze della Repubblica Italiana. www.quirinale.it [online]. [cit. 2019-07-04]. Dostupné online.
- ↑ BOE.es - Documento BOE-A-1981-27458. www.boe.es [online]. [cit. 2019-07-04]. Dostupné online.
- ↑ Odluka o odlikovanju Hansa Dietricha Genschera Redom kneza Trpimira s ogrlicom i Danicom. narodne-novine.nn.hr [online]. [cit. 2019-07-04]. Dostupné online.
- ↑ Vabariigi President. www.president.ee [online]. [cit. 2019-07-04]. Dostupné online.
- ↑ Lietuvos Respublikos Prezidentė. grybauskaite1.lrp.lt [online]. [cit. 2019-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-08-08.
- ↑ VESTNESIS.LV. Par apbalvošanu ar Triju Zvaigžņu ordeni - Latvijas Vēstnesis. www.vestnesis.lv [online]. [cit. 2019-10-22]. Dostupné online. (lotyšsky)
- ↑ Prezident SR - Rad Bieleho dvojkríža, II. trieda. archiv.prezident.sk [online]. [cit. 2022-07-23]. Dostupné online.
- ↑ Müller zum Tod von Hans-Dietrich Genscher: „Berlin dankt dem Ehrenbürger und Staatsmann“. www.berlin.de [online]. 2016-04-01 [cit. 2019-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-04-06. (německy)
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- HEUMANN, Hans-Dieter. Hans-Dietrich Genscher: Die Biographie. 1. vyd. [s.l.]: Ferdinand Schöningh Verlag, 2011. 346 s.
- RITTER, Gerhard A. Hans-Dietrich Genscher: das Auswärtige Amt und die deutsche Vereinigung. 1. vyd. [s.l.]: C.H.Beck Verlag, 2013. 263 s.
Dílo
[editovat | editovat zdroj]- Zündfunke aus Prag. Wie 1989 der Mut zur Freiheit die Geschichte veränderte, s Karel Vodička. dtv, München 2014, ISBN 978-3-423-28047-1.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Hans-Dietrich Genscher
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Hans-Dietrich Genscher na Wikimedia Commons
- Osoba Hans-Dietrich Genscher ve Wikicitátech
- Oficiální stránky politika
- Němečtí vicekancléři
- Ministři zahraničních věcí Německa
- Němečtí právníci
- Ministři vnitra Německa
- Členové FDP
- Členové NSDAP
- Absolventi Lipské univerzity
- Nositelé Řádu kříže země Panny Marie I. třídy
- Nositelé velkokříže Řádu čestné legie
- Nositelé Řádu knížete Trpimira
- Rytíři velkokříže Řádu zásluh o Italskou republiku
- Velkodůstojníci Řádu tří hvězd
- Nositelé velkokříže Záslužného řádu Maďarské republiky
- Nositelé Velkého záslužného kříže Záslužného řádu Německa
- Nositelé Velkého záslužného kříže s hvězdou Záslužného řádu Německa
- Nositelé velkokříže Řádu za zásluhy Polské republiky
- Nositelé Čestného odznaku Za zásluhy o Rakousko II. třídy
- Nositelé velkokříže Řádu za zásluhy (Portugalsko)
- Nositelé velkokříže Řádu prince Jindřicha
- Nositelé Řádu bílého dvojkříže II. třídy
- Rytíři velkokříže Řádu svatého Jakuba od meče
- Rytíři velkokříže Řádu Kristova
- Rytíři velkokříže Řádu Karla III.
- Rytíři velkokříže Řádu Isabely Katolické
- Nositelé Řádu knížete Jaroslava Moudrého II. třídy
- Nositelé Řádu za zásluhy Saska-Anhaltska
- Nositelé velkokříže Řádu litevského velkoknížete Gediminase
- Nositelé Řádu za zásluhy Severního Porýní-Vestfálska
- Držitelé Ceny kněžny asturské
- Narození v roce 1927
- Narození 21. března
- Narození v Halle (Saale)
- Úmrtí v roce 2016
- Úmrtí 31. března
- Úmrtí v Severním Porýní-Vestfálsku
- Zemřelí na srdeční selhání
- Držitelé čestných doktorátů Štětínské univerzity
- Držitelé čestných doktorátů Lipské univerzity
- Pedagogové na Svobodné univerzitě Berlín