Přeskočit na obsah

Remeš

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Další významy jsou uvedeny na stránce Remeš (rozcestník).
Remeš
Reims
Radnice
Radnice
Remeš – znak
znak
Remeš – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška80–135 m n. m.
Časové pásmoUTC+01:00 (standardní čas)
UTC+02:00 (letní čas)
StátFrancieFrancie Francie
RegionGrand Est
DepartementMarne
ArrondissementRemeš
Kantonchef-lieu 10 kantonů
Remeš
Remeš
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha47,02 km²
Počet obyvatel181 468 (2008)
Hustota zalidnění3 859,4 obyv./km²
Správa
StarostaAdeline Hazan
Oficiální webwww.ville-reims.fr
E-mailaccueil@reims-contact.fr
PSČ51100
INSEE51454
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Remeš (francouzsky Reims [rens], latinsky Durocortorum) je historické město v severovýchodní Francii, asi 150 km severovýchodně od Paříže. Leží v podprefektuře Remeš, v  departementu Marne, v regionu Grand Est. Žije zde přibližně 179 tisíc[1] obyvatel. Město je sídlem arcibiskupa a od roku 1969 také univerzity. Je výrobním centrem šampaňského vína, textilu, potravin a výstroje pro kosmické lety. Dějiny města sahají do doby Římské říše.


Geografická poloha

[editovat | editovat zdroj]

Remeš leží v centru oblasti Champagne, která zabírá východní, plochou část Pařížské pánve. Město se nachází v rovině, na pravém břehu řeky Vesle, přítoku Aisne a na kanálu, který Aisne spojuje s řekou Marnou. Na jihu a na západě se zvedají hory Montagne de Reims (Remešské pohoří). V okolí se nacházejí rozsáhlé vinice, které rodí hrozny pro výrobu šampaňského.

Sousední obce: Saint-Brice-Courcelles, Courcy, Bétheny, Tinqueux, Cernay-les-Reims, Bezannes, Champfleury a Cormontreuil.

Katedrála Notre-Dame de Reims

Dnešní oblast Champagne byla osídlena už v době bronzové keltskými kmeny Belgů, kteří zde kolem roku 80 př. n. l. založili osadu Durocorter. Po dobytí Galie Juliem Caesarem se zdejší Rémové přidali na stranu Římanů a Durocortorum se stalo hlavním městem belgické provincie. Ve 3. století zde vznikla křesťanská osada a biskupství. Biskup Nicasus, který zde vystavěl kostel, byl zabit Vandaly roku 401.

Patrně roku 496, po vítězství nad Alamany v bitvě u Tolbiaka, se zde nechal biskupem Remigiem pokřtít franský král Chlodvík I. (Clovis I.) se svými bojovníky. Tím začíná pokřesťanštění Franků a budování pozdější Francie. Na tuto tradici navázali později francouzští králové a Remeš se stala jejich korunovačním městem. Karel Veliký se tu setkal se dvěma papeži a roku 816 zde byl korunován jeho syn Ludvík Pobožný. Od roku 1139 jsou v Remeši doložena městská práva.

Anděl v Remeši ze 13. století

Po střetech s karolinským králem Lotharem I. se remešský arcibiskup Adalbero spolu s pozdějším papežem Gerbertem z Aurillacu zasadil o to, aby se franským králem stal roku 987 Hugo Kapet, zakladatel dynastie, jež ve Francii vládla až do roku 1848. Adalbero se přičinil také o to, aby se Remeš stala významným centrem vzdělanosti.

Po vítězstvích nad Angličany přivedla Johanka z Arku roku 1429 krále Karla VII. do Remeše ke slavnostní korunovaci, což mělo velký symbolický význam a podpořilo autoritu francouzských králů. Za náboženských válek byla Remeš na katolické straně, podřídila se však roku 1590 králi Jindřichu IV. Bohatství města pak spočívalo hlavně na soukenictví a textilu.

Basilika Saint-Rémi

Za revoluce roku 1792 byly remešské kostely poničeny a Napoleon Bonaparte se dal korunovat v Paříži, aby se odlišil od francouzských králů. Roku 1854 se Remeš připojila k železnici a začalo období průmyslového růstu. Za první světové války byla Remeš dlouho v blízkosti fronty, stotisícové město bylo evakuováno a z velké části zničeno dělostřeleckým bombardováním. Dne 1. srpna 1918 byly rozstříleny oba hlavní kostely a poválečná obnova města trvala velmi dlouho.

Dne 7. května 1945 v generálním štábu generála Dwighta D. Eisenhowera podepsal generál Alfred Jodl bezpodmínečnou kapitulaci Německa. Protokol o bezpodmínečné kapitulaci v ten den nebyl podepsán žádným z představitelů Velké Británie. Protokol podepsali americký generálporučík Walter Bedell Smith, sovětský generálmajor Ivan Susloparov a francouzský sborový generál Francois Sevez.

