Pavla Horáková
| Pavla Horáková | |
|---|---|
Pavla Horáková (2019) | |
| Narození | 1974 (49–50 let) Plzeň |
| Povolání | spisovatelka, překladatelka, rozhlasová moderátorka a moderátorka |
| Alma mater | Univerzita Karlova (1993–2000) Filozofická fakulta Univerzity Karlovy |
| Témata | literatura pro děti, překlad, radiokomunikace a rozhlas |
| Ocenění | Magnesia Litera 2019 (2019) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Pavla Horáková (* 1974 Plzeň) je česká spisovatelka a překladatelka, držitelka ocenění Magnesia Litera 2019 za prózu.
Život
[editovat | editovat zdroj]V letech 1993–2000 vystudovala překladatelství a tlumočnictví a serbistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Od roku 1997 překládá ze srbštiny a angličtiny (např. knihy Kurta Vonneguta).[1] V roce 2000 obdržela Tvůrčí odměnu Obce překladatelů za překlad knihy Tamy Janowitzové Otroci New Yorku.[2] V letech 2001–2007 pracovala jako redaktorka anglickojazyčného vysílání Českého rozhlasu 7. Mezi lety 2004 a 2010 působila jako překladatelka pro Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary, do roku 2019 pracovala jako redaktorka festivalového magazínu.[1] Připravuje pořady pro Český rozhlas Vltava.
Dílo
[editovat | editovat zdroj]Překlady
[editovat | editovat zdroj](výběr)
- Thomas Pynchon: Pomalý učeň: rané povídky (1999)
- Tama Janowitzová: Otroci New Yorku (2000)
- Zoran Živković: Dar času (2002)
- Iain Banks: Píseň kamene (2002)
- Kurt Vonnegut: Ostroočko (2007)
- Kurt Vonnegut: Vítejte v pavilonu opic (2008)
- Vladimir Pištalo: Tesla: portrét mezi maskami (2012)
- Joe Kubert: Fax ze Sarajeva: příběh o přežití (2016)
Vlastní tvorba
[editovat | editovat zdroj]- Tajemství Hrobaříků (2010)
- Kecy v kleci (2010; spolu s Adamem Votrubou, Kateřinou Kadlecovou, Pavlou Maxovou a Kristýnou Pleskotovou) – sbírka současné folklorní poezie dětí
- Hrobaříci v podzámčí (2011)
- Hrobaříci a Hrobaři (2012)[3]
- Přišel befel od císaře pána: polní pošta – příběhy Čechů za první světové války (2015)[4]
- Johana (2018; spolu se Zuzanou Dostálovou a Alenou Scheinostovou)[5]
- Zum Befehl, pane lajtnant, aneb, Poslušně hlásím, že byla jednou jedna veliká bitva (2018)[6]
- Teorie podivnosti (2018);[5] cena Magnesia Litera 2019 za prózu[7]
- Srdce Evropy (2021)[8] – volně navazuje na Teorii podivnosti; navíc tematizuje českou, resp. středoevropskou identitu i něco historie
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b Pavla Horáková [online]. LinkedIn [cit. 2021-11-15]. Dostupné online.
- ↑ 10. ročník [online]. Obec překladatelů, 2001 [cit. 2021-11-15]. Dostupné online.
- ↑ SKLENÁŘ, Jan. Spisovatelka Pavla Horáková poodhalila tajemství pohřbená na Olšanech. Fotografie Khalil Baalbaki; Dopoledne s Dvojkou. Český rozhlas Dvojka [online]. Český rozhlas, 15. srpen 2012 [cit. 2021-11-15]. Dostupné online.
- ↑ VLASÁK, Zbyněk. Pavla Horáková o projektu Polní pošta: Po první válce lidé ještě nemlčeli. Fotografie Petr Horník. Salon, příloha Práva. Borgis, 3. červenec 2014, roč. 24, čís. 877, s. S5. Dostupné online [cit. 2021-11-15]. ISSN 1211-2119.
- ↑ a b NAGY, Ladislav. Jak popsat, co nepopsali vědci? Román Pavly Horákové nadchne jazykem i postřehy. Fotografie Richard Klíčník; Literatura. Aktuálně.cz [online]. Economia, 21. únor 2019 [cit. 2021-11-15]. Dostupné online.
- ↑ KUCHYŇOVÁ, Zdeňka. Zum Befehl, pane lajtnant – unikátní vzpomínky vojáků na první světovou válku. Fotografie Ondřej Tomšů; Kultura. Radio Praha [online]. Český rozhlas, 9. listopad 2018 [cit. 2021-11-15]. Dostupné online.
- ↑ ČTK. Knihou roku je román Radky Denemarkové Hodiny z olova. Fotografie Kateřina Šulová; Kultura. Novinky [online]. Praha: Borgis, 7. duben 2019 [cit. 2021-11-15]. Dostupné online.
- ↑ KUČERA, Štěpán. Utrpení není soutěž. Salon, příloha Práva. Borgis, 14. říjen 2021, roč. 31, čís. 1247, s. 17. Dostupné online [cit. 2021-11-12]. ISSN 1211-2119.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]Obrázky, zvuky či videa k tématu Pavla Horáková na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Pavla Horáková