Jaroslav Šaroun
| prof. Jaroslav Šaroun | |
|---|---|
| Narození | 22. července 1943 Dobruška |
| Úmrtí | 25. března 2021 (ve věku 77 let) Dobřichovice |
| Příčina úmrtí | covid-19 |
| Alma mater | Pražská konzervatoř Hudební a taneční fakulta Akademie múzických umění |
| Povolání | klavírista, pedagog, hudební skladatel a hudební pedagog |
| Zaměstnavatelé | Česká filharmonie Hudební a taneční fakulta Akademie múzických umění Pražská konzervatoř |
| Děti | Lenka Kotková[1] |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Jaroslav Šaroun (22. července 1943, Dobruška – 25. března 2021, Dobřichovice[2]) byl český klavírista, skladatel, pedagog a dlouholetý člen České filharmonie.
Hudební vzdělání
[editovat | editovat zdroj]Jeho otec byl amatérským houslistou, který hrál také ve smyčcovém kvartetu se skladatelem Radimem Drejslem. Od osmi let hrál na klavír. Později mezi jeho pedagogy patřil Václav Drnec a na Pražské konzervatoři Taťána Kubáňová. Obor kompozice absolvoval u uznávaného skladatele Miloslava Kabeláče. Na hudební fakultě AMU pokračoval u Emila Hlobila a Václava Dobiáše.
Působení a koncertní spolupráce
[editovat | editovat zdroj]Po absolvování AMU nastoupil na presenční službu u AUS VN. Po tříletém působení u taneční složky souboru přešel na Pražskou konzervatoř, kde v hlavním úvazku setrval 12 let. Od roku 1966 korepetoval (do roku 1982 jako externista) v dirigentských třídách Akademie múzických umění v Praze u Bohumíra Lišky, Aloise Klímy, Václava Neumanna, Radomila Elišky, Josefa Kuchinky, Františka Vajnara, Tomáše Koutníka aj., později i na katedře zpěvu a operní režie. Následně na téže škole působil na oddělení klavírní spolupráce a v roce 1999 byl jmenován vysokoškolským profesorem. Spolupracoval s orchestry, zejména Symfonickým orchestrem hlavního města Prahy FOK a Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu. Roku 1976 ho Václav Neumann přivedl do České filharmonie, kde se po roce 1990 stal jako hráč klávesových nástrojů řádným členem a působil zde do roku 2012 (celkem tedy 36 sezón). Pracoval tak jako hráč orchestru, sólista i korepetitor s mnoha dirigenty a nabyté zkušenosti mohl zúročit také v pedagogické práci.
Spolupracoval s mnohými instrumentalisty, především ale s pěvci (pravidelně nejčastěji s Bernardou Fink, René Fleming, Dagmar Peckovou a Mičijo Keiko). Byl pravidelným korepetitorem Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka v Karlových Varech.
Jeho absolventská práce - Symfonie v podání orchestru FOK za řízení Zdeňka Košlera byla převzata Českým rozhlasem. Na Pražském jaru zazněla Světla (PKF za řízení Zbyňka Mülera), opět pak v roce 2006 na kongresu Mezinárodní astronomické unie (PKF s Jakubem Hrůšou). Český rozhlas nahrál jeho Sonátu pro violu a klavír (Lubomír Malý) a Písně na slova Torquata Tassa (zpěv Roman Janál). Nejznámější však byla hudba k vystoupení mužů na Spartakiádě 1980.[3]
Ve svém volném čase se zabýval včelařstvím. Je po něm pojmenována planetka Šaroun (8557), kterou objevila jeho dcera Lenka Kotková z hvězdárny v Ondřejově 23. července 1995. Zemřel v noci 25. 3. 2021, příčinou byl covid-19.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Dostupné online.
- ↑ Ve věku 77 let zemřel Jaroslav Šaroun, přední český korepetitor, skladatel a nadšený včelař. Opera Plus [online]. 26. 3. 2021 [cit. 2021-03-27]. Dostupné online.
- ↑ Zemřel Jaroslav Šaroun – Divadelní noviny [online]. [cit. 2023-09-11]. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]Osoba Jaroslav Šaroun ve Wikicitátech
- Rozhovor na serveru Muzikus
- Rozhovor, Opera PLUS
- Oddělení klavírní spolupráce, HAMU.cz