Jaroslav Havlíček
| Jaroslav Havlíček | |
|---|---|
Jaroslav Havlíček | |
| Narození | 3. února 1896 Jilemnice, Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 7. dubna 1943 (ve věku 47 let) Praha, Protektorát Čechy a Morava |
| Příčina úmrtí | zánět mozkových blan |
| Místo pohřbení | Jilemnický hřbitov |
| Povolání | úředník, spisovatel |
| Stát | |
| Alma mater | ČVUT - nedokončeno |
| Témata | psychologická fikce |
| Významná díla | Petrolejové lampy, Neviditelný, Helimadoe |
| Manžel(ka) | Marie Havlíčková |
| Děti | Zbyněk Havlíček, Eva Havlíčková |
| Příbuzní | Karel Šebek (synovec) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jaroslav Havlíček (3. února 1896 Jilemnice – 7. dubna 1943 Praha[1][2]) byl český spisovatel. Řadí se mezi nejvýznamnější představitele domácí psychologické prózy.
Životopis
[editovat | editovat zdroj]Narodil se dne 3. února 1896 v Jilemnici v domě čp. 54. Jeho otcem byl učitel Josef Havlíček a jeho matka Julie Havlíčková (rozená Knýová) byla dcera nadlesního z okolí Chlumce nad Cidlinou[3]. Jaroslav Havlíček vystudoval reálku v Jičíně (maturoval 1913). Poté (1914) absolvoval abiturientský kurs obchodní akademie v Chrudimi a začal studovat na ČVUT v Praze. Roku 1915 byl jako jednoroční dobrovolník odveden do první světové války, zúčastnil se bojů v Rusku, v Itálii a v roce 1919 na Slovensku. V roce 1919 obnovil vysokoškolská studia a začal v rámci praxe pracovat jako úředník v Živnostenské bance v Praze,[4] kde již zůstal, zatímco studií zanechal. V roce 1921 se oženil s Marií Krauseovou. Jeho synem byl surrealista a básník Zbyněk Havlíček a jeho synovcem básník Karel Šebek. Zemřel z fyzického vyčerpání v důsledku zánětu mozkových blan.
Dílo
[editovat | editovat zdroj]Jeho literaturu ovlivnili písmáci a spiritisté, napsal několik románů, jejichž děj je zasazen do maloměsta na přelomu 19. a 20. stol. Popisuje tragické lidské osudy, degeneraci – téměř naturalisticky, až chladnokrevně, duševní stavy často velmi narušených lidí a extrémní situace. Byl skvělým vypravěčem. Některé jeho postavy vykazují velkou mravní a duševní sílu.
Romány
[editovat | editovat zdroj]- Vyprahlé touhy – 1935, přepracované vyšlo v roce 1944 pod názvem Petrolejové lampy
- Petrolejové lampy – tento román pojednává o nehezké, ale citlivé Štěpánce, která se nemůže vdát – vezme si svého zadluženého, opileckého bratrance, protože si ji konečně někdo chce vzít a navrch získá statek, na kterém strávila dětství. Brzy však zjistí, že jí její manžel Pavel štěstí nezajistí a že je navíc smrtelně nemocný, má syfilis.
- Neviditelný – 1937, děj se odehrává v bohaté rodině, která se postupně rozpadá. Hlavním hrdinou je inženýr, který si vezme dědičku továrny. Po svatbě zjistí, že s nimi v domě žije bláznivý strýček, který si myslí, že je neviditelný. Tento stav postupně rozvrátí jeho manželství a Petrova žena se nakonec dostává do podobného psychotického stavu. Vyšlo i v audioverzi, načetl Jiří Schwarz v edici Mistři slova, vydala Audiotéka.
- Ta třetí – 1939, příběh bezvýznamného úředníka, který se potácí mezi dvěma ženami. Nakonec ztrácí obě a zvolí si tu třetí – smrt.
- Helimadoe – 1940, příběh pěti sester (podle počátečních slabik jejich jmen), které jsou ovládány podivínským otcem lékařem. Dcery se jmenovaly Helena, Lidmila, Marie, Dora a Ema. Dílem provází mladý vypravěč Emil.
- Vlčí kůže – 1939/67, Nedokončené pokračování Petrolejových lamp.
Novely a povídky
[editovat | editovat zdroj]- Máňa – 1925, Havlíčkovy vzpomínky na dospívání v Jilemnici
- Muž sedmi sester –1927, groteska s erotickým motivem, posmrtně vydáno v 90. letech.
- Jaro v domě (1927)
- Komtesa Camilla – 1930/1944, Příběh o lásce a iluzích mladého herce
- Útěk z civilizace – 1941, toto dílo se vymyká z Havlíčkova díla, odehrává se na Tahiti a motivem je útěk před problémy ve své domovině a boj se svědomím
- Synáček – 1942.
