Sesterská republika
Sesterské republiky byly loutkové státy tvořící ochranné pásmo obklopující republikánskou Francii během Velké francouzské revoluce.[1]
Francie v „sesterských republikách“ pomáhala budovat společnost s důrazem na svobodu, rovnost a nezávislost, jejíž občané žijí politicky aktivnějším životem a v rámci jiné politické kultury. Na druhé straně však francouzští vojáci vypalovali zdejší vesnice a chovali se k obyvatelstvu přezíravě.[2]
Podle historika Stuarta Woolfa „...ze třinácti ústav, vyhlášených v „sesterských republikách“, jich jedenáct mělo za vzor thermidorskou ústavu Roku III s jejím přesně propracovaným rigidním a nakonec nefunkčním oddělením pravomocí i odstupňovaným systémem voleb.“[3]
Pozadí
[editovat | editovat zdroj]Na podzim 1792 odhlasoval francouzský Konvent dekret, slibující pomoc všem národům usilujícím o dosažení svobody. Zahraničně-politickým cílem revolučního státu se tak stala územní expanze. [4] Po připojení Jižního Nizozemí k Francii v létě roku 1794 se z války na obranu francouzské revoluce stala válka dobyvačná. Když poté francouzská armáda roku 1795 obsadila Holandsko vznikla nejstarší ze „sesterských republik“ – Batávská republika.[5]
Italské sesterské republiky
[editovat | editovat zdroj]V Itálii začaly „sesterské republiky“ vznikat během tažení generála Bonaparta ke konci roku 1795. Ústavy těchto států se inspirovaly francouzským ústavním pořádkem z roku III. Obyvatelstvo se smělo účastnit politického života a bylo dbáno na lidská a občanská práva. Moc v těchto státech byla oddělena a existovaly snahy o její rovnováhu. Určitým vzorem byla i antika, což se projevovalo v názvu funkcí a orgánů jako konzul a tribunát či efor a archónt. Ústavy republik Cispadánské, Ligurské a Parthenopské dále kladly důraz na pomoc chudým a na právo na vzdělání.[6]
„Sesterské republiky“ v Itálii byly nezávislé pouze formálně – jejich území byla obsazena francouzskou armádou. Obyvatelstvu byly zabavovány potraviny, muselo platit neúměrně vysoké daně a snášet krádeže uměleckých děl.[7]
Seznam sesterských republik
[editovat | editovat zdroj]| 1796: severní Itálie před francouzskou invazí |
1803: „sesterské republiky“ v severní Itálii |
1806: „sesterské republiky“ nahrazené monarchiemi |
- Parthenopská republika
- Ligurská republika
- Cispadánská republika
- Římská republika
- Cisalpinská republika
- Transpadánská republika
- Republika Alba
- Cisrenánská republika
- Batávská republika
- Helvétská republika
- Mohučská republika
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ HROCH, Miroslav, a kolektiv. Encyklopedie dějin novověku 1492–1815. 1. vyd. Praha: Libri, 2005. 415 s. ISBN 80-7277-246-5. S. 59.
- ↑ TINKOVÁ, Daniela. Revoluční Francie 1787–1799. Praha: Triton, 2008. ISBN 978-80-7387-211-3. S. 369–370. [Dále jen: Revoluční Francie].
- ↑ ELLIS, Geoffrey. Napoleon. Překlad Antonín Jeřábek. Praha: Paseka, 2001. ISBN 80-7185-405-0. S. 81–82.
- ↑ HROCH, Miroslav; KUBIŠOVÁ, Vlasta. Velká francouzská revoluce a Evropa. 1. vyd. Praha: Svoboda, 1990. ISBN 80-205-0151-7. S. 216–217.
- ↑ Revoluční Francie, s. 365.
- ↑ Revoluční Francie, s. 367–369.
- ↑ PROCACCI, Giuliano. Dějiny Itálie. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1997. ISBN 80-7106-152-2. S. 213.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- TINKOVÁ, Daniela. Revoluční Francie 1787–1799. Praha: Triton, 2008. 439 s. ISBN 978-80-7387-211-3.
- HROCH, Miroslav; KUBIŠOVÁ, Vlasta. Velká francouzská revoluce a Evropa. Praha: Svoboda, 1990. 536 s. ISBN 80-205-0151-7.