Přeskočit na obsah

Josef Vohryzek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Josef Vohryzek
Člen Rady České tiskové kanceláře
Ve funkci:
15. dubna 1993 – 15. dubna 1998
Stranická příslušnost
ČlenstvíKSČ (do 1959)

Narození17. května 1926
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí28. srpna 1998 (ve věku 72 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Národnostčeská
Alma materUniverzita Karlova v Praze
Profeseredaktor, literární kritik, překladatel, prozaik
Seznam dělSouborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josef Vohryzek
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Josef Vohryzek (17. května 1926 Praha28. srpna 1998 Praha) byl český redaktor, literární kritik, prozaik a překladatel (především ze švédštiny).[1]

Pocházel z rodiny pražského židovského advokáta. Od roku 1937 studoval na Reálném gymnáziu v Křemencově ulici v Praze. Rodiče, kteří později zahynuli v nacistickém sběrném táboře, jej roku 1940 poslali do Švédska, čímž jej zachránili před transportem. Roku 1950 se vrátil zpět do Československa a roku 1951, po absolvování ročního Státního kurzu pro přípravu pracujících na vysokou školu, zakončeného maturitou, začal studovat češtinu a literární vědu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Studium úspěšně ukončil roku 1956, pak byl do roku 1957 redaktorem nakladatelství Československý spisovatel a následně odborným pracovníkem Ústavu pro českou literaturu ČSAV.[2]

Díky svým příspěvkům do měsíčníku Svazu československých spisovatelů Květen, které zpochybňovaly komunistickou ideologizaci umění, se brzy stal jednou z vůdčích osobností tohoto časopisu. Když byl časopis roku 1959 po ostré ideologické kritice Ladislava Štolla zakázán, byl Vohryzek vyloučen z KSČ a musel opustit svou práci v Ústavu.[3] Živil se jako překladatel a externí překladatel Československého rozhlasu a v letech 19641970 byl opět redaktorem nakladatelství Československý spisovatel, ale pouze na poloviční úvazek.[2] V době normalizace pracoval jako dělník a své překlady publikoval pod propůjčenými jmény. Patřil k zakládajícím členům Charty 77 a roku 1987 byl jedním z jejích mluvčích. Naplno se k literární kritice vrátil až po roce 1989 (přispíval zejména v časopisech Respekt a Revolver Revue).[1]

Jako kritik se zabýval především současnou českou prózou. Publikovat začal roku 1952 v Lidových novinách, později hlavně v časopise Květen a v Literárních novinách. Jako první popsal skutečnost, že nejhodnotnější díla první poloviny padesátých let vznikala mimo oficiální publikovanou literaturu a v zásadním rozporu s ní. Po nuceném odmlčení publikoval další práce až v polovině 60. let. Roku 1961 mu vyšla časopisecky próza Návrat a roku 1964 v nakladatelství Mladá fronta próza Chodec. V samizdatu vydal prózy Barbar ve Švédsku (1972) a Velká dáma (1976). V letech 1981– 1985 redigoval samizdatový časopis Kritický sborník. Roku 1986 vydal Jan Lopatka v samizdatové edici Expedice jeho texty pod názvem Kniha Josefova (roku 1995 vyšlo rozšířené vydání pod názvem Literární kritiky).[2] V Revolver Revue vyšly roku 1995 jeho prózy Návrat, Chodec a Velká dáma a roku 2000 autobiografie Mám dojem, že už mi vůbec nepřibývá let.[4]

Překládal hlavně ze švédštiny (zaměřoval se na moderní prozaickou tvorbu) a okrajově z norštiny (Wergeland, Ibsen). Řadu překladů doprovodil předmluvami či doslovy.[5]

Bibliografie

[editovat | editovat zdroj]

Vlastní práce

[editovat | editovat zdroj]
  • Návrat (1961), experimentální próza, časopisecky v týdeníku Kultura
  • Chodec (1964), experimentální próza ovlivněná postupy tzv. nového románu. Blíže neurčený hrdina se vrací do jakéhosi přístavu, prochází jím a bez navázání kontaktu se setkává s lidmi, které kdysi znal.
  • Barbar ve Švédsku (1972), samizdat, experimentální próza.
  • Velká dáma (1976), samizdat, experimentální próza.
  • Kniha Josefova (1986), samizdat, souborné vydání autorových textů.
  • Literární kritiky (1995), výbor z kritik.
  • Návrat, Chodec, Velká dáma, vyšlo roku 1995 v Revolver Revue.
  • Mám dojem, že už mi vůbec nepřibývá let, vyšlo roku 2000 v Revolver Revue.
  • Rozkymácený svět (2021), výbor z textů
  1. a b Slovník českých spisovatelů, Praha: Libri, 2000, S. 704-705
  2. a b c Slovník českých spisovatelů od roku 1945, 2. díl, Praha: Brána, 1998, S. 642-644
  3. Květen – Slovník české literatury po roce 1945
  4. Josef Vohryzek - Bubínek Revolveru
  5. Josef Vohryzek - Obec překladatelů

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]