Martin Šolc

Doc. Martin Šolc
Doc. Martin Šolc
Narození	26. března 1949 (75 let); Praha
Alma mater	Univerzita Karlova
Povolání	astronom, astrofyzik, popularizátor vědy a překladatel
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Martin Šolc (* 26. března 1949 Praha) je pedagog, odborník na fyziku komet i historii astronomie a také její popularizátor. Podílel se na organizaci mezinárodních konferencí, především v oblasti historie vědy, pracoval v redakčních radách řady odborných i populárních časopisů a přeložil několik knižních titulů.

Pedagogická činnost

Martin Šolc vystudoval v roce 1972 Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy v Praze, zaměření astronomie a astrofyzika. Poté zde na katedře astronomie a astrofyziky působil jako interní aspirant a posléze odborný asistent.

V roce 1986 se stal docentem astronomie. V letech 1986–1987 získal stipendium Maxe Plancka v Ústavu Maxe Plancka pro jadernou fyziku v Heidelbergu, kde se účastnil na zpracování dat z experimentů na sondách Giotto/Vega k Halleyově kometě.

V roce 1987 se stal vedoucím katedry astronomie a astrofyziky na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy. V této funkci pokračoval i do roku 1999 poté, kdy se katedra transformovala v Astronomický ústav UK.

V letech 1999–2002 působil jako předseda Asociace Univerzita třetího věku České republiky, v letech pak jako předseda Společnosti pro dějiny věd a techniky při Radě vědeckých společností Akademie věd ČR. V letech 1991-2024 přednášel v kurzech Univerzity 3. věku na Matematicko-fyzikální fakultě UK, od roku 2010 do 2023 byl členem grémia Rady seniorů ČR, a v letech 2014-2023 členem Rady celoživotního vzdělávání Univerzity Karlovy. V letech 2000–2001 zastupoval MŠMT ČR v Bruselu ve skupině expertů EU pro tvorbu norem celoživotního vzdělávání včetně Univerzit 3. věku.

Dílo

Martin Šolc napsal na 60 publikací z oboru astrofyziky, fyziky komet a meziplanetární hmoty a dále přes sedm desítek původních článků a knižních kapitol o historii astronomie. Podílel se jako autor nebo spoluautor na tvorbě celkem 8 učebnic: nejen pro vysoké školy, ale i pro střední (např. Cvičení z fyziky pro 1. ročník gymnázií) a základní školy (Přírodověda: pracovní sešit pro 5. ročník základní školy). Byl řešitelem resp. spoluřešitelem čtyř projektů Grantové agentury ČR.

Ocenění

V roce 1981 získal spolu s Jiřím Švestkou a Vladimírem Vanýskem cenu Literárního fondu za učebnici Fyzika hvězd a vesmíru.
Po Martinu Šolcovi je pojmenována planetka 7799 MartinŠolc, která byla objevena 24. února 1996 na hvězdárně na Kleti.

Podílel se 9 životopisy na knize Biographic Encyclopedia of Astronomers, která v roce 2017 získala v USA Cenu Donalda Osterbrocka.
V roce 2018 obdržel nejvyšší ocenění České astronomické společnosti, Nušlovu cenu.^[1]

V roce 2022 byl zvolen čestným členem České astronomické společnosti.

Reference

↑ SUCHAN, Pavel. Cena Františka Nušla za rok 2018 doc. Martinu Šolcovi [online]. Česká astronomická společnost, 2018-11-30 [cit. 2018-12-03]. Dostupné online.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Martin Šolc na Wikimedia Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Martin Šolc

[1] SUCHAN, Pavel. Cena Františka Nušla za rok 2018 doc. Martinu Šolcovi [online]. Česká astronomická společnost, 2018-11-30 [cit. 2018-12-03]. Dostupné online.

[1]

Cena Františka Nušla (též nazývána Nušlova cena)

Cenu uděluje Česká astronomická společnost od roku 1938. V roce 1949 bylo její udělování přerušeno a následně byla udělena jen jednou (v roce 1952). V roce 1999 bylo udělování ceny obnoveno.

laureáti v letech 1938–1952	Karel Čacký (1938) • Antonín Bečvář (1939) • Vladimír Guth, Jan Kvíčala, Jaroslav Štěpánek a Alois Vrátník (1940) • Josef Klepešta (1941) • Jindřich Zeman (1942) • Karel Anděl (1943) • Viktor Rolčík (1944) • Bedřich Čurda-Lipovský (1945) • Ľudmila Pajdušáková (1946) • Vilém Gajdušek (1947) • Karel Novák (1948) • Luisa Landová-Štychová (1949) • Alois Peřina (1952)

laureáti od roku 1999	Luboš Perek (1999) • Miroslav Plavec (2000) • Ladislav Křivský (2001) • Zdeněk Švestka (2002) • Josip Kleczek (2003) • Zdeněk Ceplecha (2004) • Ladislav Sehnal (2005) • Zdeněk Sekanina (2006) • Jan Vondrák (2007) • Ivan Hubený (2008) • Pavel Mayer (2009) • Luboš Kohoutek (2010) • Jiří Grygar (2011) • Antonín Rükl (2012) • Marian Karlický (2013) • Petr Heinzel (2014) • Jan Palouš (2015) • Zdeněk Mikulášek (2016) • Jiří Bičák (2017) • Martin Šolc (2018) • Zdeněk Stuchlík (2019) • Petr Hadrava (2020) • Stanislav Štefl (2021) • Jiří Podolský (2022)