- Zánik městečka Olšiny – 1944, posmrtně vydaná sbírka fantastických povídek, titulní povídka sleduje posledních několik dnů existence maloměsta Olšiny potom, co oznámeno, že Bůh umřel. V městečku se děje řada podivných událostí – vstávají mrtví z hrobů, pole jsou pokryta tisíci černých havranů. Vše vrcholí střetem mezi anděly a pekelnými silami.
- Skleněný vrch – povídka, podle které byl natočen film „Barbora Hlavsová“.
Povídkové cykly
[editovat | editovat zdroj]- Neopatrné panny – 1941, psáno v letech 1929–1932.
- Cesta loutek
- O marné lásce
- Čert na zdi
- Vzdoropohádky
- Duch soudce Pauknera
Posmrtně byla z jeho díla sestavena a vydána řada povídkových souborů:
- Zázrak flamendrů – 1964
- Prodavač času – 1968
- Hodinky pana Balabána – 1986
Své povídky publikoval v mnoha časopisech: Lumír, Zvon a Národní listy.
Filmografie
[editovat | editovat zdroj]Podle námětů Jaroslava Havlíčka byly natočeny filmy (televizní inscenace):[5]
- Barbora Hlavsová (námět Jaroslav Havlíček, podle povídky Skleněný vrch, režie Martin Frič, 1942)
- Neviditelný (TV inscenace, režie Jiří Bělka, 1965)
- Ta třetí (režie Jaroslav Balík, 1968)
- Motýl a smrt (TV inscenace, podle povídky Kamenný orchestr, režie Jiří Bělka, 1968)
- Petrolejové lampy (režie Juraj Herz, 1971)
- Kamenný orchestr (TV inscenace, režie Jan Matějovský 1981)
- Duch soudce Pauknera (TV inscenace, režie Anna Procházková, 1983)
- Prokletí domu Hajnů (podle románu Neviditelný, režie Jiří Svoboda, 1988)
- Helimadoe (režie Jaromil Jireš, 1993)
- Jasnovidka (TV film, režie Viktor Polesný, 1997)
- Ta třetí (TV film, režie Dušan Klein, 2001)
- Škoda lásky (patnáctidílný TV cyklus, dva díly podle námětu Jaroslava Havlíčka, 2013)
Digitalizace díla
[editovat | editovat zdroj]Roku 2015 bylo kompletní Havlíčkovo dílo digitalizováno a zpřístupněno online zdarma. Na projektu Havlíčkova Jilemnice se podílelo Město Jilemnice, Krkonošské muzeum, Vojtěch Mečíř a firma 2ebook.
Jilemnice by k Havlíčkovu dílu mohla být jen kulisou, je však něco více, je spíše Havlíčkovým pomníkem, který vyvolává asociace a vzpomínky – každému dle libosti. Je místem paměti. Smysl tohoto projektu byl pokus oživit tento význam. Očarovat Jilemnici (a další místa) Havlíčkovým kouzlem. K tomu je však nutné vztah Havlíčka a Jilemnice ukázat také tak problematický, jakým ve skutečnosti byl, aby se z živého pomníku nestal kýč.Vojtěch Mečíř, web jaroslavhavlicek.cz
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Lidové noviny, 10.4.1943, s.4, v systému Kramerius
- ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých hlavního magistrátu, sign. MAG Z21, s. 116
- ↑ Život | Jaroslav Havlíček .cz. jaroslavhavlicek.cz [online]. [cit. 2020-04-05]. Dostupné online.
- ↑ ADAMOVIČ, Ivan; NEFF, Ondřej. Slovník české literární fantastiky a science fiction. Praha: R3, 1995. ISBN 80-85364-57-3. Kapitola Havlíček, Jaroslav, s. 87.
- ↑ Filmová databáze FDb.cz:Jaroslav Havlíček
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 2/I. H-J. Praha: Academia, 1993. 589 s. ISBN 80-200-0468-8.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]Obrázky, zvuky či videa k tématu Jaroslav Havlíček na Wikimedia Commons
Autor Jaroslav Havlíček ve Wikizdrojích
Osoba Jaroslav Havlíček ve Wikicitátech
- Digitalizovaná díla Jaroslava Havlíčka v České digitální knihovně
- Díla Jaroslava Havlíčka v elektronické podobě volně ke stažení v katalogu Městské knihovny v Praze
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jaroslav Havlíček
- Jaroslav Havlíček na Kinoboxu
- Havlíčkova Jilemnice – webový projekt zpřístupňující Havlíčkovo dílo v elektronické podobě