Josef Kodíček
| Josef Kodíček | |
|---|---|
| Narození | 24. ledna 1892 Praha |
| Úmrtí | 3. listopadu 1954 (ve věku 62 let) Mnichov |
| Pseudonym | J. Albert |
| Povolání | redaktor, novinář, režisér |
| Národnost | židovská |
| Alma mater | Univerzita Karlova |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Josef Kodíček (24. ledna 1892 Praha[1] – 3. listopadu 1954 Mnichov, Německo)[2] byl český židovský režisér, dramaturg, novinář, divadelní publicista a kritik, překladatel.
Životopis
[editovat | editovat zdroj]Narodil se v rodině Hermana Kodíčka a Hermíny rozené Jedlinské. Měl pět sourozenců: Milana (1894), Marthu (1896), Bedřicha (1901), Arnolda (1903) a Miladu (1908).[1]
Po maturitě pokračoval v Praze ve studiu práv na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Již v době studií se stal spoluzakladatelem literární revue Scéna (1912) a v následujících dvou letech byl jejím redaktorem. V roce 1915 byl nasazen v 1.světové válce na Balkáně. Po návratu se věnoval kulturní publicistice a v letech 1919–1927 byl vedoucím redaktorem divadelní rubriky deníku Tribuna. Publikoval rovněž v dalších periodikách, např. Scéna, Přítomnost, Lidové noviny, České slovo. Používal rovněž pseudonymy J. Albert a E. V. Prokop[3] a šifru K-ček. Jako divadelní kritik byl spolu s M. Ruttem a K. H. Hilarem obhájcem směru „civilismus“, oceňující všední záležitosti jedince a jeho vnitřní soukromí[4]. Byl významným představitelem české meziválečné kultury[5], patřil k blízkým přátelům bratří Čapků, Eduarda Basse a Františka Langera, byl členem kruhu „pátečníků“[6].
V letech 1927–1930 pracoval jako dramaturg a příležitostně i jako režisér Divadla na Vinohradech[7][8]. K dramaturgické práci jej přizval Karel Čapek[9]. Ve svých deseti režiích uplatňoval odvozený hilarovský postexpresionismus[10]. V roce 1931 se pokusil i o filmovou režii, avšak ve výsledku nebyl úspěšný[11][12]. Od roku 1938 žil v exilu u Londýna (v městečku Walton on Thames v domě zařízeném českým architektem a výtvarníkem Antonínem Heythumem[13]). V roce 1939 se stal redaktorem českého vysílání BBC, byl také šéfredaktorem časopisu Central-European Observer a tento vedl i po válce. Po válce se již do vlasti natrvalo nevrátil a od roku 1951 až do své smrti pracoval v Rádiu Svobodná Evropa (RFE), pro jehož rubriku „Hra týdne“ natočil téměř sto dramatických děl.
Jeho manželkou byla Rakušanka Illa Knina, majitelka pražské firmy na výrobu dámského prádla[11]. Jeho bratr Arnold Kodíček byl lékařem. Josef Kodíček byl židovského původu. Jeho prapředci v době pobělohorské přijali židovské náboženství, aby nemuseli emigrovat[14].
Citát
[editovat | editovat zdroj]| „ | Josef Kodíček, to je jméno, které už dnes nikomu nic neříká, ale po první válce to byl nejobávanější divadelní kritik s nesmírně vysokými a náročnými estetickými měřítky. | “ |
| — Eduard Kohout[15] | ||
Dílo
[editovat | editovat zdroj]Divadelní režie, výběr (Divadlo na Vinohradech)
[editovat | editovat zdroj]- 1928 Sutton Vane: Tajemná loď
- 1928 August Strindberg: Otec
- 1929 G. B. Shaw: Hrdinové
- 1929 R. C. Sheriff: Konec cesty
- 1929 Tristan Bernard: Poklad páně Bernereauův
- 1929 Karel Čapek: R.U.R.
