Racek mořský

Racek mořský
	Racek mořský
Stupeň ohrožení podle IUCN
	; málo dotčený
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia);
Kmen	strunatci (Chordata);
Podkmen	obratlovci (Vertebrata);
Třída	ptáci (Aves);
Podtřída	letci (Neoghathae);
Řád	dlouhokřídlí (Charadriiformes);
Čeleď	rackovití (Laridae);
Rod	Larus;
Binomické jméno
	Larus marinus; Linné, 1758
	Rozšíření racka mořského. Rozšíření racka mořského.
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Racek mořský (Larus marinus) je největší racek rozšířený v Evropě, Severní Americe a na několika ostrovech v Atlantském oceánu. Jeho přirozeným biomem je přitom mořské pobřeží, případně břehy větších jezer nebo řek. Je částečně tažný, většina jedinců na zimu migruje na jih, vnitrozemští racci se většinou pouze stahují na větší nezamrzlá jezera. V České republice se vzácně vyskytuje od září do listopadu.

Taxonomie a populace

Racka mořského popsal Linné v 18. století, konkrétně v roce 1758, ve své knize Systema Naturae. Již v té době nesl racek mořský latinské jméno Larus marinus, které mu zůstalo až do současné doby.

Co se týče populace racků mořských, pak je IUCN klasifikuje jako málo dotčené, tedy neohrožené. Nejsou známy přesné počty, ale populace racků mořských jsou velké a nesnižují se. Zvláštností je, že populace většiny ostatních druhů racků klesají, naopak u racků mořských stoupají. Vzácně je uvidíme i v Česku, ale zde jsou více rozšířené spíše sladkovodní druhy racků.

Popis

Je 31–74 cm velký s rozpětím křídel mezi 1,4–1,7 m. Obvykle váží kolem jednoho kilogramu, ačkoli dospělí samci občas dosahují hmotnosti i vyšší než 2 kg. Má silný a poměrně dlouhý zobák s červenou skvrnou, narůžovělé končetiny, bílé břicho, hrdlo a hlavu a černě zbarvenou vrchní stranu křídel s bílými konci. Mladí jedinci jsou hnědí a stejně zbarveni jako dospělci jsou až ve čtvrtém roce života, což je v porovnání s jinými racky značně dlouho.

Ze všech racků má také nejhlubší hlas. Ozývá se nejčastěji kdákavým „kdau“ nebo „krao“.

Chování

Racek mořský je všežravec, ale zpravidla upřednostňuje masitou stravu, zvláště pak hlemýždě, korýše, ryby, hmyz nebo členovce, pokud se naskytne příležitost, pozře i mršinu. Občas, a to je mezi racky neobvyklé, útočí i na jiné ptáky až do velikosti kachny divoké. Často následuje rybářské lodě nebo jen tak vyčkává na mořském pobřeží a okrádá jiné vodní ptáky o ulovenou potravu.

Hnízdí osamoceně nebo v malých koloniích na pobřeží Atlantského oceánu, na skandinávském pobřeží Baltského moře, v Pobaltí nebo na pobřeží Severního moře. Hnízdo si staví na zemi nebo na skalních útesech. V květnu až červnu klade 3–5 vajec, na kterých sedí oba rodiče 27 dní. Mláďata jsou schopna letu již ve věku 8 týdnů.

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Great Black-backed Gull na anglické Wikipedii a Mewa siodłata na polské Wikipedii.

↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].

Literatura

Bezzel, E. (2007): Ptáci. Rebo Productions. ISBN 978-80-7234-292-1

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu racek mořský na Wikimedia Commons

[fcd12a6e0750637386c66c17a431574f321ac9f6-1] The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].

[1]