Milada Součková
| Dr. Milada Součková | |
|---|---|
| Narození | 24. ledna 1899 Praha |
| Úmrtí | 1. února 1983 (ve věku 84 let) Boston |
| Místo pohřbení | Olšanské hřbitovy |
| Povolání | spisovatelka, novinářka, básnířka a literární historička |
| Alma mater | Univerzita Karlova Filozofická fakulta Univerzity Karlovy Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy |
| Témata | poezie |
| Ocenění | Guggenheimovo stipendium |
| Manžel(ka) | Zdenek Rykr |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Milada Součková, pokřtěná Milada Marie Božena, provdaná Rykrová,[1] (24. ledna 1899, Praha[2] – 1. února 1983, Boston, USA) byla česká spisovatelka, lingvistka a literární teoretička.
Život
[editovat | editovat zdroj]Narodila se v rodině stavebního podnikatele (disponenta) a majitele domu Antonína Součka (*1860) a jeho manželky Marie, rozené Horové (*1874).[3] Po maturitě na dívčím gymnáziu Minerva, kde v té době studovala také Milena Jesenská, studovala přírodní vědy na Karlově univerzitě a promovala roku 1923 na téma „O duševním životě rostlin“. V letech 1923–1924 studovala na univerzitě v Lausanne. Seznámila se se svým budoucím manželem, malířem Zdeňkem Rykrem; dne 17. června 1930 se vzali.[4] Manželé za války působili v odboji. Roku 1940 spáchal její muž sebevraždu.[5] Důvodem mohla být obava, aby se nedostal do rukou gestapa.
V letech 1937–1939 publikovala v časopise The Booster, který vydával Henry Miller v Paříži. Na jeho stránkách se ocitla mezi jmény jako William Saroyan, Anaïs Nin, Gerald Durrell či Raymond Queneau. Poslední číslo tohoto časopisu dokonce bylo Součkové věnováno.[6]
Účastnila se uměleckého a literárního života, spolupracovala s Pražským lingvistickým kroužkem, seznámila se s Romanem Jakobsonem a za války spolupracovala s Vladislavem Vančurou na „Obrazech z dějin“.[7] [5]
Po roce 1945 pracovala Milada Součková jako kulturní atašé československého konzulátu v New Yorku[8] a po únoru 1948 zůstala v USA, takže doma její díla nemohla vycházet. V letech 1950–1962 přednášela českou literaturu a další slovanské obory na Harvardově univerzitě, v letech 1962–1969 na univerzitě v Chicagu a v letech 1970–1973 v Berkeley. Od roku 1963 byla knihovnicí Harvardovy univerzity a shromáždila zde patrně největší soubor české literatury mimo ČR; tomuto fondu odkázala i své úspory.
Miladu Součkovou připomíná pamětní deska s bustou na fasádě domu v Praze 1 v Úvozu 228 – domu U Bílé růže, kde pobývala na sklonku války poté, co její původní domov podlehl bombardování. Dům, který je pozoruhodný i z architektonického hlediska (považovaný architektem Samuelem Cíglerem za jeden z nejpovedenějších funkcionalistických domů v Čechách) pro instalaci desky vybral Kristian Suda, autorkou je sochařka Stanislava Kavanová.[6]
Když Milada Součková odešla pracovat do Ameriky, která se stala jejím doživotním exilem, v domě po ní zůstaly její nevydané rukopisy. Ty jsou dnes ve správě Literárního archivu Památníku národního písemnictví. [6]
Popel Milady Součkové byl rozptýlen na Olšanských hřbitovech v Praze.[7]
Bohemistka a spisovatelka Zuzana Říhová, která pracuje na monografii této „pozapomenuté spisovatelky“, říká: „Její dílo vypovídá o moderní literatuře. Také proto, že se zabývá otázkou paměti – co je paměť individuální a co patří do velké paměti dějin, je v kontextu dějin dvacátého století důležité.“[6]
| „ | Jediné, co může vykreslit pravdivý obraz umělce, jsou pouze dopisy a deníky. | “ |
| — Milada Součková v úvodu prózy Hlava umělce | ||
Dílo
[editovat | editovat zdroj]- První písmena, 1934 experimentální próza
- Amor a psyché, 1937 experimentální próza
- Odkaz, 1940 román
- Zakladatelé, 1940 román
- Bel canto, 1944
- Hlava umělce, 1944
Další knihy vyšly v exilu:
- Gradus ad parnassum, 1957, básnická sbírka
- Pastorální suita, 1962, básnická sbírka
- Sešity Josephiny Rykrové, 1981 básnická sbírka
- Neznámý člověk, 1962 próza
Literární historie a teorie:
- A literature in crisis: Czech literature 1938 – 1950, 1954
- The Czech Romantics, 1959
- The Parnassian Jaroslav Vrchlický, 1964
- Baroque in Bohemia, 1980
Sebrané spisy Milady Součkové, které vyšly v nakladatelství Prostor, získaly cenu Magnesia Litera 2010 za nakladatelský čin.
O vydání souborného díla Milady Součkové se zasadil editor Kristian Suda, jehož cesta k Součkové vedla přes útlou sbírku básní. „Vedle Hrabala, Koláře nebo Demla patří k největším zjevům české literatury dvacátého století,“ říká.[6]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Milada Součková na německé Wikipedii.
- ↑ úmrtní oznámení Zdenka Rykra. Lidové noviny. 19. 1. 1940, s. 9. Dostupné online.
- ↑ Matrika narozených, Panna Marie Vítězná, 1894–1901, snímek 117, Záznam o narození a křtu
- ↑ Policejní přihlášky, Praha, rodina Antonína Součka
- ↑ Matrika oddaných, kostel Nejsvětější Trojice Podskalí, 1922–1931, snímek 268
- ↑ a b Lidové noviny, 17.1.1940, Malíř Zdeněk Rykr zemřel
- ↑ a b c d e Neviditelní: Milada Součková a malostranský funkcionalismus : Open House Praha. www.openhousepraha.cz [online]. 2023-11-17 [cit. 2024-03-20]. Dostupné online.
- ↑ a b MERHAUT, Luboš. Lexikon české literatury, Osobnosti, díla, instituce. Praha: Academia, 2008. ISBN 978-80-200-1572-3. Kapitola Milada Součková, s. 266–268.
- ↑ Dr. Milada Součková: Tři tváře Jarmily Novotné. Vlasta. 1. 4. 1948, s. 7. Dostupné online.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]Obrázky, zvuky či videa k tématu Milada Součková na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Milada Součková
- Milada Součková v informačním systému abART
- Heslo ve Slovníku české literatury
- divadelní hra Historický monolog Archivováno 4. 7. 2020 na Wayback Machine.
- Spisovatelka, po které zůstalo „jen“ její dílo Pořad Českého rozhlasu Plus, podrobné informace o životě Milady Součkové, citace z literatury.