Přeskočit na obsah

Polybuten

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Polybuten (polybutylen) a polyisobutylen jsou kapalné oligomery nebo polymery široce používané jako plastifikátory pro polymery s vysokou molekulovou hmotností, jako je například polyethylen.

Neměly by být zaměňovány s polybutenem-1, což je polymer s vysokou molekulovou hmotností.

Vlastnosti

[editovat | editovat zdroj]

Jedná se o čisté a bezbarvé kapaliny prodávané v mnoha různých druzích lišících se hlavně molekulovou hmotností, přičemž platí, že vyšší molekulová hmotnost znamená také vyšší viskozitu. Oligomery se rozkládají při vysoké teplotě (více než 350 °C) za vzniku monomeru isobutenu.

Výroba polybutenu je podobná, ale liší se od výroby polyisobutylenu (PIB). Polybuten se často vyrábí ze směši čtyřuhlíkatých uhlovodíků vzniklých krakováním ropy (C4 komplexu) a obsahuje but-1-en, but-2-en a isobuten.
PIB se vyrábí z v podstatě čistého isobutylenu vytvořeného v C4 komplexu jako hlavní produkt. Přítomnost ostatních isomerů butenu může někdy způsobit:

  1. nižší reaktivitu
  2. jinou molekulární hmotnost

Tato reakce je kyselá katalyzovaná uhlík–kationtová polymerizace, nejčastějším katalyzátorem je chlorid hlinitý nebo některý z halogenovodíků, jako je například HF.

U 1–butenu se opakuje následující skupina:

-[-CH2-CH(CH2CH3)-]n-

a u 2–butenu je to tato skupina:

-[-CH(CH3)-CH(CH3)-]n-.

Stejná dvojná vazba činí molekulu náchylnou na oxidaci při vystavení horké kapaliny vzduchu. Degradace polymeru vytváří aldehydy a ketony, jež jsou dále oxidovány na karboxylové kyseliny. Tím se hmota stává rozpustnou ve vodě.

Polybuten se používá ve dvou oblastech:

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Polybutene na anglické Wikipedii.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Decroocq, S and Casserino, M, Polybutenes, Chapter 17 in Rudnick (Ed), Synthetics, Mineral Oils, and Bio-Based Lubricants: Chemistry and Technology, CRC Press (2005), Print ISBN 978-1-57444-723-1, eBook ISBN 978-1-4200-2718-1.