Hudební terminologie
Hudební terminologie je názvosloví, používané původně pouze v evropské hudbě, které však posléze proniklo do celého světa, protože především v oblasti zápisu hudby je aplikovatelné na většinu hudební produkce, ať již etnické či umělé. Pochází původně z latiny, která byla dlouho spojujícím evropským jazykem. První zápisy hudebních skladeb byly záznamy duchovní a mši doprovázející hudby, kde latina byla dlouho (až do poloviny 20. století) liturgickou řečí. Prováděli je především erudovaní mniši, vytvářející kancionály. S rozvojem hudebního jazyka se v období renesance stala další a posléze co do počtu výrazů používanější řečí hudební terminologie italština, neboť v tomto poměrně dlouhém údobí byla Itálie centrem vývoje evropské hudby.
Hudební terminologie je komplexní složka, týkající se
- vlastního zápisu hudební skladby,
- pojmů z oblasti hudební teorie,
- stylové a formální charakteristiky, pojmů z oblasti hudební historie atd.
Zápis hudební skladby
[editovat | editovat zdroj]Záznam hudební skladby musí obsahovat deskripci následujících atributů hudebního jazyka. Jsou jimi:
- záznam tónů do notové osnovy, tedy tzv. notace v užším slova smyslu,
- záznam rytmu, tedy členění přirozeného hudebního pohybu do pravidelných úseků,
- záznam tempa, tedy rychlosti hudebního pohybu,
- zápis dynamických značek, tedy charakteristika síly, resp. hlasitosti hudby,
- charakteristika technického způsobu hry,
- charakteristika hudebního výrazu, tedy popis způsobu hry z hlediska myšlenkového či pocitového,
Příklady některých základních atributů hudebního zápisu
[editovat | editovat zdroj]Notace:
- klíče – označení, sloužící k určení hodnoty tónu v následujícím záznamu
- notová osnova – zpravidla pětilinkový prostor, do kterého se zapisují:
- noty – celé, půlové, osminové, šestnáctinové, dvaatřicetinové atd.,
- pomlky – přestávky ve hře,
- tzv. křížky a béčka – zvýšení nebo snížení hraného tónu,
- takty – rytmické jednotky skladby,
a dále značky, charakterizující další atributy hry, tedy:
- dynamika: forte/fortissimo – nahlas/velmi nahlas; mezzoforte – středně silně; piano/pianissimo – potichu/velmi potichu; crescendo – zesilovat, decrescendo nebo diminuendo – zeslabovat atd.,
- tempo:
- pomalá tempa: grave – těžce a pomalu; largo – zeširoka, zdlouhavě; adagio – zvolna, pohodlně; lento – pomalu, rozvláčně atd.,
- střední tempa: andante – krokem, ale nikoli zdlouhavě; moderato – mírně rychleji; allegretto – trochu rychleji,
- rychlá tempa: allegro – rychle; presto – velmi rychle, prestissimo – co nejrychleji,
- změny tempa: ritardando, ritennuto – zpomalovat; accelerando, allagrando – zrychlovat.
- popis techniky hry: staccato – krátce, s odtrhem; détaché – dlouze; sforzando – náraz, prudký akcent atd.,
- hudební výraz: attacamente – útočně; feroce – ohnivě; eccitante – vzrušeně atd.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]Obrázky, zvuky či videa k tématu Hudební terminologie na Wikimedia Commons
Literatura (výběr)
[editovat | editovat zdroj]- VOTOČEK, Emil. Hudební slovník cizích výrazů a rčení. V Praze, 1946. Dostupné také z: https://ndk.cz/uuid/uuid:df3689b0-f28e-11e6-8094-005056827e52.
- Jozef Laborecký: Hudobný terminologický slovník, Slovenské pedagogické nakladateľstvo (SPN), ISBN 80-08-01037-1
- Ludmila Vrkočová: Slovníček základních hudebních pojmů, vydáno vlastním nákladem v roce 1994, ISBN 80-90-1611-1-1