Ivan Jevstafjevič Vlasov
| Ivan Jevstafjevič Vlasov | |
|---|---|
Portrét Ivana Vlasova. Grigorij Adolskij, 1695, Nižegorodské umělecké muzeum | |
| Narození | 1628 |
| Úmrtí | 1710 Moskva |
| Země | Rusko |
| Povolání | diplomat |
| Nábož. vyznání | pravoslavný |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ivan Jevstafjevič Vlasov (rusky Иван Евстафьевич Власов; 1628–1710) byl ruský úředník a šlechtic řeckého původu, vojevoda v Irkutsku a Něrčinsku, účastník jednání vedoucích k uzavření Něrčinské smlouvy.
Život
[editovat | editovat zdroj]Ivan Vlasov se narodil v Moskvě roku 1638 Jevstafiji Ivanoviči Vlasovovi, řeckému přistěhovalci, který do Ruska emigroval z Istanbulu a roku 1647 byl zapsán mezi šlechtice moskevského seznamu.[1] Ivan Vlasov dostal kvalitní vzdělání včetně znalosti latiny.
Roku 1656 se účastnil poselství do Benátek. Od roku 1671 sloužil v Dělostřeleckém, později v Maloruském prikaze. Od roku 1674 sloužil jako vojevoda v Arzamasu, roku 1677 byl přeložen do Putivli k pluku knížete Golovina. Roku 1677 obdržel titul stolníka (стольник) a půdu.[1]
V únoru 1680 byl převeden k Sibiřskému prikazu a jmenován (prvním) vojevodou v Irkutsku,[1] funkci vykonával od roku 1681. Podléhaly mu i ostrohy v Barguzinsku, Selenginsku, Bauntovsku a Udinsku. Ve svěřeném regionu podporoval hledání a těžbu rud (a slídy), rozšířil výrobu soli. Pomáhal v šíření křesťanství mezi místními Evenky a Burjaty.
V únoru 1684 byl jmenován něrčinským vojevodou, zde zorganizoval zkušební těžbu stříbra z naleziště u řeky Argun (od roku 1704 se rozběhla pravidelná těžba, první v Rusku),[2] podporoval rozvoj zemědělství v údolí Šilky, v jeho funkčním období začala těžba soli z Borzinského solného jezera, dobývání železné rudy u Telembinsku.[1][2] Roku 1684 byl též v Něrčinsku pokřtěn evencký kníže Gantimur.[2]
Roku 1685 organizoval obnovu Albazinu po jeho zničení při prvním obléhání, od roku 1687 pomáhal Fjodoru Golovinovi s vedením diplomatických rozhovorů s představiteli říše Čching, které vyvrcholily setkáním v Něrčinsku a uzavřením Něrčinské smlouvy roku 1689.[1]
Za podepsání Něrčinské smlouvy byl vyznamenán. Roku 1691 ho v Něrčinsku nahradil plukovník F. I. Skripicyn a Vlasov se vrátil do Moskvy, byl jmenován členem Dumy. V letech 1695 a 1696 se účastnil azovských pochodů, odpovídal za zdravotní službu v ruské armádě. Poté odpovídal za výrobu potaše.[1]
Roku 1706 odešel do výslužby. Zemřel v Moskvě v roce 1710.[1]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d e f g ЛЮСТРИЦКИЙ, Дмитрий. Просвещённый воевода. Восточно-Сибирская правда [online]. 2006-10-07 [cit. 2017-6-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. Dostupné také na: [1]. (rusky)
- ↑ a b c АРТЕМЬЕВ, Александр Рудольфович. Воеводы и приказчики Нерчинского и Албазинского уездов во второй половине XVII века (из истории кадровой политики царской администрации в Забайкалье и Приамурье). Отечественная история. 2006, čís. 2, s. 3–11. ISSN 0869-5687. (rusky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Власов Иван Евстафьевич [online]. ostrog.ucoz.ru, 2013-01-20 [cit. 2017-06-23]. Včetně odkazů na zprávy sibiřských úředníků týkající se Vlasova, Vlasovovy zprávy a články A. R. Artěmjeva a dalších historiků. Dostupné online. (rusky)