Přeskočit na obsah

Rinconsaurus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxRinconsaurus
Stratigrafický výskyt: Svrchní křída, před 86 až 83 miliony let
alternativní popis obrázku chybí
Velikostní porovnání rinkonsaura a člověka
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídaplazi (Sauropsida)
Nadřáddinosauři (Dinosauria)
Řádplazopánví (Saurischia)
PodřádSauropodomorpha
InfrařádSauropoda
NadčeleďTitanosauroidea
RodRinconsaurus
Binomické jméno
Rinconsaurus caudamirus
Calvo & Riga, 2003
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rinconsaurus ("ještěr z Rincón de los Sauces") byl rod titanosaurního sauropodního dinosaura z kladu Lithostrotia (resp. Colossosauria a Rinconsauria), žijícího v období svrchní křídy (geologický stupeň santon, asi před 86 až 83 miliony let) na území současné Argentiny (provincie Neuquén).[1]

Fosilie tohoto sauropoda byly objeveny roku 1997 Gabrielem Benítezinem v sedimentech souvrství Bajo de la Carpa v lokalitě zvané Rincón de los Sauces (odtud rodové jméno dinosaura). Fosilie celkem tří jedinců (dvou dospělců a jednoho mláděte) byly vykopány pod vedením paleontologů Jorgeho Calva a Bernarda J. González Rigy. Formálně pak tito vědci dinosaura popsali roku 2003 pod vědeckým jménem Rinconsaurus caudamirus (druhové jméno znamená doslova "s podivuhodným ocasem", protože ocasní obratle mají neobvyklý tvar).[2]

Rinconsaurus patřil k poměrně malým sauropodům, podle autorů popisné studie byl dlouhý "pouze" kolem 11 metrů a jeho výška v nejvyšším bodě hřbetu činila asi 2,5 metru. Podle paleontologa Thomase R. Holtze, Jr. byl rinkonsaurus dlouhý až 15 metrů a dosahoval hmotnosti kolem 10 tun (jako dva sloni afričtí[3] Gregory S. Paul v roce 2010 odhadl jeho délku na 11 metrů a hmotnost přibližně jen na 3 tuny.[4]

Podle odborné práce z roku 2022 vážili největší známí jedinci tohoto rodu asi 3 až 5 tun, takže byli lehčeji stavění než saltasaurini, ale naopak mohutněji než éolosaurini.[5]

Systematika

[editovat | editovat zdroj]

Typový druh R. caudamirus spadá podle novější fylogenetické analýzy do kladu Lithostrotia a tribu Aeolosaurini. Jeho blízkými příbuznými jsou například rody Gondwanatitan, Aeolosaurus a zejména pak Muyelensaurus, Bravasaurus a Punatitan.[6] V roce 2019 byl s popisem nového druhu sauropodního dinosaura stanoven nový klad Rinconsauria.[7]

  1. Agustín Pérez Moreno, José L. Carballido, Alejandro Otero, Leonardo Salgado, and Jorge O. Calvo (2021). The axial skeleton of Rinconsaurus caudamirus (Sauropoda: Titanosauria) from the Late Cretaceous of Patagonia, Argentina. Ameghiniana (advance preprint). doi: 10.5710/AMGH.13.09.2021.3427
  2. Calvo, Jorge O.; B. J. G. Riga (2003). "Rinconsaurus caudamirus gen. et sp nov., a new titanosaurid (Dinosauria, Sauropoda) from the Late Cretaceous of Patagonia, Argentina". Revista Geológica de Chile. 30 (2): 333–353. doi: 10.4067/s0716-02082003000200011. ISSN 0716-0208
  3. Holtz, Thomas R., Jr.; Rey, Luis V. (2007). Dinosaurs: The Most Complete, Up-to-Date Encyclopedia for Dinosaur Lovers of All Ages (Aktualizovaný internetový dodatek, str. 36). New York: Random House. ISBN 978-0-375-82419-7. (anglicky)
  4. Paul, G. S. (2010). The Princeton Field Guide to Dinosaurs. Princeton University Press, str. 205 (anglicky)
  5. Agustín Pérez Moreno, Alejandro Otero, Josél Carballido, Leonardo Salgado & Jorgeo Calvo (2022). The appendicular skeleton of Rinconsaurus caudamirus (Sauropoda: Titanosauria) from the Upper Cretaceous of Patagonia, Argentina. Cretaceous Research. 105389. doi: https://doi.org/10.1016/j.cretres.2022.105389
  6. Bernardo J. Gonzàlez Riga, Philip D. Mannion, Stephen F. Poropat, Leonardo D. Ortiz & David Juan Pedro Coria (2018). Osteology of the Late Cretaceous Argentinean sauropod dinosaur Mendozasaurus neguyelap: implications for basal titanosaur relationships. Zoological Journal of the Linnean Society, zlx103. doi: https://doi.org/10.1093/zoolinnean/zlx103
  7. Filippi, L. S.; et al. (2019). A new giant basal titanosaur sauropod in the Upper Cretaceous (Coniacian) of the Neuquén Basin, Argentina. Cretaceous Research 100: 61-81.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]