Sociální demokracie
Sociální demokracie je středolevicová politická ideologie vycházející ze socialismu,[1] která se přes ekonomické i sociální zásahy státu snaží dosáhnout sociální spravedlnosti a rovnosti uvnitř tržní ekonomiky. Cílem sociální demokracie je vybudování sociálního státu, ve kterém by byl zajištěn blahobyt občanů pomocí přerozdělování bohatství, vyššího zdanění majetnějších osob, ale také participativní demokracie a regulace ekonomiky (tzv. sociálně-tržní hospodářství nebo sociální kapitalismus). Je charakteristická bojem proti nerovnostem, útlaku a privilegiím, snahou skoncovat s chudobou, stejně tak jako podporou veřejných služeb a práv zaměstnanců, díky čemuž má mnohdy úzké vztahy s odbory.[2] Usiluje tak o rovnostářskou, demokratičtější a solidárnější společnost, ale jejím cílem není překonání kapitalismu. Bývá popisována jako nejčastější forma západního a moderního socialismu, potažmo jako reformistické křídlo demokratického socialismu.[3]
Původně byla sociální demokracie směrem, který usiloval o mírovou transformaci tržní ekonomiky v socialismus, na přelomu 19. a 20. století se však sociálnědemokratické strany začaly tříštit na radikální (revoluční) a umírněné (reformistické, revizionistické) křídlo, což v mnoha státech vyústilo ve stranický rozkol (např. odtržení KSČ od ČSDSD nebo rozpad RSDDP). Po druhé světové válce přijali sociální demokraté keynesiánství jakožto ekonomický směr, kterého se po jeho inovaci v neokeynesiánství a krátkém odklonu k třetí cestě (pouze některé sociálnědemokratické strany; přibližně mezi lety 1990 a 2010) drží do současnosti. Právě příklon ke třetí cestě a neoliberálním reformám v podobě politiky škrtů, volného obchodu, deregulace, privatizace a redukce sociálního státu dávají někteří politologové do souvislosti s drastickým propadem sociálnědemokratických stran v Evropě a příklonem jejich tradičních voličů k levicově či pravicově populistickým subjektům.[4][5][6] Mezi další ekonomické směry, které sociální demokracie prosazuje, patří sociálně liberální a skandinávský model.[7]
Ideologicky má sociální demokracie blízko k progresivismu a případně i k zelené politice. Zástupcem sociálních demokratů v Česku je Sociální demokracie (SOCDEM), která je členem Socialistické internacionály, Strany evropských socialistů a Progresivní aliance. Mezi další české sociálnědemokratické strany či hnutí patří například Idealisté nebo Budoucnost.[8]
Socialistická internacionála
[editovat | editovat zdroj]Socialistická internacionála (SI) – celosvětová organizace sdružující sociálnědemokratické strany a strany demokratického socialismu – definuje sociální demokracii jako ideální formu (liberální) demokracie, která je schopná řešit společenské problémy, které vytváří neregulovaný kapitalismus. SI zdůrazňuje následující principy lidského společenství (následuje volný překlad):[9]
- Svoboda. Princip svobody zajišťuje svobodu jednotlivce, ale i svobodu člověka uvnitř společenství. Každý člověk má právo chovat se a konat tak, aby mohl nejlépe dosáhnout svých individuálních cílů a naplnit a využít své schopnosti a možnosti. Právo na svobodnou vůli v chování a jednání musí být zachováno pro každého, realizací tohoto práva jedním člověkem nesmí být omezeno toto právo u jiného člověka. Zachování svobody pro každého člověka uvnitř lidského společenství je možné pouze v případě, že lidstvu jako celku se podaří v dlouhověkém zápase osvojit si vlastní historii a zajistit, aby žádný člověk nebyl na základě různosti společenské vrstvy, pohlaví, náboženství nebo rasy omezen na svých svobodách.
- Rovnost a spravedlnost. Princip rovnosti zaručuje stejnou vážnost všech lidských bytostí a je základním předpokladem pro svobodný vývoj každé lidské osobnosti. Základní ekonomická, sociální a kulturní rovnost uvnitř společenství je nezbytná pro společenskou rozmanitost a sociální rozvoj. Princip spravedlnosti ve společenství se řídí principem rovnosti a principem svobody. Znamená rovnost v právech a požaduje vyrovnávání fyzických, mentálních a apriorních sociálních nerovností, stejně jako osvobození od absolutní závislosti na vlastnících výrobních prostředků nebo držitelích politické moci.
- Solidarita. Solidarita je všezahrnující a globální. Je praktickým projevem lidské humanity, lidskosti a schopnosti soucítění s oběťmi nespravedlnosti a nerovnosti. Solidarita je vyzdvihována a oslavována všemi významnými humanistickými tradicemi. V současné době s bezprecedentní vzájemnou závislostí mezi jednotlivci a národy nabývá solidarita ještě většího významu.
Původně byly členy sociálnědemokratických stran jak demokratičtí socialisté, tak revoluční socialisté, např. Rosa Luxemburgová nebo Vladimir Lenin. Po první světové válce a Říjnové revoluci je sociální demokracie spojena výlučně s nerevolučním politickým směrem.
Symbolika
[editovat | editovat zdroj]Sociální demokraté jako svou symboliku často používají růži. Barvou sociálně demokratických strana je pak z velké většiny červená, respektive rudá, vycházející ze socialistické tradice, ojediněle též růžová, oranžová či modrá.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Social democracy na anglické Wikipedii.
- ↑ EATWELL, Roger; WRIGHT, Anthony. Contemporary Political Ideologies. 2. vyd. Londýn: Continuum, 1999. ISBN 9781855676053. S. 80–103.
- ↑ HEYWOOD, Andrew. Political Ideologies: An Introduction. 5. vyd. UK: Palgrave Macmillan, 2012. Dostupné online. ISBN 9780230367258. S. 97.
- ↑ BUSKY, Donald F. Democratic Socialism: A Global Survey. USA: Praeger Publishers, 2000. ISBN 978-0275968861. S. 8.
- ↑ KARNITSCHNIG, Matthew. Who killed European social democracy?. POLITICO [online]. 2018-03-02 [cit. 2020-10-13]. Dostupné online.
- ↑ LAWSON, Neal. Averting the death of social democracy [online]. Social Europe, 2018-12-20 [cit. 2020-10-13]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ LOUIS, Édouard. Why My Father Votes for Le Pen. The New York Times [online]. 2017-05-04 [cit. 2022-07-20]. Dostupné online.
- ↑ GOMBERT, Tobias. Foundations of Social Democracy. 1. vyd. Berlín: Social Democratic Reader, 2009. Dostupné online. ISBN 9783868722154. S. 8.
- ↑ Hnutí Budoucnost nebude dále jednat s vedením ČSSD, pokračuje však ve vytváření volebního subjektu na obranu sociálního státu [online]. Budoucnost, 2021-04-15 [cit. 2022-07-20]. Dostupné online.
- ↑ Declaration of Principles, přijaté na XVIII Kongresu SI, Stockholm, červen 1989. www.socialistinternational.org [online]. [cit. 2006-11-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-02-22.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]Obrázky, zvuky či videa k tématu sociální demokracie na Wikimedia Commons
- Seznam sociálnědemokratických stran
- Socialistická internacionála Archivováno 23. 4. 2006 na Wayback Machine.
- Socialdemocrat.org Archivováno 12. 4. 2006 na Wayback Machine.