Přeskočit na obsah

Poslední den odsouzence

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Poslední den odsouzence
Ilustrace Paula Gavarniho k vydání z roku 1853
Ilustrace Paula Gavarniho k vydání z roku 1853
AutorVictor Hugo
Původní názevLe Dernier Jour d'un condamné
PřekladatelVojtěch Kristián Blahník
ZeměFrancie
Jazykfrancouzština
Náměttrest smrti
Žánrromantický román
Datum vydání1829
Česky vydáno1921
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Poslední den odsouzence (1829, Le Dernier Jour d'un condamné) je třetí román francouzského romantického prozaika, dramatika a básníka Victora Huga.[1]

Jde rozsahem o nevelké dílo, ale myšlenkově velmi hluboké. Je to jeden z nejvýznamnějších literárních manifestů proti trestu smrti ve světové literatuře. Působivosti autor dosahuje především sugestivními literárními prostředky (vnitřní monology, kontrasty světla a tmy a svobody a vězení). Tím vším autor docílil toho, že se čtenář může snadno identifikovat s psychickým a fyzickým utrpením anonymního odsouzence na smrt.[2]

Podnětem k napsání románu byl skutečný případ Hugova popraveného přítele z dětství. Kniha vyšla bez uvedení autora v únoru roku 1829. O tři roky později, v březnu roku 1832, Hugo vydal příběh pod svým jménem a s dlouhou předmluvou. Jeho výzva ke zrušení trestu smrti vyvolala v tehdejší společnosti rozsáhlou debatu.[3]

Obsah románu

[editovat | editovat zdroj]

Román je napsán v první osobě. Nedozvíme se ale ani jméno muže, který příběh vypráví, ani čin, za který byl odsouzen (pravděpodobně jde o vraždu), pouze s ním prožije utrpení spojené s pobytem ve vězení a z očekávání blížící se smrti. Odsouzenec popisuje svou celu, žalářníky a také vzrůstající strach, jak se jeho poprava gilotinou blíží. Vzpomíná na některé zážitky z doby, kdy byl svoboden, a také na svou tříletou dcerku, o jejíž budoucnost se obává. Vězeňského kněze, který mu má přinášet útěchu, charakterizuje jako člověka, který pouze vykonává svou práci. Jeho dcerka, kterou vidí naposledy v den své popravy, jej ale nepozná a řekne mu, že její otec zemřel.

Odsouzenec dále popisuje svou cestu károu na popraviště a okolní hlučící dav, který se nadšeně těší na blížící se podívanou. Zoufale doufá, že mu bude udělena milost, a rozsudek že mu bude změněn na doživotí na galejích. „Milost! Milost! Nebo aspoň, pro slitování boží, ještě pět minut! Není přece možné, aby mě neudělili milost!“[4]

Česká vydání

[editovat | editovat zdroj]
  1. Slovník francouzsky píšících spisovatelů, Libri, Praha 2002, str. 357.
  2. Zdeněk Hrbata: Poslední den odsouzence, obsaženo ve sborníku Zločin a trest v české kultuře 19. století, Academia, Praha 2011, str. 243-249.
  3. Michael Wincok: Victor Hugo v politické aréně, Centrum pro studium demokracie a kultury, Brno 2010.
  4. Victor Hugo: Poslední den odsouzencův, druhý svazek kolibřího vydání, Adolf Synek, Praha 1929, přeložil Duchoslav Fořst, str. 124-125.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]