NGC 2266
| NGC 2266 | |
|---|---|
| Pozorovací údaje (Ekvinokcium J2000,0) | |
| Typ | otevřená hvězdokupa |
| Třída | II2m[1] |
| Objevitel | William Herschel |
| Datum objevu | 7. prosince 1785 |
| Rektascenze | 06h 43m 19s[2] |
| Deklinace | 26°58′12″[2] |
| Souhvězdí | Blíženci (lat. Gem) |
| Zdánlivá magnituda (V) | 9,5[1][3] |
| Úhlová velikost | 5′[2] |
| Vzdálenost | 9 800 ly |
| Fyzikální charakteristiky | |
| Metalicita [Fe/H] | −0,44 |
| Odhadované stáří | 630 milionů let[2] |
| Označení v katalozích | |
| New General Catalogue | NGC 2266 |
| Collinderův katalog | Collinder 113 |
| Melottův katalog | Melotte 50 |
| Jiná označení | NGC 2266,[3] Cr 113,[4] Mel 50,[5] OCl 471[1][6] |
| (V) – měření provedena ve viditelném světle | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
NGC 2266 je stará otevřená hvězdokupa v souhvězdí Blíženců. Od Země je vzdálená asi 9 800 světelných let.[2] Objevil ji William Herschel 7. prosince 1785.[6] Její stáří bylo určeno na 630 milionů let,[2] což je srovnatelné s hvězdokupou Hyády.[7] Její velké stáří potvrzuje i velký počet jejích červených obrů.[7]
Hvězdokupa na obloze leží asi 2° severně od hvězdy Mebsuta (ε Geminorum). Je poměrně hustá, obsahuje několik desítek členů, ale nejjasnější z nich mají pouze 11. hvězdnou velikost. Menší dalekohledy ji ukážou jako mlhavou skvrnu blízko hvězdy 9. hvězdné velikosti, ale velké dalekohledy ukážou několik hvězdných řetězců.[8]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c FROMMERT, Hartmut. Revised NGC Data for NGC 2266 [online]. SEDS.org [cit. 2021-01-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-02-08. (anglicky)
- ↑ a b c d e f DIAS, W. S.; ALESSI, B. S.; MOITINHO, A., et al. New catalogue of optically visible open clusters and candidates. S. 871–873. Astronomy and Astrophysics [online]. Červenec 2002 [cit. 2021-01-12]. Roč. 389, s. 871–873. Dostupné online. arXiv astro-ph/0203351. DOI 10.1051/0004-6361:20020668. Bibcode 2002A&A...389..871D. (anglicky)
- ↑ a b SIMBAD Astronomical Database: Results for NGC 2266 [online]. [cit. 2021-01-12]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ COLLINDER, Per. On Structural Properties of Open Galactic Clusters and their Spatial Distribution. Catalog of Open Galactic Clusters. S. B1-B46. Annals of the Observatory of Lund [online]. 1931 [cit. 2021-01-12]. Čís. 2, s. B1-B46. Dostupné online. Bibcode 1931AnLun...2....1C. (anglicky)
- ↑ MELOTTE, P. J. A Catalogue of Star Clusters shown on Franklin-Adams Chart Plates. S. 175. Memoirs of the Royal Astronomical Society [online]. 1915 [cit. 2021-01-12]. Roč. 60, s. 175. Dostupné online. Bibcode 1915MmRAS..60..175M. (anglicky)
- ↑ a b SELIGMAN, Courtney. Celestial Atlas: NGC 2266 (= OCL 471) [online]. [cit. 2021-01-12]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b KALUZNY, Janusz; MAZUR, Beata. The Hyades age anticenter cluster NGC 2266. S. 191–212. Acta Astron. [online]. 1991 [cit. 2021-01-12]. Roč. 41, s. 191–212. Dostupné online. Bibcode 1991AcA....41..191K. (anglicky)
- ↑ KODRIŠ, Michal. Průvodce hvězdnou oblohou: Blíženci [online]. [cit. 2021-01-12]. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]Obrázky, zvuky či videa k tématu NGC 2266 na Wikimedia Commons
- SIMBAD Astronomical Database: Results for NGC 2266 [online]. [cit. 2021-01-12]. Dostupné online. (anglicky)
- KODRIŠ, Michal. Průvodce hvězdnou oblohou: Blíženci [online]. [cit. 2021-01-12]. Dostupné online.
- FROMMERT, Hartmut. Revised NGC Data for NGC 2266 [online]. SEDS.org [cit. 2021-01-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-02-08. (anglicky)
- SELIGMAN, Courtney. Celestial Atlas: NGC 2266 (= OCL 471) [online]. [cit. 2021-01-12]. Dostupné online. (anglicky)