Oleňok
| Oleňok | |
|---|---|
| Základní informace | |
| Délka toku | 2292 km |
| Plocha povodí | 220 000 km² |
| Průměrný průtok | 1210 m³/s |
| Světadíl | Asie |
| Pramen | |
| Viljujská planina 67°35′17,16″ s. š., 105°9′15,84″ v. d. | |
| Ústí | |
| Oleňocký záliv 72°59′0,96″ s. š., 119°47′39,84″ v. d. | |
| Protéká | |
| Úmoří, povodí | |
| moře Laptěvů | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Oleňok též Oleněk[1][2] (rusky Оленёк, jakutsky Өлөөн) je řeka v Jakutské republice, která horním tokem zasahuje i do Krasnojarského kraje. Je 2292 km dlouhá. Povodí má rozlohu 220 000 km².
Průběh toku
[editovat | editovat zdroj]Odtéká z nevelkého jezera na severním okraji Viljujské planiny a teče podél vrchoviny Bukočan nejprve na východ. Následně se stáčí na sever v úzké dolině, jež místy přechází až v soutěsku. Překonává četné peřeje, mezi nimiž vyniká říční práh Ukojan. Na středním toku se dolina rozšiřuje pod ústím Arga-Saly. Tok řeky je zde velmi členitý a přijímá zprava Siligir a zleva Unukit, Birekte, Kuojku a Bejenčime. Na dolním toku řeka protéká planinou Kystyk. Pod ústím Buru pokračuje přes Severosibiřskou rovinu na severozápad podél Čekanovského krjaža. Ústí do Oleňockého zálivu moře Laptěvů, přičemž pod mysem Tumulo vytváří deltu o rozloze 475 km² a délce přibližně 20 km. Hlavní ramena jsou levé Ulachan-Uesja a pravé Kubala-Uesja.
Přítoky
[editovat | editovat zdroj]Vodní stav
[editovat | editovat zdroj]Zdrojem vody jsou sněhové a dešťové srážky. Nejvyšších vodních stavů dosahuje od června do září, zatímco po zbývající část roku je vody v řece méně. Průměrný roční průtok činí v ústí 1210 m³/s. Na dolním toku může před rozmrznutím klesnout až na méně než 1 m³/s. V některých letech řeka na jeden měsíc promrzá až do dna, přičemž na horním toku promrzá až do dna systematicky od ledna do dubna. Zamrzá na konci září až v říjnu a rozmrzá na konci května až v červnu.
Využití
[editovat | editovat zdroj]Řeka je bohatá na ryby (síh malý, omul, muksun, nelma, tajmen). Na řece se nacházejí obydlená místa Oleňok, Tajmylyr, Usť-Oleňok,
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ SKŘIVAN, Aleš; SKŘIVAN, Petr. Moře, objevy, staletí. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1980. 302 s. S. 219.
- ↑ Chariton Prokofjevič Laptěv - průzkumník poloostrova Tajmyr. HedvabnaStezka.cz [online]. 2012-01-19 [cit. 2022-01-07]. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- V tomto článku byly použity informace z Velké sovětské encyklopedie, heslo „Оленёк“.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]Obrázky, zvuky či videa k tématu Oleňok na Wikimedia Commons