Třída Cöln
| Třída Cöln | |
|---|---|
SMS Dresden II | |
| Obecné informace | |
| Uživatel | |
| Typ | lehký křižník |
| Lodě | 10 |
| Zahájení stavby | 1915–1916 |
| Spuštění na vodu | 1917–1918 |
| Uvedení do služby | 1918 |
| Osud | 2 potopeny 8 nedokončeno |
| Předchůdce | třída Brummer |
| Nástupce | Emden |
| Technické údaje Cöln | |
| Výtlak | 5620 t (standardní) 7486 t (plný) |
| Délka | 149,8 m (na vodorysce) 155,5 m (max.) |
| Šířka | 14,2 m |
| Ponor | 6,43 m |
| Pohon | 14 kotlů, 2 parní turbíny 2 lodní šrouby |
| Rychlost | 27,5 uzlů |
| Dosah | 6000 nám. mil při 12 uzlech |
| Posádka | 559 |
| Výzbroj | 8× 150mm kanón (8×1) 2× 88mm kanón (2×1) 4× 500mm torpédomet 200 min |
| Pancíř | 18–60mm boky 20–40mm paluba s 40–60mm konci 50mm štíty děl 100mm velitelská věž |
Třída Cöln byla poslední postavená třída lehkých křižníků Kaiserliche Marine z období první světové války. Celkem bylo rozestavěno deset jednotek této třídy, ale do konce války byly dokončeny pouze křižníky Cöln a Dresden. Byly to poslední dokončené křižníky německého císařského námořnictva. Oba byly po německé kapitulaci internovány ve Scapa Flow, kde je roku 1919 potopily vlastní posádky. Stavba ostatních lodí byla zrušena.
Stavba
[editovat | editovat zdroj]Celkem bylo rozestavěno deset jednotek této třídy. Do stavby se zapojily loděnice Blohm & Voss v Hamburku, AG Vulcan Stettin ve Štětíně, AG Weser v Brémách, Kaiserliche Werft Kiel a Howaldtswerke v Kielu. Do konce války se podařilo spustit na vodu sedm křižníků, ale dokončit pouze dva. Cöln a Dresden byly do služby přijaty roku 1918.[1] Frauenlob, Leipzig, Magdeburg, Rostock a Wiesbaden se alespoň podařilo spustit na vodu, stavba trojice Ersatz Cöln, Ersatz Emden a Ersatz Karlsruhe však nepokročila ani do této fáze. Osm rozestavěných lodí bylo po válce sešrotováno.[2]
Jednotky třídy Cöln:[1]
| Jméno | Loděnice | Založení kýlu | Spuštěna | Vstup do služby | Status |
|---|---|---|---|---|---|
| Cöln | Blohm & Voss | 1915 | 5. října 1916 | 17. ledna 1918 | V listopadu 1918 internován ve Scapa Flow. Dne 21. června 1919 potopen vlastní posádkou. |
| Wiesbaden | AG Vulcan Stettin | 1915 | 3. března 1917 | – | Stavba zrušena. |
| Dresden | Howaldtswerke | 1916 | 25. dubna 1917 | 28. března 1918 | V listopadu 1918 internován ve Scapa Flow. Dne 21. června 1919 potopen vlastní posádkou. |
| Magdeburg | Howaldtswerke | 1916 | 17. listopadu 1917 | – | Stavba zrušena. |
| Leipzig | AG Weser | 1915 | 28. ledna 1918 | – | Stavba zrušena. |
| Rostock | AG Vulcan Stettin | 1915 | 6. dubna 1918 | – | Stavba zrušena. |
| Frauenlob | Kaiserliche Werft Kiel | 1915 | 16. října 1918 | – | Stavba zrušena. |
| Ersatz Cöln | AG Weser | 1916 | – | – | Stavba zrušena. |
| Ersatz Emden | AG Weser | 1916 | – | – | Stavba zrušena. |
| Ersatz Karlsruhe | Kaiserliche Werft Kiel | 1916 | – | – | Stavba zrušena. |
Konstrukce
[editovat | editovat zdroj]Kromě mírně vyššího výtlaku se od předchozí třídy Königsberg lišily jen minimálně. Hlavní výzbroj lodí tvořilo osm 150mm kanónů v jednohlavňové lafetaci. Dále nesly dva 88mm protiletadlové kanóny (nedokončená plavidla měla nést tři) a čtyři 500mm torpédomety. Byly vybaveny pro nesení 200 min. Boční pancéřový pás měl sílu 18–60mm, pancéřová paluba 20–60mm, štíty děl 50mm a velitelská věž 100mm. Pohonný systém tvořilo čtrnáct kotlů Marine a dvě turbíny Marine o výkonu 31 000 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 27,5 uzlů. Dosah byl 6000 námořních mil při rychlosti 12 uzlů.[1]
Osudy
[editovat | editovat zdroj]Pouze Dresden a Cöln byly zařazeny do služby. Stalo se tak ovšem až v samém závěru války. Po uzavření příměří byly obě lodi internovány ve Scapa Flow. Dne 21. června 1919 pak došlo k tzv. incidentu ve Scapa Flow, když němečtí námořníci své lodě raději potopili, aby nepadly do rukou Dohody. Vraky obou křižníků byly ponechány na místě a jsou dnes častým cílem potápěčů.[3]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ MILFORD, Darren. Cöln Class Light Cruisers [online]. worldwar1.co.uk, 1998-2006 [cit. 2009-10-05]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ HRBEK, Jaroslav. Velká válka na moři. 5. díl. Rok 1918. Praha: Libri, 2002. ISBN 80-7277-102-7. S. 183.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr; ŠKŇOUŘIL, Evžen. Válečné lodě 3: První světová válka. Praha: Naše vojsko, 1988. 28-029-88. S. 337.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída Cöln na Wikimedia Commons
- (anglicky) Fotografie vraku Dresdenu Archivováno 5. 1. 2010 na Wayback Machine.
- (anglicky) Fotografie vraku Cölnu Archivováno 5. 12. 2009 na Wayback Machine.