Roku 1962 se v Remeši setkal prezident Charles de Gaulle s německým prezidentem Konrádem Adenauerem na znamení francouzsko-německého smíření. Roku 1969 byla založena remešská univerzita a roku 1991 byly hlavní remešské památky vyhlášeny součástí světového dědictví UNESCO.

Stavební památky

[editovat | editovat zdroj]
Katedrála v Remeši – hlavní portál ze 13. století
  • Katedrála Notre-Dame je jedna z nejvýznamnějších církevních staveb ve Francii a vrcholné gotiky vůbec. Vyniká čistotou slohu a nesmírně bohatou sochařskou výzdobou ze 13. století. Od 12. do 19. století zde byli korunováni francouzští králové. Od roku 1991 je spolu se sousedícím Palais du Tau a bazilikou svatého Remigia (Saint-Rémi) součástí světového dědictví Unesco.
  • Nejvýznamnější náměstí v Remeši jsou Place Royale (Královské náměstí) se sochou Ludvíka XV., Place du Parvis se sochou Johanky z Arku. Nejdůležitější třídou je Rue de Vesle, která protíná město od jihozápadu k severovýchodu a křižuje přitom Place Royale.
  • Z římského starověku se zachoval vítězný oblouk Martova brána (la Porte de Mars) ze 3. století, 33 metrů dlouhý a 13 metrů vysoký. Až do 16. století byl částí městských hradeb a sloužil jako brána.
  • Palác Tau (Palais du Tau – název podle půdorysu v podobě řeckého písmene tau) je arcibiskupský palác v sousedství katedrály, vystavěný v letech 1498 až 1509 na místě římské villy a středověkého paláce, který poskytoval přístřeší francouzským králům během jejich korunovační cesty. Ze starší stavby se zachovala kaple z roku 1207. Jinak je palác pozoruhodný velkým krbem v hlavním sále (Salle du Tau) z 15. století. Kaple a hlavní sál jsou vyzdobeny nástěnnými koberci ze 17. století.
Interiér basiliky Saint-Rémi
  • Basilika sv. Remigia, románsko-gotická stavba z 11.-12. století, téměř stejně velká jako katedrála, jež patřila k jednomu z nejdůležitějších francouzských opatství. Během francouzské revoluce byla bazilika vypleněna a roku 1918 poškozena dělostřeleckou palbou, přesto se v chóru zachovala barevná okna ze 12. století. V sousední budově bývalého kláštera je archeologické muzeum.
  • Hotel des Fermes, sídlo prefektury
  • gallsko-římské kryptové sloupoví
  • Hotel le Vergeur s muzeem staré Remeše, z 13. až 16. století
  • kaple malíře Foujity z roku 1964

Slavní rodáci

[editovat | editovat zdroj]

Demografie

[editovat | editovat zdroj]

Počet obyvatel

Vzdělání

[editovat | editovat zdroj]
  • Université de Reims Champagne-Ardenne (URCA), založená roku 1548 s asi 18 tisíci studenty převážně bakalářského studia
  • Institut d'études politiques de Paris (Sciences Po) má od roku 2010 kampus v Remeši s více než 1500 studenty programů zaměřených na Afriku a Ameriku
  • NEOMA Business School

V Remeši sídlí fotbalový klub Stade de Reims.

Také mezi lety 19261972, se blízko nacházel okruh pojmenovaný po městě, Reims-Gueux

Partnerská města

[editovat | editovat zdroj]
  1. Populations légales 2021. INSEE. 28. prosince 2023. Dostupné online.
  2. Guillaume de Machaut (c. 1300-1377). Guillaume de Machaut (c. 1300-1377) [online]. [cit. 2023-06-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Jean Baptiste Colbert. www.hetwebsite.net [online]. [cit. 2023-06-08]. Dostupné online. 
  4. Jean Baptiste Drouet d'Erlon (1765-1844). www.frenchempire.net [online]. [cit. 2023-06-08]. Dostupné online. 
  5. Paul Fort (1872-1960) - Find a Grave Memorial. www.findagrave.com [online]. [cit. 2023-06-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. MITTELBAU-DORA, Stiftung Gedenkstätten Buchenwald und. Maurice Halbwachs. Buchenwald Memorial [online]. [cit. 2023-06-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Albert Batteux - History (Detailed view). www.transfermarkt.com [online]. [cit. 2023-06-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. SportMob – Robert Pires Biography. SportMob [online]. 2021-08-07 [cit. 2023-06-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. Pauline Ferrand-Prévot. cyclingnews.com [online]. 2023-05-08 [cit. 2023-06-08]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]