- 1929 Ferenc Molnár: Olympie
- 1930 F. Bruckner: Zločinci
Rozhlasové režie, výběr
[editovat | editovat zdroj]- 1951 Ferdinand Peroutka: Šťastlivec Sulla, v titul. roli J. Kodíček, premiéra na RFE[16]
Filmografie, výběr
[editovat | editovat zdroj]- 1930 Když struny lkají, režie Friedrich Fehér (podílel se na scénáři)
- 1931 Loupežník, režie (filmový režijní debut, připravil rovněž scénář)
- 1931 Obrácení Ferdyše Pištory, režie (společně s K. Poláčkem připravil i scénář)
- 1936 Golem, režie Julien Duvivier (podílel se na scénáři)
Literatura a publicistická činnost
[editovat | editovat zdroj]- 1927 Václav Špála (monografie) – Praha: Aventinum, 1927
- 1927–1932 Nové české divadlo – čtyři svazky 1918–1926; 1927; 1928–1929; 1930–1932 (vyd. Dr. Ot. Štorch-Marien v edici Aventinum) – redigoval společně Dr. Miroslav Rutte a Josef Kodíček
- 1932 Předmluva k výboru povídek Ladislava Klímy Slavná Nemesis, s. 5–13
- 1937 Čtvrt století české činohry (studie – in Přítomnost č. 14–18)
- 2016 Kritické stati – Praha: Divadelní ústav, 2016
Překlady
[editovat | editovat zdroj]- 1912 Rabbi Nachman: O synu služčině a synu královském; in: 1000 nejkrásnějších novel... č. 18. Praha: J. R. Vilímek, 1912
- 1920 Leonhard Frank: Člověk jest dobrý. Praha: Gustav Voleský, 1920. 137 S.
- Calaisští měšťané: scenická hra o třech dějstvích – Georg Kaiser. 1921–1931
- 1922 Ohnivý buben: africké drama žáru, barvy, hřmotu, vůní – F. T. Marinetti; přeložili Ugo Dadone a Josef Kodíček. Praha: Obelisk, 1922
- 1930 Ferdinand Bruckner: Zločinci (Die Verbrecher) – divadelní hra, přeložil pod pseudonymem E. V. Prokop[17]
- 1933 Lion Feuchtwanger: Úspěch (román) – Praha: František Borový, 1933
- 1934 Oppermannovi: román – Lion Feuchtwanger. Praha: F. Borový, 1934
- Je Mari Duganová vinna?: soudní přelíčení ve 3 dějstvích – Bayard Weiler. Rajhrad: Divadelní ochotnický spolek Ed. Vojana, 1935?
- 1951 Kuriéri, špicli, špióni – Heinz Kühne. Bratislava: Tatran, 1951
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b Archivní katalog. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2023-01-18]. Dostupné online.
- ↑ www.myheritage.cz [online]. [cit. 2023-01-18]. Dostupné online.
- ↑ František Kovářík: Kudy všudy za divadlem, Odeon, Praha, 1982, str. 356
- ↑ Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 107
- ↑ Páteční večer – Josef Kodíček a Svobodná Evropa. Vltava [online]. 2011-06-10 [cit. 2023-01-18]. Dostupné online.
- ↑ Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 66–69, ISBN 80-85625-19-9
- ↑ Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 122, 254
- ↑ Redakce umělecké správy divadla: Čtvrtstoletí Městského divadla na Král. Vinohradech, jubilejní sborník, vyd. Městské divadlo na Král. Vinohradech, Praha, 1932, str. 116
- ↑ František Černý: Hraje František Smolík, Melantrich, Praha, 1983, str. 72
- ↑ Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 254
- ↑ a b Eduard Kohout: DIVADLO aneb SNÁŘ, Odeon, Praha, 1975, str. 145
- ↑ Jaroslav Brož, Myrtil Frída: Historie československého filmu v obrazech 1930–1945, Orbis, Praha, 1966, str. 26–27, 30
- ↑ Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 66, ISBN 80-85625-19-9
- ↑ Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 67, ISBN 80-85625-19-9
- ↑ Eduard Kohout: DIVADLO aneb SNÁŘ, Odeon, Praha, 1975, str. 144-5
- ↑ Panáček v říši mluveného slova [online]. 2005 [cit. 2023-01-18]. Dostupné online.
- ↑ V. Müller a kol.: Padesát let Městských divadel pražských 1907–1957, vyd. Ústřední národní výbor hl. m. Prahy, Praha, 1958, str. 156
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- B. Bezouška, V. Pivcová, J. Švehla: Thespidova kára Jana Pivce, Odeon, Praha, 1985, str. 60
- Jaroslav Brož, Myrtil Frída: Historie československého filmu v obrazech 1930–1945, Orbis, Praha, 1966, str. 17, 26–7, 30, 250, 253, 258, foto 42
- František Černý: Hraje František Smolík, Melantrich, Praha, 1983, str. 51, 72, 92, 118, 121, 124, 152, 184–6, 255
- František Černý: Kapitoly z dějin českého divadla, Academia, Praha, 2000, str. 265, ISBN 80-200-0782-2
- František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, Praha, 1978, str. 164, 179
- Eduard Kohout: DIVADLO aneb SNÁŘ, Odeon, Praha, 1975, str. 144–5
- Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 34, 107, 122, 160, 204, 254, 270, 589, 591–2, 597–8, 600–4, 608–9, 614
- František Kovářík: Kudy všudy za divadlem, Odeon, Praha, 1982, str. 96, 185–6, 201, 205, 233–4, 238–9, 356
- V. Müller a kol.: Padesát let Městských divadel pražských 1907–1957, vyd. Ústřední národní výbor hl. m. Prahy, Praha, 1958, str. 131, 144–5, 147, 155–6, 164,
- Ladislav Pešek: Tvář bez masky, Odeon, Praha, 1977, str. 92, 94–5, 111, 193
- Redakce umělecké správy divadla: Čtvrtstoletí Městského divadla na Král. Vinohradech, jubilejní sborník, vyd. Městské divadlo na Král. Vinohradech, Praha, 1932, str. 116, 133–4
- Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová: Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 19, 43, 172–3, 193, ISBN 978-80-239-9604-3
- Ladislav Tunys: Dobrák od kosti Jindřich Plachta, vyd. Ametyst, Praha, 2003, str. 52, ISBN 80-85837-43-9
- Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 49, 60, 63, 65–9, 80, 94, 100, 102, 182, 186, ISBN 80-85625-19-9
- Josef Kodíček – kritik čapkovské generace [rukopis] – Pavlína Kašubová. 1996
- Jiří Žák a kol.: Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský příběh, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 153, 181, foto 154, ISBN 978-80-239-9603-6
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josef Kodíček
- Josef Kodíček v České divadelní encyklopedii
- Soupis pražského obyvatelstva 1830–1910 (1920), rodina Hermanna Hodíčka *1866
- Čs.rozhlas: http://www.rozhlas.cz/cro6/dokument/_zprava/josef-kodicek-a-dramaticka-tvorba-na-rfe--905903
- BBC: http://www.bbc.co.uk/czech/specials/934_bbc_history/page2.shtml
- Kinobox: http://www.kinobox.cz/osoba/33634-josef-kodicek/filmografie
- Čeští divadelní režiséři
- Čeští novináři
- Čeští divadelní kritici
- Čeští emigranti a exulanti
- Čeští překladatelé
- Čeští překladatelé z němčiny
- Čeští překladatelé z italštiny
- Překladatelé do češtiny
- Básníci tvořící česky
- Narození v roce 1892
- Narození 24. ledna
- Narození v Praze
- Úmrtí v roce 1954
- Úmrtí 3. listopadu
- Úmrtí v Mnichově